JARMILA
Kdybych měl v sobě ještě sílu co skály láme jako nic, napsal bych báseň pro Jarmilu, nejhezčí ze všech krasavic.Napsal bych o té dívce k světu do desek co mám na klíně, jak svoji štíhlou cigaretu objímá ústy bohyně.Zmínil bych její plavé vlasy a oči, co se umí smát. Dnes bez ohledu na počasí chci o ní venku verše psát.Snad se mi bude v noci zdát...
Publikováno: prosinec 2013
|
![- - -](fotos/bican14/jarmila.jpg) |
ODCIZOVÁNÍ
Nad krajinou pláče mlhou potažené nebe, na lavičce v parku sedím s hlavou plnou tebe.
Vlastně ani nevím, proč mi ukazuješ záda, vždyť to není zas tak dávno, cos mne měla ráda.
Ze dne na den se tvůj úsměv změnil na přetvářku, žárlivý syn mezi námi postavil zeď nářků.
Nad krajinou pláče mlhou potažené nebe. Nežijeme spolu, žijem už jen vedle sebe ...
Publikováno: prosinec 2013
|
![Ilustrační obrázek Srdce](fotos/poezie/odcizovani.jpg) |
LOVKYNĚ
Na žirafy do Afriky vyrazila krasavice. Do vaku si dala fíky i kus čerstvé brokolice.
A než se rok sešel s rokem tahle plavovlasá víla polehoučku krok za krokem žirafy si ochočila.
Proč ne? Vždyť je roztomilá!
Publikováno: prosinec 2013
|
![Ilustrační foto. Ilustrační obrázek](fotos/poezie/lovkyne.jpg) |
POSLEDNÍ VLAK
Potkat tě po letech bylo jak sen. V očích tvých slunil se podzimní den a sukní koženou v nádražních zdech zářil tvůj půvab, což bralo mi dech.
Víc než kdy dřív chtěl jsem slíbat tvou líc, pohladit vlasy a možná i víc, leč štíhlou gazelu neuštve chrt. Kráčíš vstříc životu, mě čeká smrt.
Dělí nás tisíce světelných let, jsi svěží růžička, já vetchý kmet a z tvých rtů rozkvetlých dá se číst, jak pomalu mizí můj poslední vlak.
Publikováno: listopad 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/posledni-vlak.jpg) |
NÁHRAŽKA
Před lety za super cenu koupil jsem si mladou fenu abych měl s kým (bez nadsázky) chodit denně na procházky.
Jako všichni hoši divní kteří nejsou atraktivní pilně venčím onu fenu neboť děvče neseženu.
Tímto stylem lžu sám sobě že jsem v každé roční době bez peněz i prosperity pro někoho důležitý.
Publikováno: listopad 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/nahrazka.jpg) |
ŽIVÝ PRAMEN
Ve své ruce držíš moje srdce zmámené jsem jen pouhá vlnka a ty víla pramene. Jen na tobě záleží zda v březích poplynu nebo na tvůj pokyn vyschnu a pak zahynu.
Poutníkům i lesní zvěři dávám vodu pít v hladině mé zrcadlí se nebe aksamit. Korytem svým teču podmanivou krajinou jsem tvůj pramen nikdy nepomyslím na jinou.
Díky tvojí přízni vír se ve mně třepotá ty jsi moje inspirace dárce života. Dokud v ruce držíš moje srdce zmámené vyschnutím se nepromění na kus kamene.
Publikováno: listopad 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/Zivy-pramen.jpg) |
TĚLOVĚDA :-)
Koupil jsem si deník Právo. Tvrdili v něm, že je zdrávo každý den si tužit tělo, aby značnou výdrž mělo.
Co navedlo novináře o zdraví psát v potu tváře? Zřejmě to, že stále více krachují nám nemocnice.
Veřejnost se k tomu staví alespoň jak tvrdí zprávy v Čechách ba i na Moravě z větší části odmítavě.
K čemu slouží pojištění, odborná-li pomoc není? Inu, to je bez debaty. Personál chce větší platy !!!
