Bez názvu...

Naše křehká láska
zrozená z babího léta
zahyne před zimou.
Skácí se, zraněná
do řezavého jíní
- lapená bílou tmou
- zahltí mé srdce
v hořkých střepinách...

Řičí, vzpíná se a blázní
kůň šílený bolestí
- popouštím uzdu,
nechám ho rozběhnout,
proskočí zdí
a ptáci na obloze táhnou,
jak sedm statečných
a rozdělí se v šedi
na hejno pěti a pár dvou...

já se utrhnu
a letím sám
širým prostorem,
nechám vše pod sebou
- jen zaburácí výkřik,
že já žádný prostor
nikdy nedostal!

Tříští se s ozvěnou
v poryvech větru,
v oslnivém moři,
co splývá s oblohou...
Lámu si křídla,
mířím na horizont,
kde z par a mlh vyčnívá
pevnina s rajskou zahradou.

Tam na mě čekáš
- hebká, mazlivá,
na rtech nektar
zakázaného jablka
- s tebou se proplétám
ve větvích korun stromů,
v mihotání světla
než slunce zmizí s tmou
- jako rosa stékám
po kmeni tvého těla
ke kořenům, kde začínáš
- tam já končím
- kde končíš ty,
tam začínám já...