ŠIKLOVÁ, Jiřina. Vyhoštěná smrt. 1. vyd. Praha: Kalich, 2013, 127 s. ISBN 978-807-0171-974

Už deset let píše moje oblíbená autorka, socioložka Jiřina Šiklová velmi praktické knihy. Jsou o stáří, o problémech mezi prarodiči a vnoučaty nebo o starostech ženy, která se musí postarat o svoji starou matku.  Z pohledu „staré paní“ tak Šiklová píše o situacích, které jí život přináší, dělí se s námi o své zkušenosti a znalosti.
Ne nadarmo jsou její útlé knížky bestsellery.
Její nová kniha se jmenuje Vyhoštěná smrt a je o posledních věcech člověka, o empatii, o schopnosti být si nablízku, o potřebě rituálů...
Autorka v ní říká: „Smrt jsme tzv. civilizovaně vytěsnili ze svých životů. Má proběhnout někde v nemocničních hygienických podmínkách. Když chce někdo starý o smrti vážně mluvit, většinou ho mladší odbudou mávnutím ruky: Dej pokoj, ty tady budeš do sta. Místo rozhovoru o věcech, které se mu honí hlavou a o kterých se potřebuje starý člověk nějak rozpovídat, zalepí se mu pusa takovou banalitou. V  téhle knize jsem chtěla některé věci kolem lidského umírání a vztahu umírající – pozůstalí dostat zpátky do lidských rozhovorů, odkud naivně vymizely.“
Doporučuji k přečtení.

Marcela Slížková

NEFF, Ondřej. Rekvalifikační kurz. 1. vyd. V Praze: Plus, 2011, 317 s. ISBN 978-80-259-0105-2

Rekvalifikační kurz, do kterého bych se asi nepřihlásil. Avšak někteří z nás možná ano. Kdo ví? Východiskem pro černou grotesku, kterou zkušeně rozehrává Ondřej Neff ve své poslední knize, je připravovaná legislativní změna pro členské státy Evropské unie. Tou změnou není nic menšího, než znovuobnovení trestu smrti. Co všechno se kolem semele a jaký bude konec, neprozradím. Jen vězte, že jakmile se ocitnete ve výcvikovém středisku pro mistry popravčí Skokánek, knihu neodložíte. Protože uspět v rekvalifikačním kurzu může jen pět z deseti vybraných účastníků. Reality show může začít.  

Pavel Zajíc

BOUSSINOT, Roger. Život a smrt ovčáka Jana. Praha: Odeon, 1980, 217 s.

Baladický příběh z přelomu 19. a 20. století zachycuje osud ovčáka Jana, jenž prožil celý svůj život na chůdách uprostřed svého stáda ve španělských horách. Aniž by uměl počítat, vždy bezpečně věděl, zda mu nějaká ovce chybí. Jeho nejbližší přítelkyní mu byla příroda, které dokonale rozuměl. Při čtení jsem myslela na ovčáka Vasila z  maramurešských hor, se kterým jsme se sblížili během jednoho léta v Rumunsku. Kniha je to starší, ale za přečtení stojí i dnes.

Alena Srovnalová

FITZGERALD, Laura Marx. Pod vejcem: tajemství mistra Rafaela. 1. vyd. Praha: Fortuna Libri, c2014, 250 s. ISBN 978-80-7321-736-5.

Kniha je určena čtenářům od deseti let. Pěkně si užijete různé situace, do kterých se dostává třináctiletá Theodora, která toho o obrazech ví mnohem víc, než většina dospělých. Její dědeček ji od mala bral do muzea, kde si „kreslila“ a podlehla kouzlu umění.

Když třináctiletá Theodora Tenpennyová vyleje na obraz svého zesnulého dědečka lahvičku s lihem, pod vrchním nátěrem objeví druhý obraz, který připomíná dílo renesančního malíře Rafaela.