Publikováno: listopad 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/teloveda.jpg) |
BEZ TEBE
Každý den vzpomínám na ty něžné chvíle kdy mou tvář hladily tvoje ruce bílé a já snil o tom jak slzy ze tvé tváře slíbám až budem stát spolu u oltáře. Čím dál tím víc je mi jasné moje milá jak ta má představa byla pošetilá. Na našich osudech sotva co se změní život pro krásné sny nemá pochopení. Navzdory tomu dál po světě se ploužím na tebe myslím a po tvé lásce toužím. Za chvilku s tebou bych obětoval všecko bez tebe nejsem muž bez tebe jsem děcko. Příště až spatřím tvé pomněnkové oči zase mi do duše žhnoucí touha vkročí bude v ní růst jako nespoutaná řeka až srdce puklé smrt pošle do daleka. Bez tvého obětí záhuba mě čeká ...
Publikováno: listopad 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/bez-tebe.jpg) |
VOLÁNÍ
Brzy ráno probudil mě závan chladu vlhký jako starý hadr od nádobí. Vstal jsem a šel ke kostelu brankou vzadu k čerstvě vykopané jámě mezi hroby.
Před urnovým hájem naproti té díře černý havran krákal tak, až srdce tálo a já byl jak socha u otcova kříže, kde mě něco prazvláštního zaujalo.
Zdálo se, jako by tady někde zdola k mému sluchu slabý šepot hledal cestu. Najednou mi došlo, že mě táta volá, abych nestál a dal sbohem svému městu.
Mám si vzít jen růženec – a černou vestu ...
Publikováno: listopad 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/volani.jpg) |
LEDNÍ MEDVĚDI
V temné sluji u Hranic žijí lední medvědi. I když je jich čím dál víc, lidé o nich nevědí.
Svoje bílé kožíšky ukrývají ve stínu. Žerou burské oříšky, včelí med i zvěřinu.
Žízeň hasí kávičkou, co je černá jako krém. Nepohrdnou lavičkou vyztuženou olovem.
A když zle je v okolí, hustý les jim pomůže. Tu je pranic nebolí, nikdo na ně nemůže.
Ani trny od růže !!!
Publikováno: říjen 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/ledni-medvedi.jpg) |
KONEC BOHATÝRA
Na Lhoty mlžným oparem vyrazil jsem si s ogarem a kamarádem z fabriky, co nesl žrádlo pro psíky.
Cestou jsme našli houbičky rudé s bílými puntíčky i slečnu, co se za mlázím oddala střevním nesnázím.
Podtrženo a sečteno, ještě mám modré koleno od toho, jak mě praštila botou ta dívka spanilá.
Nicméně večer na lůžku zmačkala moji podušku a od té doby s přáteli nesmím ven ani v neděli.
Říkají, že jsem v pr – oblémech ...
Publikováno: říjen 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/konec-bohatyra.jpg) |
Hvězdy prý někdy spadnou z nebe na zem, rozzáří krajinu po svém dopadu a kdo je najde, povznese se rázem nad všední touhy či špatnou náladu.
Já měl to štěstí, našel jsem ji v parku, seděla pod stromem, něžně krásný sen. Bělostné skráně jak Johanka z Arku a v očích sluníčkem proteplený den.
Prchavou chvíli stál jsem plaše u ní a pak si přisedl k snové dívčině. Navždy už budu chlapcem, co se sluní ve svitu krásné hvězdičky na klíně …
Publikováno: říjen 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/neznekrasysen.jpg) |
OHNIVÉ ZNAMENÍ
Lešnou na začátku září prolétlo ohnivé znamení. Dívka s podmanivou tváří točila vějíři v plameni.
Oblečená v černé kůži půvabem srdce mé zranila. Její vlasy s vetklou růží vlály jak záplava spanilá.
Náhle ve tmě zmizela mi, hořící vějíře zastřel dým. Domů odvedli mne známí, cestu jsem našel jen díky nim.
Poté ještě dlouho ze sna budil mě obraz té světice. Vosí pas a blůzka těsná zmátly svit hvězd, ba i měsíce.
TOUŽÍM JEN PO NÍ. A VELICE !!!
Publikováno: říjen 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/ohniveznameni.jpg) |
SMUTNÁ TVÁŘ
Dvě jasné hvězdy ve smutné tváři, to jsou tvé oči dívko milá. Každý den víc než třpytivě září, byť by sis duši poranila.
Snad jen já vím, jak život tě bolí, máš duši křehkou a svět je zlej. Oba jsme slepci, co bílou holí rozhání podlých úskoků rej.
Za sebe mohu slíbit ti dítě, že pro tvůj úsměv chci verše psát. Osudu zlého zpřetrhám sítě, ať nemusíš se ničeho bát.
