Už zavařujete okurky? Zelinář z Tiché je na rožnovské tržnici prodává již nejméně čtrnáct dní a k nim návdavkem zralý kopr. O čem to svědčí? I nedovtipa se dovtípí, že okurková sezóna je v plném proudu a média strádají nedostatkem inspirace pro zajímavá témata.
Co tedy udělat s touto výzvou v rámci psaní o knihovně? Psát bez ohledu na okolnosti (a okurky) o tom, co se v uplynulých dnech a týdnech událo a případně informovat o akcích chystaných? Bude to pro někoho zajímavé? Snad.
Začněme vycházkami do historie Rožnova s knihovnou, které tradičně (již desátým rokem) připravují členové tvůrčího týmu seniorů při projektu Město v mé paměti. V letošním roce proběhly ve dvou vlnách. První vlna procházek probíhala v průběhu května a června a byla určena žákům rožnovských škol a zájem o ně projevily ZŠ Sedmikráska a Střední zemědělská škola. Zaměřovala se na průběh osvobození Rožnova v roce 1945 a podobu rožnovského náměstí v minulosti. O těchto jsem však již psal v květnovém čísle Spektra.
Druhá vlna probíhá tradičně v průběhu prázdnin a je určena pro nejširší veřejnost. V červenci proběhly procházky po rožnovském náměstí, zajímavých ulicích a rožnovském parku. Věřím, že jejich návštěvníci odcházeli spokojeni, obohaceni a historie znalejší.
Přestože výše zmiňované procházky vyznívají v činnosti knihovny jaksi automaticky, je nutné právě v tomto kontextu vyzdvihnout jejich důležitost pro činnost knihovny a v rámci Rožnova vůbec. Je tomu právě deset let, kdy záměr vytvořit průvodce pamětí města s pomocí dobrovolníků z řad seniorů, dal vzniknout projektu Město v mé paměti. A nebýt nezištné a dobrovolné spolupráce těchto lidí, byl by Rožnov o mnoho ochuzen. Může Vám to připadat jako nafoukané tvrzení, avšak opak je pravdou. Za těch deset let se podařilo uspořádat bezpočet besed s regionální tématikou, tématem osobní historie, vyšla řada tisků ať už pod hlavičkou knihovny či vlastními náklady z řad účastníků projektu, vznikly rožnovské questy, byly zmapovány a zaznamenány vzpomínky na události a osoby, jež by upadly do vzduchoprázdna zapomnění a řada dalších, méně patrných výstupů. A to vše bez fanfár, nabubřelých ovací a zbytečného patosu. Jen jako stopa, kterou lze sledovat a s úžasem poznávat, že tohle bylo, je a třebas i do budoucna bude město, kterému svým životem a prací dáváme každý z nás svou tvář. A to je zázrak, nemyslíte?
Jedním z rizik, které jsme v minulosti před započetím projektu řešili, byla možná vzájemná nevraživost či antipatie, mezi účastníky projektu. Navzdory svým obavám jsem s překvapením zjistil, že s přibývajícím věkem a životní moudrostí jsou tyto malichernosti zapomenuty, společný zájem a cíl dokáže stmelovat lidi s často protichůdnými názory. Řada mladších a ambicióznějších jedinců by se zde mohla učit naslouchání, dialogu a vstřícnosti.
A napadá mne, že vlastně stáří, moudrost, nadhled, zkušenost (zažitá a získaná), zaznamenaná a nezapomenutá minulost (se všemi odstíny krve, protože ta je životem) lidí, je vlastně bonanzou, která v sobě ukrývá nesmírné bohatství. Jsem rád, že jsme na ní s knihovnou narazili a její bohatství dokážeme sdílet s ostatními.
Psáno pro Spektrum Rožnovska Pavel Zajíc