Frost, Mark. Paladinovo proroctví. Probuzení. Vyd. 1. Brno: Jota, 2013. 398 s. ISBN 978-80-7462-311-0.
Spisovatel Mark Frost mne zaujal už knihou Šest mesiášů, která se četla sama. Proto jsem neváhal a chňapl jsem po Paladinovu proroctví, když jsem na obálce zahlédl jméno autora. Kdo hledá příběh podobný Harrymu Potterovi, ať se nezdráhá zkusit příběh patnáctiletého Willa Westa. Předchozí zkušenost s autorem se jen potvrdila a já celý příběh hltal jak hladový welšpringlšpaněl. Na konci jsem zjistil, že druhý díl už vyšel a v knihovně jej máme. A že jsem neprozradil, o čem kniha je? To je právě to hlavní. A že je hlavnímu hrdinovi teprve patnáct a je to celé trochu pohádka. No a?
Pavel Zajíc
Kent, Nick. Apatie k ďáblu: vzpomínky na sedmdesátá léta. Vyd. 1. Praha: Maťa, 2013. 341 s. Rock & Pop; sv. 12. ISBN 978-80-7287-184-1.
Škoda občasných pravopisných a stylistických chyb, které znepříjemňují jinak strhující čtení o dějinách rocku z pera jednoho z nejzajímavějších hudebních novinářů všech dob, ale nakonec vem je čert. I tak se totiž čtenáři dostane vydatná porce vzpomínek na osobnosti, jež definovaly popmusic druhé poloviny 20. století. Rolling Stones, Sex Pistols, Iggy Pop, ať jmenujeme alespoň některé. Nick Kent vykresluje jejich podobizny, jako by je ze tmy vykrajoval ostrým, nesmlouvavým reflektorem, neváhá, má-li říci, že byla překročena hranice, jež se beztrestně překračovat nedá, píše však s pochopením a bez moralizování.
Dan Stibor
Holcman, Josef. Cena facky. Vyd. 1. Zlín: Kniha Zlín, 2009. 97 s. ISBN 978-80-87162-60-6.
O Ceně facky jsem se dozvěděla v pátek na semináři, kde měl její autor Josef Holcman mluvit o Jízdě králů a nakonec z toho bylo autorské čtení z nového vydání této knihy. Zážitek to byl takový, že jsem si hned v sobotu knihu půjčila a začetla se. Tragické příběhy obyčejných lidí z jeho rodného kraje z období kolektivizace jsou drsné a opravdové s výrazným morálním odkazem. Možná je doba padesátých let pro většinu již zapomenutá historie. Pro mě bylo setkání s Cenou facky řezem do živého, setkání s pamětí vlastní rodiny, která by vlastně zapomenuta být neměla.
Renata Vinklerová
Piussi, Lucia. Láska je slípka. Vyd. 1. V Praze: Paseka, 2013. 302 s. Současný román. ISBN 978-80-7432-285-3.
„…napůl slepá slípka,“ dodává protagonistka románu Lena Grassalkovičová a proplouvá bratislavskými ulicemi. Prochází se jimi i potácí. Pracuje jako redaktorka v nejmenovaném nakladatelství, píše povídky, básně a právě dokončila první scénář. Leniny rozvášněné vzlety i držkopády jsou vylíčeny se smyslem pro detail. Červenou knihovnu si ovšem Piussi přeskládala jako emancipovaná intelektuálka, takže i díky tomu leckdy vyprsknete smíchy. Muži jsou tu hned tři - herec David, básník Karol a pracháč Noro – a žít s kterýmkoliv z nich je samozřejmě naprostá výhra. V knize nechybí sebereflexe ani postřehy o stavu soudobé společnosti, z toho naopak mrazí. Autorčin styl vyniká užitím hovorových a slangových výrazů, vulgarismů, otevřeností, přímostí až prostořekostí. Zkrátka, má švih a stejně tak se i čte. (S úryvky ze slovenského originálu jsem se ocitla ještě o level výš. Asi se nepřestanu divit, že se u nás slovenské knihy překládají.)
Olga Švecová
Deary, Terry a Brown, Martin. Piráti. 1. vyd. V Praze: Egmont, 2007. 94 s. Děsivé dějiny - příručka. ISBN 978-80-252-0564-8.