Jsi ta co dává, máš právo brát ...
Publikováno: říjen 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/smutnatvar.jpg) |
HVĚZDIČKA NA ŠPIČKÁCH
Až si stoupneš na špičky a políbíš mě Hvězdičko, budu blahem celičký jak rozjásané sluníčko.
Skloním k Tobě svoji tvář, snad trochu klesnu v kolenou ať Tvoje něžné krásy zář mi zhojí duši zlomenou.
Žár Ti vdechnu do víček až slzou skropíš svoji líc. Nejkrásnější z hvězdiček jsi Ty – a já Tvůj půlměsíc ...
Publikováno: říjen 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/hvezdicka-na-spickach.jpg) |
DÍVKA Z PLAKÁTU
Je to sotva týden, co mi cestu protkla kráska. Teď už vím, jak srdce zlomí nečekaná láska.
Měla dlouhé tmavé vlasy, velké oči laně a co symbol čisté krásy zrůžovělé skráně.
Štíhlé ruce vztahovala přímo k mojí hrudi. Od té chvíle víla malá ze spaní mě budí.
Přesto nejsem s ní a v duši cítím velkou ztrátu. Vždyť té dívence to sluší jenom na plakátu...
Publikováno: říjen 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/divkazplakatu.jpg) |
POUPÁTKO
Bečva se plazí po dně mezi kameny, každý z těch veder zbitý je a zmámený. Snad jen já samotný svěží jsem jak nebe.
Ptáš se proč Poupátko? Protože mám Tebe!
Publikováno: září 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/poupatko.jpg) |
OUŠKO
Je to jen pár dnů co jsem tě spatřil po roce, vůbec jsi se nezměnila, spíše zkrásněla. Těch několik kroků k tobě zvlád jsem divoce povzbuzen a váben tvojí vůní docela.
Když se mé rty roztančily tobě na uchu, souznění nás obestřelo až přecházel zrak. Celá zem se chvěla, já měl skoro záduchu a má touha po tvém těle rostla do oblak.
Vzpomínkami na tu chvíli žiju den co den, sotva usnu, vidím každou tvoji oblinu. Ve svém srdci něžně hýčkám podmanivý sen, že se zase k tvému oušku brzy přivinu.
Bez tvé lásky moje milá bídně zahynu...
Publikováno: září 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/ousko.jpg) |
BINGO
Bolest hlavy převeliká přepadla mě u řezníka. Ani nevím v čem to vězí, byl jsem tam jen pro hovězí, abych místo prosné kaše moh se pustit do guláše. Když mi řezník maso balil, málem jsem se na pult svalil neboť právě v oné chvíli bolesti mě omámily.
Publikováno: červenec 2013
|
![Řezník Foto Řezník](fotos/bican15/reznik.jpg) |
CIVILIZACE
Etika už dneska není vůbec nikde k zastižení, výchova či slušné mravy spí na poli cti a slávy.
Úsměvy či pohlazení propadly se v zapomění, zdá se, že už není síla, která by je oživila.
Člověk člověku je vlkem, navzájem si kroutí krkem, do zad s gustem dýku vráží i když přátelsky se tváří.
Bojím se, že časy příští prožijeme na smetišti bez lásky a sebeúcty, prázdných hlav a srdcí tucty.
Publikováno: červenec 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/civilizace.jpeg) |
INSPIRACE POETY
Přestože právě nejsi se mnou, je to jako bys byla tady.
Cítím tvé kůže vůni jemnou, bytostně vnímám tvoje vnady a na rtech touhou rozpraskaných mám slzy tvé jak z perel šňůru.
Srdce mé tryskem koní vraných žene se díky tobě vzhůru až tam, kde představivost není jen pouhopouhá fantazie.
Lásko, jsi celé moje jmění a důvod k psaní poezie.
Publikováno: červenec 2013
|
![Ilustrační obrázek Tvář ženy.](fotos/poezie/inspirace-poety.jpg) |
ČAS
Pánem lidstva stal se čas. Usídlil se pevně v nás, vládce, který jediný neuznává hodiny.
Kam jen spěchá cestou svou křivolace klikatou? Je snad v rajských zahradách, nebo v tůních, z nichž jde strach?
Jeho panství – celý svět plný lidských snů i běd. Nepřipouští výhrady pro své pevné zásady.