V první chvíli je nadšená, nemá to totiž doma vůbec lehké. Musí se postarat o nemocnou maminku, uzavřenou ve svém vlastním světě, a také o dvě stě let starý rodinný dům – a na to všechno má jen čtyři sta šedesát tři dolary, které jí zůstaly po dědečkovi. Vzápětí se jí však zmocní obavy. Co když dědeček, který pracoval jako hlídač v Metropolitním muzeu, obraz ukradl?

Pokud chce Theo rozluštit záhadu, musí se přestat spoléhat jen sama na sebe. S pomocí nových a velmi neobvyklých přátel procestuje celý Manhattan a odhalí dědečkovo neuvěřitelné tajemství - je na obrazu opravdu Madona s malým Kristem? Nebo se v obraze skrývá ještě něco mnohem většího? A proč je vyobrazení na obrazu tak podivné, zcela netradiční pro renesančního umělce? Jde snad o podvrh?

Příběh můžeme klidně přirovnat k Šifře mistra Leonarda.

Laňka, David. Vítejte v pekle!. Praha: No Limits, 2014, 200 s.

Tak jako se děti straší čerty, tak se čertí děti straší lidmi. Protože stejně jako je pro lidi peklo za trest, je pro čerty největším trestem jít mezi lidi. Vždyť jsou přece tak zlí a hamižní, dělají si naschvály a šijí na sebe „boudy“. Proto když už rodiče dvou malých neposedných čertů Alberta a Norberta nevědí, jak své synky – hlavní hrdiny knihy - usměrnit, pošlou je mezi lidi. Aby si tam uvědomili, že rodiče se mají poslouchat a že nejlépe je doma -  v pekle.

Vydalo nakl. David Laňka – No Limits, 20014. Ilustrovala Markéta Vydrová.

Ilona Kroupová

BRAUNOVÁ, Petra. Klub radostí dnešního dne. 1. vyd. Praha: Plus, 2011, 270 s. ISBN 978-80-259-0071-0.

Pokud jste na Facebooku vy nebo vaši blízcí, možná vás zaujme kniha Petry Braunové Klub radostí dnešního dne. Je to psychologický thriller, ve kterém si hlavní hrdinka Monika založí na FB Klub radostí dnešního dne a pomocí něho zručně manipuluje s životy mnoha lidí. V úvodu knihy je napsáno „Testováno na lidech“ a sama autorka přiznává, že si skutečně založila podobný klub a na základě zkušeností  s ním, napsala tuto knihu, kterou sice najdete v dospělém oddělení, ale určitě po ní mohou sáhnout i teenageři. Zamyslí se? Poučí se?

Renata Vinklerová

SODOMKA, Martin. Jak si postavit letadlo. Vyd. 1. Svitavy, 2013, 55 s. ISBN 978-80-905207-4-5.

Krysák Arny, vrabec Zíla a žabák Kristián – to je parta, která si v knize Jak si postavit auto společnými silami poradila s autem. Jsou to kluci šikovní a tak se tentokrát pustili do stavby letadla. Kristián sežene, co je třeba, Zíla ví, jak na to – a Martin Sodomka o tom napsal knížku. Dozvíme se – i s obrázky – z čeho se takové letadlo skládá, jak funguje a jak se ovládá, dokonce z dálky zahlédneme i něco jako základy aerodynamiky (ale žádný strach, to jen abychom se letmo dozvěděli, co je to vztlak a udělali si povšechnou představu, jak to, že letadlo létá) a dojde i na „vzdušný souboj“ s čápem a tím i na základní akrobatické figury.
Vlastní letadlo si podle knížky asi nepostavíme. Ale rádi si o tom přečteme.

Ivana Zemanová

Čtenáři doporučují

TOKARCZUK, Olga. Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých. 1. vyd. Překlad Petr Vidlák. Brno: Host, 2010, 259 s. ISBN 978-807-2943-920.

