Bydlí v Rožnově, pracuje jako laborant v lékárně. Kromě svých bližních miluje přírodu. Má také zálibu v četbě a tak trochu píše básně :-)
Pozvání
V soumraku tone vůně vřesu,
tma halí smutky prázdných dní
Pod klenbou ráje v sobě nesu
vzpomínku na náš poslední
Marně Tě prosil o útěchu
květ, jenž teď žízní odkvétá
Střepiny snů mých vánky vzdechů
rozptýlí čiré do světa
S půlnocí .. kdoví, možná k ránu
poctí mne Věčnost pozváním
a k srdci mému zavře bránu,
co se Ti chvělo na dlani
Spoutané bloudit budem spolu
s láskou, jež v básních měla skrýš
uzrátých touhou, psaných v bolu
z toho, že navždy odcházíš..
(publikováno duben 2019) foto: Pavlína Gajdušková
Mé "Já"
Do vlasů bělostných jak první sníh
veršemi zapřádám kaštanů hněď
a z očí láskami dávno již osleplých
v zrcadlech zkouším vyčíst odpověď
Krev pro sny pění se v korytech žil,
k večeru čekávám na slunce pád,
srdce mé chvěje se jak v květech pyl
ze strachu z poznání a z náhlých ztrát
Oheň, jenž na nebi divoce plá
na letkách dravců, co hebké jak plyš,
tiché jak všechno,co neuslyšíš,
zřítí se v modlitbách do mého Já..
(publikováno březen 2019)
Pod křídly
V měsíčním světle stromů trupy
vztahují ke mně pařáty.
V lampách se chvějí hvězdokupy.
Stíny jsou do tmy naváty.
V záplavách rudých bijí zvony,
vítají soumrak tepáním,
když splétá mlhu ze záclony,
ať se Tvým retům nebráním.
V čase, jenž krade vzácné chvíle,
chomáčky mlhy prořídly.
Nebe je náhle sněhobílé.
To anděl skryl nás pod křídly
(publikováno květen 2018)
Krutý amor
Na dálných cestách mezi světy
v hlubinách par a mléčných řek
namísto šípů bajonety
posbíral krutý amorek.
Přilétá Pegas s Velkým vozem,
záři svou šíří po kraji..
..a když se křídla tříští o Zem,
vím,že boj s láskou prohraji.
Slibuje, že mi možná příště
nespoutá ruce za zády.
Sen zmírá na dně propadliště,
na nebi hasnou plejády.
(publikováno květen 2018)
Řeka plná vzkazů
Vrbové proutí Ti češe Tvůj háv,
šedivé kameny měníš na oblázky
V láhvi se pod zátkou tísní pár zpráv
Všechny jsem psala z čisté lásky
Možná je navěky polapí vír,
možná se poddají prvním vločkám
touhy mé vdechlé srdcem na papír..
Nech je plout, nespěchej, vždyť já počkám
Navzdory rejdění křídlatých těl
dravý proud ponese moje řádky
Lotosy propůjčí zlativý pel
vzkazům, jež křičí : "Chci Tě zpátky !"
(publikováno duben 2018)
Ztracená slova
Za branami času září do noci
pochodně hvězd jak nesmrtelní proroci
Modlitby o nás jen stěží znát mohou
zbloudilé v mlhovinách, ztracené za oblohou
Ve tmách se rozplynou do němých zátiší
přání,co měla jsem..
Nikdo je neslyší
Sluneční vítr je bůhví kam zanese
Pár slůvek prosebných rozptýlí do dálek
V prachu se ukryjí namísto obálek,
štěstí už nenajdou na Tvojí adrese..
(publikováno duben 2018)
Křídla snů
Stesk nad mou myslí drží stráž.
Světlo dní uspí věčná šeď.
Cítím, jak ve mně umíráš.
Křídla mi vem, však neuleť.
Duši mám prázdnem raněnou
- pukliny v chladné perleti.
