ANTALÍKOVÁ, Silvia. Co můžou muži, můžu i já. Přeložila Olga DOBRÍKOVÁ. Praha: Brána, 2014, 172 s. ISBN 978-80-7243-705-4.

Prvotina Silvie Antalíkové, získala na Slovensku nejedno významné ocenění. Autorka s nadhledem a humorem rozvíjí situaci, kdy se vše okolo mateřství děje naopak, než je prozatím zvykem: muž zůstává s miminem doma, zatímco žena udatně rozvíjí svou kariéru a časem se nebrání ani mileneckému vztahu. Libuje si, jak jí to vyhovuje, jenže ouha… Muž tu komunikační propast přestane zvládat a zařídí se po svém. „Potichoučku vejdu do bytu. Vlado uspává Mrňouse. Nezaregistroval mě. Neregistruje mě zaručeně už déle, jen já jsem se to dozvěděla až dnes. Realita života…“ Podle autorky je kniha určená čtenářům milujícím život se všemi jeho strastmi i slastmi. Vyznává se také z lásky ke své práci s dětmi a k psaní, které jí otvírá svět neomezených možností. Knížka je malá, útlá a s většími písmeny. Dopřejte si hodinku a půl příjemného čtení i sociologického zamyšlení!

Eva Lhoťanová

COLLINS, Phil. Ještě žiju: autobiografie. Praha: Dobrovský, 2017. Knihy Omega, 432 s. ISBN 978-80-7390-206-3. Autobiografie.

Životní příběh Phila Collinse. Jako jeden z mála hudebníků dokázal prodat více než 100 milionů desek, a to jak ve skupině, nebo jako sólový umělec. Collins nikdy neztratil svůj talent a napsal skladby, které znají posluchači po celém světě. Jeho písně se nejčastěji týkají ztracené lásky, mezi nejznámější patří „Another Day in Paradise“, „In the Air Tonight“, „You'll Be In My Heart“ nebo „Sussudio“. Obrovskou popularitu si získal už jako člen Genesis, kterou dokázal poté zužitkovat i coby sólový zpěvák.

Michal Hurta

LEIGH, Judy. Ještě to nebalím, vzkazuje babička. V Praze: Metafora, 2018, 295 s. ISBN 978-80-7359-571-5. Anglické romány.

Kniha se určitě bude líbit čtenářům, kteří si oblíbili Stoletého staříka či Tajný deník Hendrrika Groena. Tyto důchodce spojuje jedna úžasná vlastnost. Rozhodně si nechtějí připustit, že by na něco neměli, a nechtějí strávit svůj život sezením a stěžováním si na své chatrné zdraví, nevděčné děti a nechutné jídlo v jídelně, chtějí žít. A i když mohou na své okolí působit bláznivě, je jim to jedno. Moc času jim nezbývá a ten, co zbývá, si chtějí pořádně užít. Proto podnikají bláznivé cesty a ukazují svým bližním, že šťastní můžete být v jakémkoliv věku.

Ilona Kroupová

FAULEROVÁ, Lucie. Lapači prachu. Praha: Torst, 2017, 220 s. ISBN 978-80-7215-556-9. české romány.

Románový debut Lucie Faulerové nám nesentimentálně ukáže život dnešní mladé ženy. Její vztahy-nevztahy, pohled na mateřství a snahu ovládat druhého. Jde o napínavou knihu, která je ve své výpovědi velice odvážná.

Markéta Baďurová

KAKIZAKI, Masasumi. Skrýš. Praha: Crew, 2018. Crew manga, 120 s. ISBN 978-80-7449-590-8. Komiksy.

Komiksový horůrek Skrýš  od japonského kreslíře Masasumiho Kakizakiho je zaprvé perfektně nakreslený. Využívá klasickou manga formu, ale přepíná také do detailní kresby, hlavně v děsivějších pasážích příběhu, popisující život spisovatele Seiičiho Kirišimy, který se snaží vyřešit manželskou krizi. Ta se otevírá po úmrtí společného dítěte. Vydá se s manželkou do ostrovního ráje, kde jsou nejen místa pohádkově krásná, ale také děsivě temná. A ten, kdo rád horory se vším tím temně absurdním příslušenstvím, bude určitě zvědavý, jak Seiiči krizi vyřeší. Protože, jestliže se spirála temnoty jednou roztočí, co bude následovat? A skončí to někdy?

