Středa 13. května – knihovna, 3. Etáž, evangelický kostel
Čtení probíhají paralelně na všech místech v 18.00, 19.00 a 20.00 hod.
Literární happening přiblíží návštěvníkům netradičním způsobem současnou evropskou literaturu prostřednictvím série veřejných čtení a zároveň oživí večerní město jedinečnou akcí.
Na různých místech města během jednoho večera budou číst známé osobnosti ukázky ze zajímavých knih. Čtení začně vždy v celou hodinu 18.00, 19.00 a 20.00 a bude přibližně trvat 30 minut tak, aby se účastníci stihli přesunout na další místo.
Vstup zdarma.
FB událost.
Ve spolupráci s Českými centry.
1. čtecí místo: Městská knihovna Rožnov p. R.
Wolfgang Herrndorf - Písek
Wolfgang Herrndorf (1965–2013), německý prozaik, původně vystudoval malířství a pracoval jako ilustrátor knih a časopisů. Literárně debutoval v roce 2002, událostí se stala o tři roky později jeho knižní „road movie“ Čik (česky 2010). Román Písek získal v roce 2012 Cenu Lipského knižního veletrhu a stejně jako další knihy se těší enormní pozornosti čtenářů i literární kritiky. Posmrtně vyšel pod názvem Práce a struktura rovněž digitální deník, který si autor začal psát v roce 2010, kdy mu lékaři diagnostikovali nevyléčitelný nádor.
Román, který čtenáře zavede do severní Afriky, mezi písečné duny a do nebezpečných uliček špinavých slumů, je stejně neuchopitelný jako saharský písek. Žánrově se pohybuje mezi exotickým krimi románem, špionážním thrillerem a postkoloniální satirou, a navrch se neubráníte pocitu, že to vše je skvostně zábavná parodie na každý z uvedených žánrů. Hybnou silou děje představují chyby, omyly a nedorozumění protagonistů; příběh se čtenáři skládá před očima jako různobarevná mozaika. Stejně různorodí jsou i hrdinové, a přece mají všichni něco společného: každá postava cosi hledá. Policie hledá vraha, vrah možnost úniku, skupinka hipíků osvícení, obchodník kontaktní osobu, malí zločinci rychlý zisk, muž s amnézií ztracenou paměť. Všichni hledají, ale nic nenacházejí – pravda jim proklouzává mezi prsty jako písek…
Čte: Dan Stibor
Dan Stibor je učitel ZŠ, zpěvák skupiny Telefon a skvělý interpret hlasitého předčítání.
Dan Stibor četl minulý rok na Noci literatury z románu Skios nebo v březnovém cyklu Nechte knihy promluvit povídku K. Vonneguta. Ukázka z pořadu.
Knihovna je veřejný prostor pro všechny, otevřený od pondělí do soboty. Ročně ji navštíví téměř 70 tisíc lidí. Dlouhodobě se potýká s nedostatečným prostorem a bezbariérovou přístupností všech oddělení.
Číst se bude ve vstupní hale knihovny, která je bezbariérově přístupná. Adresa: Bezručova 519.
Historie budovy:
Knihovna získala stávající budovu po rekonstrukci tzv. Bergerovy vily. Ing. Richard Berger si ji nechal postavit v roce 1912 nebo 1913 jako rodinnou vilu. Po něm tento objekt vlastnil majitel textilní továrny Leo Brill, jež umírá v roce 1933 a dědicem se stává jeho žena Žofie a děti Jiří a Vilemína (provdaná Pöttingerová). V roce 1940 odkoupil od Žofie Brillové továrnu Němec Josef Kudlich (majitel pletárny na Dolní Bečvě) formou arizování židovského majetku. V roce 1945 připadla textilní továrna jako válečná kořist Sovětskému svazu. Od roku 1945-1949 sloužila jako část fondu národní obnovy. Od roku 1949-1989 byla přidělena n.p. LOANA jako mateřská školka. Po čtyřletém chátrání se vila dočkala rekonstrukce, provedené firmou UNIAT, na základě projektu Ing. Arch. Lubomíra Hromádky. Od prosince 1993 slouží jako Městská knihovna s kompletními službami pro čtenáře.
2. čtecí místo: v prostorách ateliérů 3. ETÁŽ (v budově fy Stroza)
Yannicka Grannecová - Bohyně malých vítězství
Yannick Grannecová (* 1980) je francouzská spisovatelka, původním povoláním grafička a ilustrátorka. Po maturitě na gymnáziu s přírodovědným zaměřením a uměleckém studiu absolvovala vysokou školu École nationale supérieure de création industrielle, kde v roce 1994 získala diplom průmyslové designérky. Velmi se zajímá o matematiku a poté, co napsala několik knížek pro děti, vydala v roce 2012 svůj první román Bohyně malých vítězství. Dnes žije v jihofrancouzském Saint-Paul de Vence a věnuje se psaní.
Princetonský Institut pokročilých studií, rok 1980. Ředitel pověří mladou dokumentaristku Annu Rothovou, aby získala archiv Kurta Gödela, nejuzavřenějšího a nejuhrančivějšího matematika 20. století. Anna se proto musí spřátelit s ovdovělou Adélou Gödelovou, známou fúrii, která vědecky neobyčejně cenný archiv odmítá vydat; zřejmě proto, aby si vyřídila staré účty s princetonskou vědeckou komunitou. Hned při prvním setkání Adéla Anniny úmysly prohlédne. Proti očekávání ji nevyhodí, ale určí pravidla hry. Stará paní ví, že brzy zemře, a potřebuje vyprávět příběh, který nikdo nechtěl slyšet. Od zářivé Vídně třicátých let po poválečný Princeton, od anšlusu po maccarthismus, od konce pozitivistických ideálů po nástup nukleárních zbraní tak Anna vykresluje životní dráhu génia, který neuměl žít, a ženy, jež uměla jen milovat.