Pokud bude s námi žít, nelze osud obelstít. Lidský život plný krás dobře hlídá vládce čas.
Publikováno: červenec 2013
|
![Ilustrační obrázek Hodiny](fotos/poezie/Cas.jpg) |
KDYŽ
Když jsi mi vyrvala srdce z těla, pohaslo slunce i nebe. Růžová mlha se rozprostřela a já v ní viděl jen tebe.
Když ani po letech neopadla, dal jsem se zmást přirozeně. Láska tvá vůči mě tiše vadla a já byl slepý jak štěně.
Když jiný přivoněl k tvému kvítí, pozbyl jsem půvaby tvoje a s prázdnou hrudí teď musím žíti. Vždyť jen ty máš srdce moje ...
Publikováno: červenec 2013
|
![Ilustrační obrázek Srdce](fotos/poezie/kdyz.jpg) |
PRADLENKY
Dvě pradlenky říkaly si v dojemné pospolitosti na čem nejvíce závisí štěstí lidské společnosti:
„Nikdo nemůže být šťastný, když je celý umouněný. Je-li jako papír mastný, nemá věru valné ceny. Občan v čistém oblečení, to je účel naší práce. Nad bělostné prádlo není, což ví pingl z restaurace stejně jako popeláři. Všichni vědí, co jim sluší. V čistém šatě každý září, žádná tvář se nezasmuší!"
Spokojeně mudrovaly o tom ještě hodnou chvíli, až se divil vrabčák malý, jak jsou lidé pošetilí.
Publikováno: červenec 2013
|
![Ilustrační obrázek Pradleny u řeky.](fotos/poezie/pradlenky.jpg) |
SKLENKA PLNÁ STESKU
Při odchodu z tvého života pozvedla jsi sklenku na mé zdraví. Někdy se to zkrátka zamotá, že i srdce steskem ochuraví.
Tak navzdory tvému připití zdravý nejsem, puklé srdce stůně. Můj svět bez tebe je k nežití potemnělý jak sázavské tůně.
Při odchodu z tvého života marné bylo naše připíjení. Prázdnou sklenku plní tesknota, můj svět bez tvé vůně k žití není.
Piju, aby přišlo zapomnění ...
Publikováno: červenec 2013
|
![Ilustrační obrázek Dívke se sklenicí.](fotos/poezie/sklenka-plna-stesku.jpg) |
PODCHOD
Předevčírem u podchodu podcenil jsem velkou vodu a mé botky plátěné nadobro jsou ztracené.
Příště až na dlažbu vkročím ucuknu dřív, než se smočím. Nechci v mokrém podchodu očekávat nehodu.
Publikováno: červenec 2013
|
![Ilustrační obrázek Podchod](fotos/poezie/podchod.jpg) |
GAMBRINUS
Brzy chodím z hospody, abych viděl na schody.
Za tmy a pod vlivem piva zabloudil bych jak to bývá.
Proto dám si Gambrinus jenom jeden a pak šlus.
Po vypití přirozeně mažu rychle domů k ženě.
Už je deset? ZPROPADENĚ !!!
Publikováno: červenec 2013
|
![Půllitr](fotos/poezie/m_gambrinus.jpg) |
MHOUŘENÍ
Když přimhouříš oči, ztrácím půdu pod nohama. Touha do mne vkročí a já padám do neznáma.
Tvoje plavé vlasy často probouzí mě ze sna. Tolik něžné krásy nemá ani sama Vesna.
Pro tvou svěží vůni snesl bych i modré z nebe. Perla v čiré tůni leskem nezastíní tebe.
O tvých hebkých dlaních píšu tajně do deníčku. Čelo zchladit na nich chtěl bych aspoň na chviličku.
Ba i z chůze tvojí klukům všem se hlava točí. Kéž bys byla mojí vždy, když přimhouříš své oči ...
Publikováno: červenec 2013
|
![Ilustrační obrázek Dívka](fotos/poezie/mhoureni.jpg) |
VODNÍ BOMBY
Vaneska je príma děvče, ale když jdu od ní, háže po mně víc než přesně svoje bomby vodní.
Včera jsem byl na návštěvě u Vanesy zase, trefila mě třikrát, já byl zlitý jak to prase.
Příště ovšem dám si bacha, zůstanu stát venku, abych mohl v pravou chvíli zdrhnout pro pláštěnku !!!
