![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
KMENT, Zdeněk. Valašsko v područí hákového kříže. Valašské Meziříčí: [Zdeněk Kment], 2017, 358 s. ISBN 978-80-270-2214-4.
Kniha vypráví o životě obyčejných lidí v neobyčejné době na Valašsku.Zahrnuje celé období od Mnichova až po osvobození. Podrobně popisuje vztah mezi obyvatelstvem a okupanty a mapuje i události na okupaci nezávislých např. požáry a významnější epizody z občanského života.
Markéta Baďurová
BOČEK, Evžen. Poslední aristokratka [online]. [Praha: OneHotBook, 2014] [cit. 2018-01-11].
Audiokniha Poslední aristokratka je stejně příjemná jako její knižní předchůdkyně. Kniha je příběhem amerických navrátilců, rodu Kostků na jejich rodový hrad Kostka v Čechách. Vypravěčkou je nejmladší členka rodiny, dcera Marie, toho jména III. Rodinu provázejí drobné, často vtipné, peripetie, související se změnou životního stylu a politickou a ekonomickou situací. V interpretaci herečky Veroniky Kubařové je audiokniha vhodným společníkem k pohodovému, třeba vánočnímu, odpoledni.
Ivana Zemanová
NOVÁK, Jan. Aljaška, aneb, Příběh příběhu. V Praze: Plus, 2011, 154 s. ISBN 978-80-259-0067-3.
K Janu Novákovi a stylu jeho psaní se kloní mé sympatie již od doby, kdy jsem v devadesátých letech četl jeho prvotinu Striptease Chicago. Co mne na jeho psaní z prostředí českých emigrantů žijících v Americe vždy fascinuje, je jazyk. Pokřivený angličtinou, plný jakýchsi fonetických čechanglismů. Hodně mi to připomínalo způsob jakým je napsaný (a do češtiny přeložený) Burgessův Mechanický pomeranč. Nikdy nečtu všechny knihy jednoho autora najednou, spíše si nějakou občas lupnu, protože vím (nebo doufám?), že budu s autorem rezonovat. Naposled jsem knihu Jana Nováka četl před nějakými deseti lety, proto jsem byl zvědavý, čím mne kratší próza Aljaška překvapí. A jak to dopadlo? K mé spokojenosti dobře, kniha se četla rychle, jazyk byl takový, jaký jsem čekal a příběh měl humor, tragiku a podtón. Knihu doprovází černobílé fotografie autorova syna a atmosféru dotvářejí skvěle. Přečtěte, uvidíte.
Pavel Zajíc
ČIŽOVA, Jelena Semenovna. Čas žen. Přeložila Adéla KOUTNÁ. Brno: Host, 2016, 234 s. ISBN 978-80-7491-650-2.
Román o životě prostých žen v surové a nesmyslné době o tom , jak vzdorovat útlaku v jakékoli podobě a přitom si zachovat lidskost. Na pozadí příběhu třech stařen, svobodné matky a nevidomého děvčátka žijících společně v leningradském bytě autorka seznamuje čtenáře s dějinami své země, jak je samy její hrdinky zažily, aniž by za cenu nejvyšších ztrát ztratily víru a naději.
Erika Halamíčková
HNÍZDIL, Jan. Příběhy obyčejného uzdravení. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2017, 271 s. ISBN 978-80-7422-601-4.
„Nemoc je informace o tom, jaký člověk je, jakým způsobem a v jakých podmínkách žije. Informace o tom, že ve svém životě dělá nějakou chybu.“ Kniha lékaře Jana Hnízdila je sestavená z příběhů, které napsali sami pacienti. O svoje poznání se chtěli podělit a inspirovat ostatní. Jsou to příběhy lidí, kteří pochopili, že jsou zodpovědní za svoje zdraví a život. Součástí knihy jsou rozhovory redaktorky Kláry Mandausové, které dělala s lidmi, kteří sdílejí názory na komplexní medicínu a mají s ní osobní zkušenosti. Např. s biologem Stanislavem Komárkem, psychiatrem Radkinem Honzákem nebo etnologem Mnislavem Atapanou Zeleným.
Ivana Barošová
HAUTALA, Marko. Bába Motyka. Přeložil Linda DEJDAROVÁ. Praha: Knižní klub, c2016, 318 s. ISBN 978-80-242-5278-0.
Obal knihy vzbuzuje hrůzu už jen při prvním podívání. Obsah knihy však už působí trošku zmatečně. Pro mne je příliš nadhodnocené označovat autora za finského Stephena Kinga. Příběh se odehrává na severu Finska. Místní mládež se straší legendou o bábě Motyce. Má to být starší žena, která má černý jazyk a nosí při sobě motyku, kterou Vás… Anebo je za legendou tajný vojenský výzkum omamných látek z časů studené války?
Michal Hurta
HEMINGWAY, Mariel. Neviditelná dívka. Přeložil Kateřina PIETRASOVÁ. Praha: Portál, 2016, 102 s. ISBN 978-80-262-1091-7.
Vnučka slavného spisovatele Ernesta Hemingwaye napsala působivou knihu o tom, jaké je to vyrůstat s vědomím, že vaši rodiče trpí depresemi a jsou závislí na lécích, sestra je duševně nemocná a dědeček několik měsíců před vaším narozením spáchal sebevraždu. Sama Mariel jako dívka trpěla obsesivně-kompulzivní poruchou a měla problémy s příjmem potravy. Autorka v knize mluví přímo k mladým čtenářům, teenagerům, a snaží se je přesvědčit, ženavzdory bolesti má život smysl, že rodinné prokletí lze překonat a že na konci tunelu může každému zasvítit světlo. Z anotace jsem nevyčetla varování, jak silná emotivní četba mě či vás čeká. A opravdu čeká!!!
Ilona Kroupová
CeDírna
Z kraje roku začneme zostra - Death Breath je syrový a špinavý švédský death metal. Když však překročíte žánrová klišé (kterých má každý hudební styl bezpočet - cimbálovkou počínaje a právě zmiňovaným death metalem konče), vyjeví se Vám syrová energie tepající z každé noty nabroušených kytar a z každého bubeníkova úderu. A navíc ta energie muzikálně pulzuje a aspoň pro mne splňuje všechny aspekty dobré hudby. Samozřejmě je nutno si uvědomit, že se jedná o death metal, takže nejenom hudba, ale také texty drží žánrovou linii - zombíci, smrt, válka. Ale pořád to jsou Death Breath - skvělá hudba i deska Stinking Up the Night z roku 2006.
Od Death Breath přeskočím k The Who. Desky v knihovně jsou v pořadí diskografie skupiny druhá A Quick One z roku 1966, třetí The Who Sell Out (1967) a pátá Who´s Next datovaná rokem 1971. Vždy mne zarážel rozdíl mezi záznamy živých vystoupení, která se vyznačovala dravým a nekompromisním zvukem, a načančanou produkcí na studiových albech, která tuto dravost postrádala. Avšak mým úkolem není hudbu kritizovat, ale lákat k jejímu poslechu. A proto tak budu činit: The Who patřili ve své době (s přestávkami hrají dodnes) k tomu nejlepšímu, co britská rocková líheň nabízela. Písně jsou laděny od nezávazně rozevlátých a melodických skladeb až po psychadelií načichlým eposům a je velmi těžké vyzdvihnout některou nad ostatní. Proto si raději vypůjčete všechna 3 CD, v tašce je unesete a budete mít možnost srovnání.
Pavel Zajíc