COX, Michael. Piráti a jejich karibská dobrodružství. 1. vyd. Ilustrace Clive Goddard. V Praze: Egmont, 2010, 192 s. Děsivé dějiny. ISBN 978-80-252-1370-4.
Zapomeňte na statečné hrdiny, spouštějící se na lanech ze stěžňů, a na krásné mladé muže, plavící se po všech mořích světa.
Místo toho se raději připravte na pravdu, která se za legendami a lžemi o pirátech skrývá. Naučte se mluvit pirátskou hantýrkou, zjistěte odporné podrobnosti o smrti na tisíc řezů nebo si přečtěte, který pomatený pirát useknul svému nepříteli uši a donutil ho, aby je snědl.
V těchto knížkách najdete opravdu všechno, co potřebuje o pirátech vědět – veškerý děs a běs! A věřte tomu, že čtení o dějinách nikdy nebylo tak děsivé!
Možná si myslíte, že piráty se stávali jen ti nejhorší vyvrhelové společnosti a uprchlí zločinci, ale nenechte se mýlit! Věděli jste například, že na přepadávání obchodních lodí se nepřímo podílela i anglická královna? A co řeknete na to, že pirátské řemeslo provozovaly i ženy?
Ilona Kroupová
Kolář, Josef. Z deníku kocoura Modroočka: Pro děti od 5 let. 5. vyd. Praha: Albatros, 1986. 106 s. Klub mladých čtenářů.
Máte doma kocoura? Ať už ano, nebo ne, dovedete si představit, co byste si o něm mysleli. Takže by vás možná zajímalo, co by si takový kocour myslel o vás. Pravda, ne všechno takový domácí kocour chápe stejně jako „dvounožci“, nicméně, je to upřímné a zábavné. Dětem se to bude líbit. A doufejme, že i do budoucna budou kocoury a jiná obyčejná zvířata znát i odjinud než z dětských knížek.
Ivana Zemanová
CeDírna
V říjnu doporučuji nejprve cd Najkrajšie piesne slovenského hudebníka Jara Filipa. Myslím si, že Jaro Filip bude známý spíše starším ročníkům, avšak jeho hudba může oslovovat napříč generacemi. Filipova tvorba byla spojena s takovými jmény jako Dežo Ursiny, Lasica & Satinský, Peter Lipa či Richard Müller. A právě na tomto průřezovém CD se můžeme setkat se všemi těmito polohami Filipovy tvorby a navíc také s písněmi, které nazpíval sám. Můj favorit? Jednoznačně Cez okno – píseň o světě sledovaném skrz windows (a je jedno, jestli přes ty od Microsoftu, nebo v linuxu). A pak píseň My. O čem je? Poslechněte, přece umíte slovensky, ne?
Do kontrapunktu vybírám cd Down od dnes již nefungujících američanů the Jesus Lizard. Kytara-basa-bicí. Zpěv. Psáno takto záměrně odděleně. Přesto je to čtyřlístek, který do sebe přesně zapadá. Noise rock, hardcore. Tak nějak bývají „Lízači“ označováni. Myslím si, že právě Down ukazuje kapelu v tom nejlepším světle. Ne moc rychlé skladby, tepající (skvěle nazvučená) rytmika, kytara krájející ticho ostrým břitem a zpěv z jiné dimenze recitující-deklamující-intonující. Někde pod tím teče vlastně bluesový proud ryzí energie. Pokud Vás baví poznávat nepoznané nebo opomíjené, Lizardi stojí za to.
A do třetice vybírám cd The Way Up, které nahrála The Pat Metheny Group v roce 2003. Oceněno Grammy v roce 2005 jako nejlepší moderní jazzové album. Připravte se na takřka sedmdesáti minutový gejzír jazzových melodií, který je sice na CD označen jako 4 skladby, ale tryská v podstatě v jednom kuse. A přitom nečekejte žádnou samoúčelnou onanii. Pokud zavřete oči, pohodlně se usadíte do křesla, bude to jako procházka s příběhem. V melodiích je silně cítit Methenyho předchozí spolupráce s americkým minimalistou Stevem Reichem. Prostě si vyberte nějaký hnusný a deštivý den a poslechněte si „cestu vzhůru.“ Třebas se přesvědčíte, že hudba umí změnit počasí.
Pavel Zajíc