Slíbej mi slzy z ramenou,
z křídel, co nikdy nevzletí.
Pírko mi padá do klína.
Křídla snů pryč Tě unáší.
Tma bloudí v černém rubáši
v duši mé, jež Tě proklíná..
(publikováno leden 2018)
Poutě
Kroky mé najdou cestu Tvoji,
ač mlha se krade z úbočí.
Odpusť však - lásky Tvé se bojím,
do Tvých snů sama nevkročím.
V očích Tvých vidím tolik vzkazů..
Bouřlivá touha má v nich skrýš,
plamen, jenž vzňal se kvůli mrazu,
slzy, jež básní vysoušíš.
Každý den dal mi malou chvíli,
bych doufat mohla potají,
že paprsky slunce plné síly
vždy poutě naše protkají.
Krásné je váhat na rozcestích,
ztrácet tak spolu směr i čas.
Průvodce náš má jméno "Štěstí"
Cítím je při tom uvnitř nás ..
(publikováno červenec 2017)
Žhář
Pohledů na Tebe oči se napasou,
vteřiny ticha když loučení oddálí.
Chyť první ze slzí, choulí se pod řasou,
než na zem spadají jak slané křišťály.
Usnem vždy s půlnocí, procitnem nad rány,
poklade nitra tak hluboko ukrytý.
Z tužeb mých utkané na duši membrány
úzkostně halí Tě jak křehké hábity.
Jsi vězněm myšlenek, v mém vlastním žaláři.
Mříže jsou tepané posedlostí.
Srdce vře v plamenech, já pátrám po žháři,
ač vím, že viny jej zprostí.
(publikováno leden 2017)
Pojď se toulat
Roztátý sníh splašil říčky proud,
nad loukami se vznáší pel
a padající soumrak zkouší obejmout
siluetu propletených těl.
Hora v dáli bělostnou má střechu.
Jak chvatně v jarním slunci děraví !
Pojď krajem tím se toulat – beze spěchu.
Pojď vkrádat se mi, lásko, do hlavy.
My kousek ráje nalezneme spolu,
tam budem jen my dva a nikdo víc,
kde vrásky v kůře zlatou roní smolu
zářící na kmenech borovic..
(publikováno prosinec 2016)
Otrokyně
Kolem nás pomalu plyne rok za rokem,
květy zas obsypou promrzlé keře,
hloubkou svých citů se stávám Tvým otrokem
schouleným v kožichu uštvané zvěře.
Hrdlo mi svírají Tvé hrubé prsty,
ať se Ti odevzdám, kážeš mi horce,
polštáře zebou jak ledové krusty,
jazyka hrotem když dráždíš mé dvorce.
Plamen už polyká zbylý kus knotu,
pýcha z Tvých očí mi do tváře zírá,
proč není v nich láska či v tu lásku víra ?
Byly v Tvém stonu a v krůpějích potu?
(publikováno prosinec 2016)
Múza
Snad si cestu ke mně nesplete
a křídla přinesou ji - křehkou, bosou,
poté, co zrodila se nahá z poupěte,
když ještě třpytilo se ranní rosou..
Potichu se vkrádá do mých vět
-něžný posel touhy, smutku války,
by pomohla mi, drahý, vymyslet
verše, jež Ti vložím do obálky.
Napsala jsem vroucný epitaf..
Múza křídly mávla, mizí v dáli.
Včera byl jsi se mnou – živ a zdráv,
však dnes mě Tvoje dlaně nezahřály ..
Zavřelo se poupě docela,
múza už v něm spokojeně dřímá,
aby znovu ke mně, lásko, letěla,
až zjevíš se mi ve snách před očima..
(publikováno prosinec 2016)
Nepovím
O lásce k Tobě nepovím
slunci ani vločkám sněhovým.
Do pěny horských peřejí
zašeptám tiché vyznání
a po proudu nechám je plout.
