Bylo pondělí, v rádiu zpívala Pavlína Filipovská šlágr ze šedesátých let. Připomnělo mně to skutečnost, že opravdu byla včera neděle.
Poslouchal jsem písničku, ale text mně nijak na uplynulý den klidu nepasoval. Hezký čas sice byl, ale význam slova neděle, které vzniklo v dávných dobách od slovesa nedělati, jsem ve včerejší skutečnosti nenašel.
Místo nedělního poklidu zdáli i zpoza plotu bylo slyšet zvuk sekačky. Tráva v našich končinách asi roste tak rychle, že je jí třeba sekat i v neděli přesto, že to místní vyhláška zapovídá.
Nemám nic proti zemědělským pracem v neděli. Ale i ti nejpracovitějští sedláci tuto práci omezovali pouze na záchranu úrody z polí, když hrozila její zkáza. To určitě není případ trávy, která stejně skončí v kompostu, nebo u těch pohodlnějších ve sběrném dvoru.
Abych unikl před zvukem sekačky, přešel jsem na druhou stranu chalupy. Nedělní dopravní ruch je přece mírnější, než ten ve všední den. Nejezdí skoro žádné kamiony a těch pár osobních aut moc kraválu nenadělá.
Dlouho jsem si nedělní pohody neužil. Od západu se blížilo hřmění. Pohledl jsem na oblohu, byla jako vymetená, ale bouře se stále blížila. Z roku 1968 si pamatuji podobný zvuk, ale ten se tehdy blížil z východu? Vtom mi to došlo. Jede kolona motorkářů! Oficiálně mají sraz v našem městě jen jeden víkend v roce, ale během léta není soboty a neděle kdy by se nenašla skupinka těchto „nadšenců“ kteří chtějí předvést ostatním plebejcům, kterak si oni představují relaxaci a kolik peněz do toho řvoucího koníčka mohou investovat. Co na tom, že někdo má jiný názor? Vždyť i v demokracii vyhrávají ti, kteří dokážou překřičet mlčící většinu!
Snad se alespoň někteří z nich dožijí věku, kdy jim to jejich potomci vrátí mírou vrchovatou.
Jan Surý