Krása jazyka. Tak jednoduše by se dalo shrnout setkání s básníkem Petrem Hruškou, které proběhlo v podkroví Městské knihovny v Rožnově v podvečer 1. října. Ti, kteří si přišli poslechnout autorské čtení, měli možnost slyšet dvě různé polohy tvorby tohoto ostravského básníka. V prvé části to byla poloha publicisty, kdy autor přečetl některé ze svých sloupků uveřejňovaných v časopise Respekt. V druhé části pak dostala prostor poezie. Petr Hruška není básník velkých poém a rozsáhlých ploch. Jasně a trefně pojmenovává věci nejvšednější z všedních, aby pak v krátké, přesné pointě, dal zaznít plnému významu básně.
Avšak, co bylo na Petru Hruškovi pro mne nejzajímavější? Jeho řeč. Způsob artikulace a volba slov, jejich tvarosloví. Za svůj život jsem slyšel mluvit spousty lidí, avšak nikdy jsem neslyšel tak citlivě, nenuceně a přesto spisovně, používat češtinu.
Společně s Petrem Hruškou vystoupila v programu Yvetta Ellerová, která v doprovodu metalofonu zazpívala některé z jeho básní.
Pointa celého krásného večera tkvěla v tichém symbolu. Na den přesně před pětadvaceti lety se Petr Hruška poprvé setkal se svojí ženou Yvettou.
Dalo by se říci, nač je poezie v reálném životě důležitá? Vždyť je mnoho důležitějších a záslužnějších věcí, než nějaké hraní si se slovy. Avšak vzpomeňme Malého prince. Na svém putování potkal na každé planetě někoho strašně důležitého. Avšak pro koho? Žel bohu pouze pro sebe sama.
Nač tedy je poezie? Může nás naučit dívat se na svět kolem sebe jinak. Může nás naučit formulovat myšlenky přesně a jasně. Může nás naučit novým slovům a jejich novým významům. Nemůže sice nasytit naše tělo, avšak duši dokáže naplnit až po okraj.
Pokud jí dáte šanci a popustíte opratě mozku, odmění se Vám. A svět rázem nebude tak černobílý, teď, pár dnů před volbami.
PS: Rande si můžete dát v knihovně.
Rubrika Oko do knihovny, Spektrum Rožnovska (č. 21, 24. 10. 2013)