Vypravěčkou a zároveň hlavní postavou příběhu je stárnoucí podivínská žena, která žije osaměle na česko-polském pomezí. Miluje zvířata, k nimž se ale lidé okolo dovedou chovat velmi zle. A ti lidé začnou najednou umírat násilnou smrtí. V příběhu ovšem nejde ani tak o to, kdo je vrah, ale o to, že „život je jako pokusný trenažér, velmi obtížný. Proto se bude počítat všechno, co uděláš, každá myšlenka a každý skutek, ale ne proto, abys byl potrestán nebo odměněn, ale protože budují tvůj svět.“

Daniel Stibor

CÍLEK, Václav a Alexander STIPSITS. Krása je rozmanitost plazů: cesty k Navahům: vědět odkud přicházíme. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2013, 298 s., [8] s. obr. příl. ISBN 978-80-7363-524-4.

Když si nejste jisti, zda jste tomu všemu rozuměli, tak to berte jako poezii  - tvrdí Václav Cílek.
Kniha obou autorů je souborem zápisků a úvah, které vznikly během a díky pobytu v indiánské rezervaci v oblasti Four Corners v Americe.  Pokud se chcete dozvědět, jak žijí současní indiáni nebo jakým způsobem spolu souvisí život, smrt a ptačí zpěv, čtěte. Indiáni si občas z antropologů dělají legraci. Autoři však na návštěvě nebyli za výzkumníky, stali se domácími – Tseem  a Medvědem Shashem. Nejde o beletrii, přesto by se dalo říci, že šaman/medicinman  Mitchell Blachhorse je zde hlavní postavou.
Navahové mají píseň Walk in beauty, po své stezce se snaží kráčet s vědomím, že kolem jsou jedovatí hadi, kteří nepřemýšlejí a nelitují. Celá kniha je spíše kombinací postřehů, kde se prolíná reálný a metaforický jazyk, svět našeho běžného vnímání se světem indiánů. A nebyl by to Cílek, aby nepsal o srovnání kultur, aby nepsal o literatuře (třeba o M. Eliadem, F. M. Dostojevském , R. Gravesovi  a dalších) a také o krajině české.

Olga Švecová

CeDírna

Dnes proCEDÍM něco ortodoxního, říkal jsem si, když postávaje před regálem v čítárně přemítal jsem čím nakrmím červnovou CeDírnu. Ale pak nějaké poťouchlé nutkání mne přinutilo vytáhnout Cd z názvem Songy z kurníku, který vyprodukovala dnes již sporadicky koncertující rožnovská kapela Černí Berani. Pro někoho kultovní záležitost, pro jiné bigbítová selanka. Může být, ale rozhodně to stojí za poslech. Vyzkoušejte, odpustím si charakteristiku a poznámky, dnes budu spíše stručný.

Když nedávno zemřel Lou Reed, zrekapituloval jsem si kolik jeho desek pro mne bylo inspirativních. Z nich jsou v knihovně k dispozici dvě. Deska Berlin (natočena 1973) je těžká na poslech, ale její chuť trvá. No a pak s Velvet Underground natočená v roce 1968 a vydaná až 1985 deska VU. Obsahuje výborné songy, které nesmyjete.

Geoffrey Oryema a jeho CD Beat the Border, je posluchači knihovny neprávem opomíjeno. A přitom se jedná o velmi silnou nahrávku na pomezí world music a někde možná dál. Oreyma žije od roku 1977 v exilu ve Francii (uprchl z Ugandy na korbě kamionu při vojenském puči) a na této desce s ním spolupracovali mj. Brian Eno a Peter Gabriel.

A pak tu jsou Melvins. Dvě desky. Ta starší - Houdini se táhne jako sýr ve francouzské cibulačce. Ano, sludge, grunge a metal. To vše u Melvins hledejte. Ale taky řádnou porci v Black Sabbath inspirovaného zvuku. No a potom je tu jejich počin z roku 2006. A Senile Animal, mému srdci milejší, navíc je to jedna z desek, kde Melvins hrají se dvěma bubeníky, což si zejména ve sluchátkách, parádně vychutnáte.

Pavel Zajíc