Někdy před pětačtyřiceti lety jsem dostal od mých přátel z Hané zprávu: „…jestlipak víš, že socha Radegasta z hřebenu nad Pustevnami je na opravu u Mistra Hořínka v Olomouci-Řepčíně ?…“.
Když se blížily naše první Vánoce v Rožnově, moje maminka v Olomouci dlouho přemýšlela, jaký dárek má dát celé naší mladé rodině, aby byl trvalou památkou. Bydleli jsme asi měsíc v novém bytě, takže přišla rychle na to, že máme doma téměř holé stěny – takže nějaký obrázek. I začala pouť po galeriích, ale nic se jí nelíbilo, nemluvě o cenách...
Jako úplně malý kluk jsem jednou pod stromeček dostal krásnou tříkolku – co na tom, že měla každé kolečko jiné (byla to pravděpodobně „fuška“ údržbářů továrny, kde pracoval můj tatínek)...
Můj studijní obor na univerzitě byla jemná mechanika a optika – a jeho součástí byly také základy hodinářství. Kromě každodenní potřeby (dojížděl jsem do školy autobusem) byly náramkové hodinky předmětem mého obdivu a zájmu jako dokonalý výtvor lidského umu. Až mnohem později jsem si uvědomil, že podle nich se dají docela dobře určit etapy mého života...
Konečně zase trochu klidu! – Miluji sice vnoučata, zvláště pak dvouletého Mikyho, nade vše, ale na druhou stranu mě dokáže neustálé sledování chlapečka a odpovídání na jeho všetečné otázky jaksepatří utahat. A navíc – mám nový foťák a chtěl bych se s ním zevrubně seznámit, než našeho „chlapénka“ budu moci úspěšně fotografovat!...