Tak jsem se seznámil se steampunkem. Že jste doposud neměli tu čest či štěstí? Ólalá. Neříkejte. A co takhle to napravit? Není nic snazšího, stačí zagůglit…
Vlastně mne to napadlo již několikrát, naposledy včera, když moderátorka v televizi vyzvala diváky k účasti na soutěži. Dokonce položila tři možnosti…Říkal jsem si, že dnešní doba je velmi jednoduchá, pohodlná. Napíšu termín, počítač vyplivne odpověď v řádu několika nanosekund a já jsem zas o něco chytřejší. Chytřejší? No, spíše mám další, nové informace, které vzápětí stejně zapomenu, protože je pouze použiji, využiji. A pak už jen trochu toho štěstíčka, aby mne z osudí ruce osudu vytáhly… Aktivní znalost světa se prostě vytrácí.
Ok, ale k zpátky steampunku. Nebylo to zas až tak divoké. Zjistil jsem, že jsem již několik steampunkových klasik dávno, tu ve formě četby, tu ve foŕmě filmu, absorboval. Ale co to je za žánr? „Steampunk je podžánr sci-fi či fantasy. Název, vzniklý v 80. letech 20. století se odkazuje na kyberpunk, jako žánr sci-fi zaměřený na technologii a páru, (anglicky steam), přesněji řečeno popisuje společnost a technologie založené na páře jako hlavním zdroji energie, která charakterizuje technologie, tvořící kulisy děl tohoto žánru.“ Potud wikipedie.
Film Zlatý kompas, který mi učaroval (a to jsem neměl o steampunku ani páru), je typickou ukázkou žánru. Mnohé knihy, které mi coby katalogizátorovi prošly rukama a poté jako čtenáři očima, (Řada nešťastných příhod, Hellboy, Liga vyjímečných, Seznam sedmi a řada dalších) jsou naprostou „klasikou“. Slovo steampunk jsem slyšel poprvé ve středu.
A tak se to děje vlastně pořád. Život nás stále učí, navíc nás nutí vidět věci v souvislostech. Stalo se tedy, že jsem objevil minulý týden pro sebe Ameriku, kterou jsem již před lety procestoval, avšak bez vědomí toho, že se o ní jedná.
Pokud Vás to zaujalo, vězte, že ve Vaší knihovně je steampunkových knih hodně. Jak říkám, stačí zagůglit a přijít.
Pavel Zajíc, Publikováno ve Spektru Rožnovska v rubrice Oko do knihovny, č. 23 (22. 11. 2012)