Úvodem dnešního psaní mi dovolte zamířit Vaši pozornost k jiným knihovnám než je ta rožnovská. Již několik let se mohou všechny městské knihovny v České republice účastnit soutěže nazvané Městská knihovna roku. Předmětem soutěže je ocenění městské knihovny, která na základě všemožných měřitelných parametrů je v daném roce v ČR nejlepší. V letošním roce byla takto oceněna Masarykova veřejná knihovna ve Vsetíně (MVK). Chtěl bych touto cestou vsetínským kolegům pogratulovat. Ti z Vás, kdo knihovnu ve Vsetíně znáte, mi určitě dáte za pravdu. MVK si toto ocenění zaslouží plným právem. Ať už je to rozsahem a kvalitou poskytovaných služeb, jejich bezbariérovou dostupností, nebo také rozsahem komunitní činnosti knihovny. To vše je dostupné v kapacitně dostačujících a moderních prostorech v centru města.

Můžete se ptát, jak si vedla naše knihovna? Vězte však, rožnovská knihovna se soutěže neúčastní. Není to rozhodně proto, že bychom poskytovali naše služby špatně nebo nebyli schopni obstát v konkurenci. Hlavním důvodem zůstává omezení dostupnosti všech našich služeb pro hendikepované občany (bariéry v budově) a malé prostory pro uložení knihovního fondu, respektive budova knihovny nesplňuje kritéria z hlediska normovaných podlahových ploch pro knihovnu ve městě velikosti Rožnova. Toto píši záměrně z důvodů, aby bylo jasné, že rožnovská knihovna také má své provozní problémy a často na to v tomto psaní není prostor.

Ale co je pro Vás připraveno? Zavítat do městské knihovny můžete jako vždy za knihami i poučením také v listopadu. Upozorňuji na setkání, které stojí za návštěvu. A tím je beseda s Jiřím Jilíkem, novinářem, publicistou a folkloristou nazvaná Žítková a její bohyně. Jeho kniha Žítkovské čarování se zabývá fenoménem lidového léčitelství a magie na kopanických kopcích, který pro širokou veřejnost zpopularizovala Kateřina Tučková v románu Žítkovské bohyně.  Avšak pramenem inspirace pro tento úspěšný román byly právě eseje Jiřího Jilíka, který se ještě osobně setkal s poslední bohyní Irmou Gabrhelovou. Jistě zajímavý podvečer pak doplní hudba Gajdošů z Kopanic a zpěv Lýdie Gabrhelové, vnučky Irmy Garbrhelové. Na besedě zazní mnoho zajímavých faktů a určitě bude narýsována čára mezi fikcí románu Kateřiny Tučkové a skutečností zaznamenanou právě Jiřím Jilíkem. Nenechte si ujít - 20. listopadu od 17:30.

Věčně plynoucí čas je další ediční počin v edici Milé tisky, který je věnován vzpomínce na ing. Zdeňka Kolomazníka, který byl dlouholetým dobrovolným spolupracovníkem městské knihovny a aktivním členem tvůrčí skupiny seniorů Město v mé paměti. Přátelé ze skupiny zaznamenali své vzpomínky na něj, které jsou doplněny fotografiemi z rodinného archivu a jeho vlastními. Publikaci sestavil Richard Sobotka a vydává ji městská knihovna. Zároveň je v podkroví knihovny nainstalována stejnojmenná výstava fotografií ing. Zdeňka Kolomazníka.

A co jinak? Pro čtenáře knihy, pro ne-čtenáře? Taky. 

Pavel Zajíc
Spektrum Rožnovska, č. 22, 6. 11. 2014