Pavel Zajíc

URBÁNKOVÁ, Dagmar. Jmenuji se Emanuel Fajahyla. Praha: Baobab, 2017. mi.mo, 130 s. ISBN 978-80-7515-068-4. české příběhy.

Starý mládenec se v poklidu věnuje svému psaní a jeho život jen občas narušuje matka dotěrnými poznámkami o vhodnosti hledání přítelkyně. Místo ženy si však Eman jednou přivede domů medvěda. Neptejte se, jak je to možné. Prostě na něj na ulici natrefí a neumí odmítnout jeho bezprostřední naléhavé prosby. Medvěd Bingi převrátí Emanův život naruby, vydají se spolu dokonce na výlet letadlem do Londýna… Ideální kniha pro chvilku pohody a pobavení. Bohužel opravdu jen pro chvilku, protože tuto jednohubku slupnete hned. A když o tom přemýšlím, možná by někdy každý z nás přivítal takového medvěda.

Jitka Slezáková

CeDírna

CHLAPEC, Archívny. Zvery. Slovensko: Slnko Records, [2014].

CHLAPEC, Archívny. Tranzit. Slovensko: Slnko Records, 2017.

Na konci loňského roku mne přítel upozornil na nabídku daru slovenského hudebního vydavatelství Slnko records směrem ke školám a veřejným knihovnám v případě, že jejich tituly použijí pro naplnění obsahu své činnosti, obdrží 15 hudebních titulů z jejich katalogu. Ozvali jsme se a dar obdrželi. Z něj mne prozatím zaujaly dvě CD s názvy Zvery a Tranzit, které nahrál slovenský písničkář Richard Vávra vystupující pod názvem Archívny chlapec. Debutní  Zvery vyšlo v roce 2014 autor charakterizuje jako velmi introvertní polohu své tvorby a nelze s ním než souhlasit. Křehká vybrnkávaná kytara s opakujícími se motivy občas připomene Deža Ursiniho (kterého mezi cédéčky v knihovně naleznete také) a slovenština v textech je velmi libozvučná. Za mne vede lehká, svojí náladou skoro popová píseň S dobou. Na druhém albu Tranzit, které vydal o tři roky později, již Archívny chlapec dává prostor také dalším, nejenom elektronickým, nástrojům a klávesám, na které hraje buď sám, nebo přizvaní hosté. Tento fakt hudbě pomohl a je zde cítit posun možná až na hranici zvukového experimentu, byť základ Vávrova písničkářství zůstává stejný jako na Zverech. Srovnat to můžete třebas na písních Módne tašky a Letná etuda.  Suma sumárum pokud máte náladu na něco dobrého a neznámého, zkuste Archívného chlapca.

PRINCE. Prince. Germany: Warner Bros, 1979.

K Slnku records se vrátím v některých z dalších Cedíren. Teď si dovolím odskočit trochu do mainstreamu.

Před dvěma lety (tak nějak) jsem v Cedírně psal o desce Diamonds and Pearls, kterou se svou kapelou The New Power Generation natočil americký hudebník Prince. Dnes se zastavím u jeho druhého alba z roku 1979, které nazval lakonicky - Prince, což je celkem logické, uvážíme-li, že jej celé vymyslel, složil, nahrál a nazpíval sám. Od první písně I wanna by your lover (která je naprostým hitem) se vezeme skvělou funky popovou károu, se kterou Princ bravůrně kličkuje mezi křehkou baladou (When we´re dancing close and slow) a rockovou dupárnou (Bambi) či klasickou funkovkou (Why you wanna treat me so bad). Pokud bychom se na ni podívali střízlivě a nezaujatě, máme před sebou jednu z jeho nejlepších desek a dokazuje, že Prince byl ve svém oboru opravdový mistr, třebaže jeho kariéra byla plná vzletů a pádů, rozchodů s vydavatelskými firmami, používání pseudonymů...  Jeho albová diskografie čítá 39 řadových alb, což vypovídá o jeho muzikanstké činorodosti, ale taky nutí k povzdechnutí, že je škoda jeho předčasné smrti v roce 2016. Samozřejmě nemá smysl zbytečně truchlit, ale raději se těšme ze skvělých plodů jeho práce, ke kterým deska bezesporu (aspoň tedy dle mého soudu) patří.

Pavel Zajíc