Naši radost z úspěšně složené zkoušky dospělosti na holešovském gymnáziu kalila jedna nepříjemná věc. Náš oblíbený spolužák Jeník S. neodmaturoval z češtiny. Jeho neznalost díla Aloise Jiráska byla nepochopitelná. Jirásek, to byla povinná četba už na základní škole, povinně jsme navštěvovali filmy natočené podle Jiráskových románů. Nikdo si nedovedl vysvětlit, co se to s Jeníkovou pamětí stalo a bylo nám ho líto.
Na maturitním večírku Jeník svůj žal hojně zapíjel. Večírek se konal v holešovském zámku, kde se pořádaly různé kulturně společenské akce. V té době bydlela v zámku ještě poslední majitelka – hraběnka Barbora Wrbnová. Když byl zámek v r. 1948 zestátněn, byly jí k bydlení vyhrazeny dvě místnosti ve druhém patře. Hraběnka Wrbnová byla poněkud korpulentní rusovlasá dáma, kterou si hrabě Wrbna přivezl údajně z Vídně. Neměla šlechtický původ, ale byla prý velmi krásná. Proslýchalo se o ní, že se zúčastňuje tajných spiritistických seancí.
Při našem veselení na večírku jsme si nevšimli, že již hodně podroušený Jeník se někam vypotácel. Bloudil chodbami zámku a s výkřiky: „Proti všem, Proti všem“, došel až ke dveřím paní hraběnky, kterou velice vyděsil. V noční košili vyběhla na chodbu a způsobila Jeníkovi strašný šok. Domníval se, že vidí ducha. Když jsme zaslechli zděšený křik, běželi jsme nahoru a zahlédli ještě vlající noční košili, jak mizí v pokoji. Zhrouceného Jeníka jsme snesli ze schodů a raději dopravili domů.
Celé prázdniny se náš spolužák pilně učil, alkoholu se ani nedotkl a v září úspěšně složil reparát.
Od té doby jsem viděla Jeníka až po deseti letech. Pracoval tenkrát v Brně jako úspěšný redaktor jednoho podnikového časopisu.
Doubravka Vejmelková