Čte: MUDr. Jaromír Veith
Jaromír Veith je lékař ORL a herec ochotnického divadla Chaos, kde působí od roku 1992. Vizitka na stránkách divadla.
3. Etáž je unikátní prostor v nově zrekonstruovaném interiéru bývalé Brillovy továrny.
Přístup vjezdem od kina, budova fy Stroza, 3. patro.
O 3. Etáži:
Citlivá revitalizace bývalé výrobní haly Brillovy továrny zhodnotila nejcennější
kvality této industriální architektury z 30. let 20. století. Vysoké stropy a obrovská okna vytvářejí velkorysý prostor, který je pro současnou rožnovskou architekturu zcela netypický a svou dispozicí výjimečný. Rozlehlá hala je členěna na řadu ateliérů a studií se společným reprezentativním prostorem. Architektonický koncept rekonstrukce vytvořil Daniel Baroš a Michal Nejezchleb ze studia Henkai architekti.
Článek o 3. Etáži na serveru archSpace.
Reportáž České televize - Události v regionech o 3. Etáži.
3. čtecí místo: Evangelický kostel
Alfonso Cruz - Kokoschkova loutka
Afonso Cruz (* 1971), ojedinělý a svěží hlas v současné portugalské próze, je zároveň tvůrcem animovaných filmů, ilustrátorem, hudebníkem a zemědělcem. Součástí jeho životní filozofie je výroba a konzumace vlastního piva. Román Kokoschkova loutka, autorova třetí dosud vydaná próza, získal v roce 2012 Cenu Evropské unie za literaturu.
Cruzův román je knihou v knize s labyrintickou stavbou, v níž se důmyslně prolínají zábavné příběhy řady postav, mezi nimiž příběh Adely pátrající po svém dědovi Mathiasi Popovi, neúspěšném spisovateli a hudebníkovi, který je čtenáři představen jako autor díla Kokoschkova loutka. V souladu s tezí o skutečnosti jako nápodobě umění a o věštecké schopnosti umění, jež je jedním z leitmotivů, naplňují postavy osud, jaký jim Popa v románu přisoudil. Kromě fantazie vyniká román humorem, všudypřítomným i v pasážích připomínajících hrůzy války a holocaustu, a jazykovou bohatostí: text, stavící na metaforách, využívající významových dvojznačností, evokující skutečné i fiktivní autory a jejich díla, čerpající z filozofie (zejména orfismu) i vědy a citující z Tóry, je manifestací moci jazyka a suverénního vypravěčského umění.
Jan Fišar je herec NDM Ostrava. Narodil se 24. 9.1955 v jednom z nejkrásnějších měst Evropy – Praze a prožil mnoho let (včetně studia na DAMU) přímo naproti Divadlu na Vinohradech v Ibsenově ulici, kde hrál mnoho let jeho tatínek Vlastimil Fišar. DAMU ukončil v roce 1977 a nastoupil své první angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde se setkal s mnoha významnými českými režiséry, především s K. Paloušem – J. K. Tyl: Strakonický dudák – Švanda (1978), s O. Ševčíkem – E. Rostand: Cyrano z Bergeracu – Kristián (1978), s J. Dalíkem – G. B. Shaw: Svatá Jana – Dauphin – Karel VII. (1981) a mnoho dalších. V roce 1982 nastoupil do tehdejšího SD Ostrava (dnes NDM) a odehrál zde mnoho velkých a krásných rolí u režisérů R. Kovala, B. Jansy, K. Bryndy aj. Více o Janu Fišarovi.
Evangelický kostel byl vytvořen s maximálním citem pro charakter a tradice regionu. Od roku 1995 je kulturní památkou.
Přístup hlavním vchodem.
Z historie:
V roce 1949 vytvořil nové plány na stavbu sborového domu pražský architekt Bohumil Bareš. Po mnoha úpravách původních plánů byla nakonec v dubnu 1952 povolena stavba samostatně stojícího dřevěného roubeného kostela podle návrhu architekta Bohumila Bareše. Kostel byl dokončen a posvěcen 5. července 1953.
Interiér evangelického kostela v RožnověRožnovský evangelický kostel je roubená stavba obdélníkového půdorysu s polygonálním přístavkem přiléhajícím k pravoúhlému závěru zbudovaná na podezdívce z pískovcových kvádrů. Sedlová střecha se štíhlým jehlanem na hřebeni a s protažením neseným dřevěnými pilíři po celém obvodu je kryta šindelem. Do kostela se vstupuje čtyřkřídlými dveřmi v ose průčelí. Předsíň je oddělena od kostelní lodi prosklenou stěnou, v níž jsou prosklené čtyřkřídlé vstupní dveře. Vnitřní prostor kostela má dřevěný strop s přiznanou konstrukcí vazníků obložených dřevem. Je osvětlen trojdílnými bočními okny a pásem vikýřových oken ve střeše. Závěr presbytáře tvoří vpadlina s obloukovým zakončením s klenákem, zdobená malovaným textem apoštolského vyznání víry a bratrským symbolem beránka. Autorem výzdoby je Jiří Zejfart. U stěn z modřínového dřeva jsou vestavěné lavice na kamenných pilířích. Kruchta kostela má mírně konvexně vypjatou předprseň tvořenou dřevěnými sloupky. Více o kostele na stránkách Farního sboru Českobratrské církve evangelické ve Stříteži n. B. a v Rožnově p. R.