Jednou z nejstarších částí Rožnova jsou Drahy. Na jihozápadní straně městečka, poblíž ústí Uhliského potoka do Hážovky, si začali v první polovině 18. století stavět chalupníci první dřevěné domky. Části od levého břehu Hážovky až po Rysovou a Uhliska se říkalo Pastvinné hospodářství. Tam vyháněli rožnovští hospodáři dobytek na pastvu. Prý ta stáda vyšlapávala, zvláště v rozmoklé půdě, hluboké stopy, dráhy. Snad to je původ názvu ulice na pravém břehu Uhliského potoka. Stavení na levém břehu byly Drážky.
Z původní podoby Drah mnoho nezůstalo. Podél potoka, v těsné blízkosti chalup, vedla cesta do Uhlisk a dál do Valašské Bystřice. Zvýšený provoz směrem na Valašskou Bystřici si v roce 1930 vynutil stavbu okresní silnice. S tím souvisela také potřeba rozšíření mostu přes Hážovku. Těsně u mostu ústil do říčky Uhliský potok, proto bylo rozhodnuto o přemístění jeho koryta o několik desítek metrů, přes zahrady několika vlastníků. Toto rozhodnutí narazilo na velký odpor paní Jurajdové, majitelky hospodářství u mostu, která se rozhodla bránit svůj pozemek se sekerou v ruce a rozčilením zemřela. K rozšíření mostu tenkrát ale nedošlo. Bílý most, jak si jej pamatujeme, zmizel až při stavbě obchvatu města o mnoho let později. Když dnes přejdeme přes nový most do ulice Na Drahách, vpravo, na místě bývalého velkého Jurajdova hospodářství, uvidíme jen parkoviště a hřiště. Původní chalupa vyhořela.
Na levé straně cesty stojí zachovalá část dřevěného stavení č. 69. Dřívější majitel Jaroslav Křenek byl vyhlášený malíř pokojů. Říkalo se, že rodina jeho zákazníka mohla bez obav jíst u stolu, nad kterým pan Křenek líčil strop a ještě všechny bavil svým vyprávěním. Byl to velmi rozšafný a hovorný člověk. Jeho sestra Marie Pončíková si s manželem koupili vedlejší Vaculovu chalupu č. 70. Později si postavili zděný dům a dřevěná chalupa, která stála velmi blízko u cesty, byla zbořena. Těsně u Vaculovy chalupy byla zeď Facova zděného domu, do kterého byl vstup od silnice. Další stavení, které už neexistuje, patřilo rodině Bajerově. Pan Bajer pracoval v bělírně a sušírně prádla u Hrdličky. Bajerovi měli jediného syna, který zemřel ve 12 letech na zápal plic. Paní Bajerová byla velice oblíbená u drahanských dětí. Ještě ve stáří vzpomínají, jak se u ní scházely, ona jim četla z kalendářů a pouštěla hrací obraz. Chalupa byla zařízena tradičně, dominovala jí velká pec, kde se děti rády hřály. Později byla chalupa přidělena k bydlení romské rodině. Když vyhořela, byla jsem se na ni podívat a ta pec tam, ohořelá, pořád stála až do demolice.
Proti Bajerově chalupě, přes cestu, stála asi nejzachovalejší drahanská chalupa č. 72, kterou vlastnili manželé Pavelkovi. Podle datace na stropním trámu ve velké světnici byla postavena v r. 1748. Pan Pavelka byl švec a řemeslo, už jako důchodce, provozoval doma. Jeho žena byla velkou milovnicí květin. Všechna okna byla plná muškátů a zahrádka od jara do podzimu voněla kvítím i bylinkami. Těsně u chalupy rostla mohutná lípa a potok tekl původně kolem přední části domu. Po smrti manželů Pavelkových nebyla chalupa už trvale obývaná, chátrala a v roce 2008 byla zbořena. Dnes na jejím místě stojí nový dům s novým číslem 2840.
Další dům č. 73, kde zůstala zachovaná přední dřevěná část, patřil rodině řezníka Molitora. Spisovatel Čeněk Kramoliš ve své Moravské babičce vzpomíná na Molitorovy děti, se kterými se přátelil a popisuje mnoho hezkých příhod. Poslední obyvatelkou z rodiny Molitorovy byla Anna, provdaná Hvížďova se svojí dcerou Márinkou. Po její smrti koupili chalupu Vlčkovi, kteří si postavili zděný dům na protější straně cesty. Za bývalou Molitorovou chalupou, u můstku přes potok, se cesta Drahami dělí. Jedna pokračuje směrem do Uhlisk, kde dnes stojí výstavné nové vilky. Výjimkou je krajní chalupa č. 78.
Od můstku doprava pokračuje cesta ulicí „Ve včelíně“ do kopce, směrem ke kříži na Láni. Za můstkem, na pravé straně, stávala dřevěná chalupa č. 74, rožnovského hrobníka pana Vokáče. Dnes je na tom místě vilka obývaná dosud Vokáčovou rodinou. Na levé straně cesty je nový dřevěný dům, kdysi tam stála dřevěná chalupa č. 77, kterou vlastnili Trčkovi. Naposled patřila Janu Trčkovi-rožnovskému zubaři. Kolem cesty směrem na Láň stojí dnes několik výstavných vil. Tomu místu se v minulosti říkalo „odranec.“ Vedla tady jedna ze dvou cest, kterými se obyvatelé Vidče dostávali do Rožnova. Druhá možnost byla cestou kolem panské sýpky, dnešní Sokolovny. Silnice z Vidče do Rožnova, která vede kolem nynějšího hřbitova, se začala stavět až v roce 1924.
Ale vraťme se na rozcestí, k můstku přes Uhliský potok. Ulice Na Drahách pokračuje do kopce směrem do Uhlisk. Na levé straně stojí již zmíněná, původní dřevěná chalupa č. 78. Při pohledu doprava je v zahradě zmodernizovaný dům č. 76, který byl, stejně jako o něco dál stojící dům č. 82, dějištěm dramatických událostí při osvobozování Rožnova. Vzpomínky místních obyvatel na tyto chvíle jsou zaznamenány v publikaci „40 hodin. Jak jsme prožívali osvobození v květnu 1945“.
V poslední dřevěné chalupě č. 84, dnes už zřejmě neobývané, bydlel kdysi pan Josef Třetina. Patřil k posledním rožnovským pláteníkům. V době, kdy už převažoval zájem o mušelín, jezdil se svým zbožím po jarmarcích a neodolatelným způsobem zákaznicím plátno nabízel. Zmiňuje se o něm pan Richard Sobotka ve své knize „Rožnovští tkalci“.
Za pozornost stojí také plechová tabulka na domku č. 86, která připomíná spisovatele Čeňka Kramoliše. Na jeho počest byla část Rožnova kolem silnice do Val. Bystřice pojmenována Kramolišov. Tam také stál jeho rodný domek č. 67, který byl v r. 2000 zbořen.
Doubravka Vejmelková
Čeněk Kramoliš ve své knížce Moravská babička vykreslil autentický obraz života jeho drahanských sousedů. Všechny radosti, starosti i těžký život obyvatel jedné rožnovské ulice. Na místě rodného domku spisovatele je nyní umístěna bronzová plastika „Čtenář“, dílo výtvarníka Igora Kitzbergera.