Publikováno: červenec 2013
|
![Ilustrační obrázek Vodní bomby (balónky).](fotos/poezie/vodnibomby.jpg) |
PRIORITY
Při posledním zvonění bdělý študák ocení, že mu díky maturitě kyne cesta k prosperitě.
Táta s mámou chtějí už, aby z něj byl zralý muž, co do práce pilně vstává a na jejich rady dává.
On však nedbá na rady, spěchá za kamarády v kostýmu fanouška džezu do hospůdky ve Valmezu.
Též tam za ním asi vlezu !!!
Publikováno: červen 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/priority.jpg) |
NĚŽNÝ SEN
Přes kouř z dýmky po očku sledoval jsem Ninočku nedaleko Plovdivu zrakem plným obdivu
Bílou pěnou příboje smáčela si ve stoje tam kde proud byl veliký obnažené kotníky
Já jen stál jak solný sloup jako bych v tu chvíli zhloup Vždyť ten pohled buď jak buď bral mi dech a vzdouval hruď
Náhle jak se chýlil den odešel můj něžný sen k molu s vesly od pramic sluncem žhnoucím stovkou svíc
Byl jsem sám a neměl nic
Publikováno: červen 2013
|
![Ilustrační foto. Ilustrační obrázek](fotos/poezie/neznysen.jpg) |
SPLÍN
Ponurý germánský statek stal se mi v máji domovem.
Pojedu-li tam nazpátek, proženu hlavu olovem.
Hlavu si kvérem odjebu pod elektrickými dráty.
Nepůjdu na vlak do Chebu a budu mít pokoj svatý!!!
Publikováno: červen 2013
|
![- - -](fotos/poezie/splin.jpg) |
STAŘÍK
Krutý čas odvál tvoji mužnou krásu, co naplat hochu, bojuj s tím jak chceš.
Tam, kde jsi míval plnou hlavu vlasů, vévodí stále objemnější pleš.
Pustá je tvoje schránka na hřebeny, lysinu není třeba kadeřit.
Bránit se stáří nemá valné ceny, smiř se, že hlavu holou máš jak řit.
Neběduj, nelkej, vždyť jsi chlap. BUĎ FIT !!!
Publikováno: červen 2013
|
![Ilustrační obrázek](fotos/poezie/starik.jpg) |
SLUNEČNICE
Potkal jsem Tě příliš pozdě něžná Slunečnice, vždyť máš sotva třicet roků a já o dost více. Dávno nejsem při síle, můj život není akční, naše světy rozděluje propast generační. Přesto ale je mi po Tvém boku víc než skvěle, budu rád, když uložíš mě v srdci za přítele. Rameno mé pro Tvé slzy vždycky bude tady, ono to tak prostě chodí mezi kamarády. Ty máš skvělou dceru a já milující ženu, nač si život komplikovat, proč v něm hledat změnu. Přátelství je to, co pro nás má svůj punc i cenu.
Publikováno: červen 2013
|
![Ilustrační obrázek](fotos/poezie/slunecnice.jpg) |
VOŘÍŠEK
Na procházce s Voříškem je mi dobře, skoro vesele. Pod chlupatým kožíškem tluče věrné srdce přítele.
Už co malé štěňátko batolil se v mojí blízkosti. Mléko pil, leč zakrátko povyrost a dal se na kosti.
Dnes mu patří celá ves, prosmejčí i nejzpustlejší kout. Zkrátka, je to velký pes, co se od mé ruky nechce hnout.
A tak spolu den co den prochodíme zdejší okolí. Těšíme se oba ven na běh lesem nebo po poli.
Když jsme spolu, nohy nebolí.
Publikováno: červen 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek;](fotos/poezie/vorisek.jpg) |
ÚDĚL
K ránu měl jsem trochu zvláštní sen. Anděl strážný seděl na pelesti a dřív, než se zrodil nový den, černým hávem zastřel moje štěstí.
Řekl: „Přiletěl jsem zdaleka, Bůh mě k tobě poslal starý brachu. Hezkého prý nic tě nečeká, dřít se budeš pro hrst mrzkých prachů.
Sám však z toho nesmíš užít nic, to by byla největší tvá vina. Investuj vše do kostelních svíc, příbuzných a do mešního vína.
Pamatuj, že dokud můžeš stát, není třeba pláčem dělat kravál. Dávat, to je vždycky víc než brát, tys byl vybrán k tomu, abys dával."
