Jak by mělo vypadat to nejlepší prázdninové čtení? O tom má každý docela jinou představu. Zatímco někdo se rád noří do sáhodlouhých příběhů, jiní raději do svého letního zavazadla přibalí několik „tenších“ knížek. A pak jsou i tací, kteří se knížkám plným písmenek raději vyhýbají. A pokud už se do něčeho začtou, tak nejraději do komiksu.
Nejlépe se čte o prázdninách u babičky, a protože je hodně času, můžeme si dopřát zajímavou nebo hodně tlustou knížku. Nebojte, ta naše moc tlustá nebude – ale zato má další dva díly. Už jste někdy potkali plačícího obra? Viděli jste skutečně nebezpečné zrcadlo? Kopali jste už někdy tunel na druhou stranu zeměkoule? Putovali čokoládovou zemí? Ne? To znamená, že neznáte strýčka Ludvíka a jeho dobrodružné cesty. Jannec Levi napsal tři knihy o Cyrilovi, Jakubovi a neobyčejném, pohádkovém strýčku: „Strýček Ludvík v honduraských stepích, Strýček Ludvík ve švýcarské poušti a Strýček Ludvík v Sibiřské džungli“.
S knížkou můžeme relaxovat i při turistice pěší, na horském kole, nebo třeba i po zdolání horských štítů. Aby to naši podstatu příliš nezatížilo, vložíme do batohu knížku sice útlejší, ale jistě ne nezajímavou. Ženy možná sáhnou po knížkách Evy Urbaníkové s jejími skutečnými příběhy Za facku, Suši v duši či Vztahová níže. Kdo má rád české historické detektivky, doporučuji Jana Bauera – v batohu či kufru opravdu nezabere moc místa. S těch drsnějších by to chtělo něco severské detektivní četby od Camilly Läckberg, Stiega Larssona, Jo Nesba a dalších. Tady prosím o další příruční zavazadlo s nápisem (pro celníky či hotelové poslíčky, manžel ví a nese): “Pozor – příruční knihovna“. Nebo tak nějak - to je vlastní zkušenost. Milovníkům elektronických knih se omlouvám – já to prostě musím číst z „papíru“.
Dobře se čte ve stanu na břehu řeky, jezera nebo u moře. Steve Berry nebo James Rollins, tedy jejich knížky, jsou už objemově náročnější, ale o to napínavější. Když si tak ležíte na pláži a čtete si, jak se z hlubin oceánu vynoří hrozivá epidemie, aby zničila lidstvo – to nemá chybu. Milena Holcová nás obdařila třemi knihami, kde popisuje mentalitu jednotlivých národů a zemí, kam jezdíme na dovolenou – „Lidi 1, Lidi 2 a Lidi 3“. Stačí si přečíst názvy kapitol či podnázvy: Chcete poznat lidi zblízka? Cestujte s nimi nebo Chlapi a panáci, frajeři a suchaři, trapáci a borci, lovci a sběrači, kapradě a samci, Duch národa je nejlépe cítit v přeplněném autobuse a … stačí.
Svého času vydalo kterési nakladatelství i knížky voděodolné, aby je bylo možné číst i pod hladinou při zkoumání rybníka nebo moře, a vůbec nevadí, že nám vodní žoužel při tom nahlíží přes rameno. Toto je právě specialita pro nejmenší čtenáře – jsou to vlastně knížky hračky. Škoda, že takové knihy se „netisknou“ i pro dospěláky. Z vlastní zkušenosti vím, že se nám po prázdninách vrací knihy pošpiněné, polité, někdy vytřepeme i hromádku písku. V lepším případě najdeme krásné pohlednice, fotky či pěkné záložky.
A můj tip na zaručeně nenudící knížku na prázdniny? To je velice těžké. Protože velice ráda poznávám kouty naší republiky (a pořád je co objevovat), leží na mém nočním stolku knížka od Olgy Krumlovské – Mystická místa Čech a Moravy. Třeba takové posezení na náměstí ve Štramberku nás překvapí… Čím? Neprozradím. Přečtěte si. Další knížka na hromádce je od Anne Gesthuysen - Jsme přece sestry. V anotaci se píše, že je to čtivá a dojemná kniha o třech silných ženách, která je určena všem, kdo mají rádi rodinné příběhy. Už se moc těším. Analfabetka, která uměla počítat je další knihou od Jonase Jonassona, který napsal i Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel („Stařík“ byl také zfilmován). Na tuto knížku si musím počkat, protože je rezervovaná jinými čtenáři.
Pokud se chcete opravdu zasmát, doporučuji dvě knihy od Evžena Bočka – Poslední aristokratka a Aristokratka ve varu. Frank Kostka je potomek českého šlechtického rodu, žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se v doprovodu manželky a dcery vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo. Kromě zámku získává hraběcí rodina i personál: konzervativního kastelána, hypochondrického zahradníka a prostou ženu z lidu, která vaří, uklízí a ráda si cvakne. Společně pak prožívají spoustu veselých příhod. A co se mi nejvíce líbilo při četbě jedné recenze na tyto knihy? Že knihy neobsahují sex, násilí, vraždy, úchylky ani hluboké myšlenky a její jedinou ambicí je pobavit čtenáře. A pod toto se „podepisuji“.
Tak krásnou dovolenou a prázdniny.
Ilona Kroupová
publikováno: Rožnovský prostor 6/2014
Další tiyp na čtení najdete v rubrice Špeky z regálů.