Vieroslava Otrubová

Motlitba
Bělejší než stěna
Se živým vzdaluje
a klečím v něm
vzpomínky na
dávno promrhané
Na černém loži
modlí se nemocný

Sejmi mu z hrudi kámen

Neznámo kam
Pod nehty vlézá jinovatka
když kráčí směrem k ní …
Noc- zkřehlá mořská kapka-
klouže se řasou
Podivní
rackové slétli na břehy
a špiní skály
Nahořklá slanina v ústech
schne, pálí a na ní
se topí poslední
strofa
Námořníkovy písně

Naposled
Strom, na který píšeme
svá slova
se rozkolébal a znovu
zamiloval
jak tichý výkřik v tůni
zrady
se zas podíval do oblak

List, z něhož jsi nevyčetl smutek
se vznítil, když prosil
o tvůj dotyk

jak květy, které z hrobů kradou
odnesl mi tě noční vlak

Pro něj
Kde kdo usiloval
Kdekdo vystrkoval drápy

Kdekdo mámil
sváděl a ukrajoval
ze srdce

Kdekdo kouzlil
a lhal a vcházel …

Jenom tys mne zlomil

Láska
Mé včerejšky ztratily na ceně
Mé dnešky se třpytí rosou
Mé zítřky budou vonět po dešti
Marocké nebe
Takové máš oči
Snad dálky cest obrousily
tvůj pohled
Díváš se skrze člověka
Jednou jsme se potkali
tuláku
A změnil se svět

Příliš
Jen jeden dotek …
Máš vše
Jen jedna paže
Houpám se na hraně
Jen jedna myšlenka …
Nemůžu zapomenout

Muž za mnou
Věděla jsem, že jste to vy, pane
Cítila jsem na hrdle váš dech
Chytla jsem vás do sítě, pane
A ani jsem se nemusela otáčet

Dívka u cesty
Lékořicový dech
nabízíš do omdlévání
Lékořicový pás
ovíjíš kolem beder
Lékořicová jsi
před i po milování
Lékořicový ret
olízneš před obědem
Studeným dechem
hřeješ si ruce
Studenou sukénkou
dál vábíš světla
Studenou nocí
žádostí nucen
vytáhl ostrý nůž

Abys mu neutekla

Konec
Loučení!
Jdi a neohlížej se
Ať prostoupí mne tma