Náhle zmizel, já pak z lože vstal, zapudil sen nekalý až marný, do tašky si chleba s máslem dal a šel tichým jitrem – do továrny
Publikováno: červen 2013
|
![Ilustrační obrázek](fotos/poezie/Udel.jpg) |
RECEPT NA ŠTĚSTÍ
Když názory – tak vlastní, když potomci – tak krásní, když přátelé – tak šťastní.
Když byt – tak na bulváru, když jezdit – tak ve fáru, když umírat – tak v stáru.
Když práce – tak za prachy, když řeči – tak ne tlachy, když boj – tak žádné strachy.
Když necítit – tak vinu, když holdovat – tak vínu, když milovat – tak Ninu ...
Publikováno: květen 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/nina.jpg) |
ZINOČKA
Je-li život víc než k vzteku, navštěvuji vinotéku i když ne pro rozkoš z vína. Spíš mě láká paní Zina, které vinný krámek patří. Sotva ji mé oči spatří, rázem ztrácím chmury z čela. Tak je krásná, svůdná, skvělá! Denně tahám plné tašky, doma se mi kupí flašky a já díky primadoně vlastně bydlím na balkoně. Přesto snáším nepohodlí, dál jsem chlápek, co se modlí, aby jednou Zina ruče skočila mi do náruče.
Publikováno: květen 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/zinocka.jpg) |
432
Čtyřista třicet dva bolestí svedlo mě ve stáří na scestí. Ztratil jsem práci, pak iluze, nechodím s přáteli na schůze a místo pobytu s rodinou klopýtám sázavskou krajinou.
Čtyřista třicet dva bolestí svedlo mě ve stáří na scestí. Klopýtám sázavskou krajinou, kde srdce zraněná zahynou.
Publikováno: květen 2013
|
![Tabulka s číslem popisným](fotos/poezie/432.jpg) |
ŽÁRU ZMAR
Na hradním nádvoří hranice vzplála od smolné pochodně v katově dlani. Uprostřed plamenů dívčina stála a pohled přítomných stáčel se na ni.
Po šíji labutí jazyky žhavé lezly jak ďábelské plemeno hadí. Na pokyn zástupců prý církve pravé nevinnou panenku žár smrti hladí.
Těžko lze uvěřit, když krása zmírá z pouhého rozmaru bezbřehé zvůle. Šílená dogmata a slepá víra končí se v řetězech na žhnoucím kůle.
Jen horda čumilů okolo stála, o troše soucitu nemaje zdání. Na hradním nádvoří hranice plála a plamen vžíral se do dívčích skrání.
Na Boha nemyslím. Teď už jen na ni ...
Publikováno: květen 2013
|
![Ilustrační obrázek](fotos/poezie/Zz.jpg) |
KANCELÁŘSKÁ KRYSA
Kancelářská krysa lstivě sedí, na počítač nebo z okna hledí a má škodolibou radost, že si vydělává tím, co lidi děsí.
Dělníci se před ní třesou strachy, vždyť jim dává dřinu, bere prachy s mrtvým klidem zlé mumie v hrobě na šichtě i po pracovní době.
Přes to vše jí nikdo nevyčítá, že se denně pase u koryta a nikomu skývu nedopřeje, honíc pracující na galeje.
Kde se krysa zahnízdí, tam zle je!
Publikováno: duben 2013
|
![Ilustrační obrázek](fotos/poezie/krysa.jpg) |
LOŽE POETOVO
Po černém kameni kapka rosy stéká tam, kde jen nebožtík tlející a bosý na svůj soud poslední bez reptání čeká.
Smrtka ho zaklela špičkou ostré kosy.
Pod kámen žulový vzal si plané touhy, neužil osudem udělené věno i když sám život byl bolestivě dlouhý.
Ten kámen náhrobní nese moje jméno.
Publikováno: duben 2013
|
![Ilustrační obrázek](fotos/poezie/lozepoetovo.jpg) |
ROZCESTÍ TOUHY
Rok za rokem plyne a má láska slaví zrození. Vzpomínka se vine jako nitka z jisker v plameni.
Pro sebe jsme žili, měli stejné sny i naděje. Každou hezkou chvílí tály ledy, kvetly závěje.
Ani nevím, kdy si naše touha našla rozcestí. Snad jen rozmar čísi změnil hezký osud v neštěstí.
