chtěla bych se s Tebou podělit o jeden úžasný zážitek. Představ si, chodím do knihovny už nějaký ten rok, ale tohle se mi ještě nestalo. Prostě, přijdu, vytáhnu průkazku a mezi řečmi o počasí prohodím, že jako jestli by mně něco nedoporučili. Taky od čeho jiného tam jsou, že jo. No a tam ti ta knihovnice na mně vybalila, že jestli nechci zkusit komiks. Komiks, ptám se jí a mám dojem, že jsem se přeslechla. Ne opravdu, komiks. Že prý ona mi skutečně doporučuje komiks. Tož považ, je mi šestašedesát a já mám číst jakési obrázky s bublinami pro puberťáky?

Takže se milá knihovnice doštrachala k regálu (který je přeplněný, rozvrzaný, z roku raz dva, tož ale na zuby se tomu koňovi dívat nebudu) a už mi to s úsměvem podává. Zkuste, opravdu. Myslím, že se Vám to bude líbit. Kouknu na obálku, na ní jakási bába vymalovaná a pod tím nápis: Ještě jsme ve válce: příběhy 20. století. No, tož dobře říkám si, tak já to teda zkusím. K tomu přiberu nějaké ty Javořické, trochu Steelové, poděkuju a ženu si to do masny na krkovičku.

No ale doma teda knížku komiksů otevřu a čtu. Musí se nechat, nakreslené to je dobře, písmena velká, kontrastní. Ale teď ty příběhy. Tož, Evo, nekecám. Jsem ti v půl třetí sedla na zadek do křesla a u půl šesté, jak přišel Jarda ze zahrádky, jsem to dočetla, zaklapla a vydechla. Jedním vrzem jsem to přeletěla. Tož fakt. To ti sou tak interesantní střípky příběhů, které ti kreslíři zaznamenali na základě vyprávění skutečných aktérů. Tož myslím na to furt. To ti je tak zvláštní, tak jakoby neskutečné. A přitom se to všecko skutečně stalo.

Tož člověk si moc nevybírá dobu, do které se narodí, ta se k němu většinou otočí zády a pokud možno mu ještě podrazí nohy. Musím na to myslet pořád, hlavně když koukám v noci do stropu a nemůžu spát. Pokud tu knížku někde uvidíš, určitě si ji přečti. A co jinak, česnek už máš nasazený? Děcka sou zdravé?

Zdraví Pavla (Zajícová)

Uveřejněno ve Spektru Rožnovska 20/2012 v rámci rubriky Oko do knihovny (11.10.2012)