Tak chytit zkus do dlaní
slůvka, jež zahřejí
v srdci Tvém nejzazší kout.
Oblaka vzdálená nesou můj vzkaz,
nebesy bloudí jako psanci.
Prosím je, ať vypláčou jej včas
do Tvých vlasů..že snad dáš mi šanci..
(publikováno prosinec 2016)
Melancholie
Nad poli táhnou hejna vran,
vrhají stíny shůry
a oheň z krbu v chladnu rán
uspává noční můry.
Jezero stříbrem pokryl led,
vězní v něm vodní řasy,
slunce dnes hoří naposled,
-sychravý čas je zhasí.
Ozvěna nese po kraji
nářky potulných bláznů,
vánky si o nich šeptají
a záhy mizí v prázdnu.
Vpletené s láskou do věnců
zvadají luční stvoly,
noc kryje těla milenců..
Už padá do údolí..
(publikováno listopad 2016)
Mé nitro
Nevěř své duši, když láskou je opitá,
do kapes vkládá Ti pozvánky k hříchu,
lkajíc pak po strunách citů Tvých klopýtá,
než hudbou posedlá najde se v tichu.
Vášeň se zrodila pod noční oblohou,
nezkrotná skrývá se v dotycích rukou,
v komorách srdcí, jež divoce tlukou,
prorůstá tělem a drží je na nohou.
Do tváří dere se krev plná ostychu,
pokora s výsměchem sklání mi hlavu.
Bezbranná jak květy vyrvané z kalichů
životem po proudu v náruč Tvou plavu ..
(publikováno listopad 2016)
Kartářka
Pramínky vlasů jí vyklouzly zpod šátku,
když karty skládala na prázdný stůl.
Hloubky těch očí já bála se zpočátku,
úst těch, co pravdy všem poví jen půl.
Osudy věštívá z vybledlých obrázků,
konce i začátky spletitých cest
a lidé bláhoví ptají se na lásku,
pro kterou ztrácejí svou vlastní čest.
S napětím poslouchám stařičkou kartářku,
jas svíčky dopadá na její líc.
Víčka má jako já – růžová od nářku.
Do dlaně dám jí dnes o trochu víc..
(publikováno listopad 2016)
Kniha života
Vytahej třísky z mých hlubokých ran,
smíchem svým zacel pak každičkou z nich,
s hřívou mou pohraj si jak letní van,
probuď hlas, jenž ve mně zoufalstvím ztich.
Má kniha života hledá svůj děj,
řádky, jež rodí se v barevných snech,
se mnou je pročítej, neodbíhej,
s poslední větou pak ztratíme dech..
Vím, lidská srdce jsou stvořena k chybám,
na stránkách naleznem pár krušných chvil,
po nich však znovu Tě bláznivě zlíbám,
při tom si budu přát, abys dál byl ..
(publikováno listopad 2016)
Zklamání
Čekal jsem u té staré zídky,
již obrostly trsy komonice.
Já netušil, že nespatřím Tě více.
Věděly to jen ty drobné kvítky..
Stál jsem tam mezi stíny stromů,
zrcadla louží se pitvořila.
Dnes ztratila se moje malá víla..
Svěřil bych se, ale nemám komu.
Přesto rád usedám na tu stěnu,
kolem níž kytky medem voní.
Dvě jména vryl jsem s láskou do ní.
Možná,že jednou zapomenu..
(publikováno listopad 2016)
Snění
Ranní mlhou kamsi na dno řeky
sletělo pár zbloudilých to hvězd,
podzim pletl z listí žluté deky,
když stromy ztrácely je v šedi spících měst.
Rosa něžně zdobí pavučinu na římse
a já si tiše sním..
Slyším Tě říkat : „Vrátím se..“
Pak jasné nebe protnul deště příval
a ze stesku se zrodil další rým:
Že život bez Tebe už není tím, čím býval..
Že když nesním , říkáš :“ Už se nevrátím.“…
(publikováno listopad 2016)