Když pak žila s jiným vše mi přišlo jako ruleta. Cítil jsem se vinným a šel zapomenout do světa.
Rok za rokem plyne a má láska slaví zrození. V náruči mám jiné, ale místo srdce – kamení.
Publikováno: duben 2013
|
![Ilustrační obrázek](fotos/poezie/rozcestitouhy.jpg) |
SÁZAVA
Na Sázavě klášter stojí, malebný je velice. Řeka s krajinou ho pojí barevnou jak kraslice.
Škoda, že ten půvab něžný na srdci mě nehřeje. Ani ženy s chůzí kněžny nezmírní mé galeje.
Dávno nejsem šohaj švarný, mládí zmizlo jako sen. Vydělávám za zdí sklárny v potu tváře den co den.
Ač se tvářím bohorovně, jsem jak hraboš pro sovu. Hlavu složím v ubytovně, tiše lkám po domovu.
Kéž by žít šlo odznovu ...
Publikováno: duben 2013
|
![Ilustrační obrázek](fotos/poezie/sazava.jpg) |
ČERNÁ KOUZELNICE
Žena krásná jako černá růže oděná do vyzývavé kůže pozvala mě večer do své sluje.
Zdálo se, že kouzly disponuje, protože ač manžel jsem a věrný, vzrušoval mě její půvab černý.
Možná za to mohla láhev vína, po které se mnohé zapomíná a tak dnes už nevím, co se dělo.
Přesto ve snech vídám její tělo a zvlášť nohu, do níž kráska měla čarodějné koště vryto zcela.
Netuším, jak dostal jsem se domů, ale v duši stále věřím tomu, že tu její obnaženou nožku zase k sobě přimknu. Aspoň trošku...
Publikováno: březen 2013 |
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/kozelnice.jpg) |
JAVORNÍK (dnešní dopoledne)
Za nocí zimních, kdy nebe je jak ve dne, nemohu spát a toužím hvězdy vítat. Než slunce proteplí dnešní dopoledne na Velký Javorník půjdu je sčítat.
Obejmu strom, co na konci cesty roste, do chladných vod beze zbytku se vpiju a náhle vím, že vše čisté je i prosté. Bohu dík, že v tak krásné zemi žiju.
Publikováno: březen 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/javornik.jpg) |
Včera večer u splavu zřel jsem tmavou postavu. Na mou duši měl jsem strach, zda to není sebevrah. Volám tiše: „Postavo, u splavu je nezdravo. Věřte mi, že v putyce fajn Vám bude velice.“
Na má slova varovná jak by šlápl do trusu vyskočil ten človíček na obecní chodníček. Tam tvář jeho nádhernou poznal jsem pod lucernou. Čert vzal všechny caviky, byl to Olda z fabriky.
Povídá: „Já u vody nebyl dílem náhody. Chtěl jsem promptně řešit už, že su příliš starý muž.“ Možná to byl jenom zkrat chlapa, co má padesát. Hráblo mu až na hůru, tož jsem ho vzal na tůru.
Šli jsme prachem silnice na Velké Karlovice, kde se Olda celičký schoulil v náruč Aničky. Tím to malé divadlo vlastně dobře dopadlo a já mohu klidně spát. Co si taky více přát?
Publikováno: březen 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/splav.jpg) |
Daleké krajiny viděl jsem brýlemi růžovými, s očima dokořán úžasem proplouval ve snách jimi.
Plynul čas, vrásek mi přibylo, já poznal, že se matu, nikde líp než doma nebylo, prahl jsem po návratu.
Věk odvál blouznivost snivých let prožitých bez potěchy, přestal mě zajímat širý svět. DOMOV MŮJ MEZI ČECHY !!!
Publikováno: březen 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/cechy.jpg) |
Už jste tu novinu slyšeli? Pan Louda zlobil se nemálo!
Tuším, že bylo to v neděli, auto se odemknout nedalo.
Leč jeho vztek dlouho netrval, ať tam jde, kdo tomu nevěří.
Louda si z matrace prachy vzal a koupil autíčko – bez dveří !!!
Publikováno: březen 2013
|
![Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek](fotos/poezie/motorista.jpg) |
FIGURÍNA
Na procházce nočním Brnem v temné ulici spatřily mé oči dívku za sklem stojící. Měla sukni z černé kůže, téměř vosí pas a ve tváři podmanivě cudný závoj řas.
Přistoupil jsem k výkladu a v další vteřině spočinul můj toužící zrak – na figuríně! Zlomyslný Amor drnčíc zlatou tětivou do srdce mi šípem zaryl holku neživou.
Probdělou noc ukončila spásná jitřní zář a já zase rychle běžel spatřit její tvář. Nesmírně mě lákala ta tichá dívčina, ale vstříc mi zívala jen prázdná vitrína.
A tak chodím centrem Brna, prázdnou duši mám, marně hledám lásku, která zdobí módní krám. Potácím se chůzí ztěžklou vlivem levných vín v okopaných botách, co mi vyčuhují z džín.
Zmačkaný a neholený, zkrátka podivín ...
Publikováno: únor 2013
|
![Ilustrační obrázek Figurína](fotos/poezie/figurina.jpg) |
ZÁDA
Říkala, že víc než sebe sama mě má ráda, vše co bylo mé si brala bez řečí a hned.
Pak mi ale s kamarádem ukázala záda a na srdce opuštěné padl celý svět.
Příliš dlouho trvalo, než našel jsem sám sebe, i když dnes už mohu říct, že dokážu mít rád.
Přes to všechno ale moje křehké nitro zebe, jakmile mi do snů vstoupí křivka jejích zad.
Budu-li mít štěstí, jednou zapomenu. Snad ...
Publikováno: únor 2013
|
![Ilustrační obrázek Záda](fotos/poezie/zada.jpg) |
SKEPSE
Moje milá lep se na někoho mimo dům. Přepadla mě skepse, chce to samotu a rum.
Zbytečně se snažíš, budu dělat drahoty. Zvlášť když s jiným paříš na hranici sprostoty.
Stejně nejsme právě úžasný pár bez vady. Nech mě snídat v trávě, sbal si ty své nálady.
Pro budoucnost naši dávno slunce nesvítí. Mám rád rum, ty kaši, zkrátka – táhni do háje !!!
Publikováno: únor 2013
|
![Ilustrační obrázek Etiketa rumu.](fotos/poezie/skepse.jpg) |
PLÁČ ZVONU
Z rožnovského kostelíčka pláče zvonu hlas, po Valašsku smutnou zprávu lidem zvěstuje. Přetěžký a neveselý že jim nastal čas, za prací se z vůle pánů chudý stěhuje.
Ač tu na vyhazování nikdy nebylo a kus chleba vyžádal si těžkou robotu, kamenité pole zlaté klásky rodilo, ogar živil staříčky, ženu i drobotu.
Dobré roky zapadly jak popel do trávy, ďábel zvrátil kolo dějin škodolibě zpět. Kapitalista se vrátil na své državy a svou tlamou nenažranou zhltl šťastný svět.
Vyždímal tak poddané, pak zavřel fabriky, za obživou vyhnal táty z rodin docela. Po Valašsku rozprostřel se smutek veliký, nad kterým se nese jen pláč zvonu z kostela.
Publikováno: únor 2013
|
![Ilustrační obrázek Rožnovský kostel](fotos/poezie/placzvonu.jpg) |
ÚTĚKY DO SNŮ
Z rodné země hroudu hlíny laskám dlaní když jsem sám V nitru svém jak nikdo jiný oddávám se vzpomínkám
Unikám do světa mládí kde mám klid a jistoty Zas mě krása dívek svádí sním a lezu přes ploty
Přitulím se k tatínkovi na chviličku maličkou a jdem na čaj k dědečkovi přes park úzkou uličkou
Dnes tu ani jeden není přešli za hřbitovní zeď S nimi jsem jen díky snění jako třeba právě teď
O to horší realita čeká mě když nesním už Zvlhlý zrak a duše zbitá k smrti unavený muž
Publikováno: leden 2013
|
![Ilustrační foto. Ilustrační foto](fotos/poezie/sny.jpg) |
Šlechtic má v erbu dědičný skvost, šikovný krejčí jehlu a nit, řezník snad nůž či zvířecí kost. Co ale básník měl by v něm mít?
Své dobré jméno, kalamář, brk i běloskvoucí papíru list, horoucí srdce, vzpřímený krk a verš co lidé budou si číst.
Báseň, jež zní do všech světa míst …
Publikováno: leden 2013
|
![Erb R.F. Bičana. Erb R.F. Bičana.](fotos/poezie/erb.jpg) |