Radka Bartoňová je milovnicí jazzu, ale nejen toho.. má ráda knihy, jízdu na kole a pobyt v přírodě.
OPRAVDU TO NECHÁŠ ZAJÍT TAK DALEKO?
Opravdu to necháš zajít tak daleko?
Opravdu se ani na vteřinu nezamyslíš?
Opravdu Tě nenavštíví žízeň po čisté šťávě vinných moků, aby ti osvěžila paměť?
Pamatuj, vždyť si a budeš, pokud chtít být budeš, ale řešení není opomenout život, řešení není zdržet se v místnosti a nic pro svou nicotu nedělat.
Vždyť i prázdnota si vyžaduje cestu k ní.
Není lehké probojovat se k zapomnění.
Bytí neznamená jen BÝT a BÝT zase neznamená, postarejte se!
Cožpak se ti vytratila i chuť být šťastný?
Tvým přístupným vulgarismem, špinění čistého hrdla od skleniček, žádoucím a neustálým morálním ústupkům stejně nedojdeš na začátek ani konec, budeš v kruhu točit se a až se roztočíš tak moc, že vyletíš nad své tělo, můžeš si jen zamávat a spadneš zpátky!
Neměj přístup ke svému životu lacině.
Probuď se a začni se dívat s otevřeným srdcem!
(publikováno říjen 2017)
ČAS
Přesně v čas kdy jsem to pochopila, zdál se mi sen.
Byl tmavý, tedy jen na začátku. Atmosféra nebyla ale nepříjemná, byla plná očekávání.
Vůně, kterou jsem cítila, byla až palčivě divoká. Nedokázala jsem ji nijak k ničemu přirovnat. Netušila jsem, kde se nacházím, a co se ještě stane, možná proto jsem zůstala nehybně stát do doby, než zvedla se záclona připomínajíc andělská křídla. A začalo to,… pomyslela jsem si. Z tmavého snu se rozostřily barvy. Jaké ale? Nedokázala jsem rozpoznat. Atmosféra očekávání neustoupila a já dále nehybně stála. Otevřené oči, uvolněný obličej až podezíravě klidný. Nebýt to sen, asi bych se bála. Možná bych i zpanikařila, utekla, křičela., ale vím, že jsem šla spát, a proto nechala unášet se, mé až doposud myšlené ne-fantazie.
Čekala bych, že objeví se někdo, osoba, nebo uslyším hlas, který by ke mně promlouval, ale stala se jediná věc, ukázalo se mé bdění nad tím, proč doposud mrhám svým časem na Zemi. Ze začátku psala jsem, že jsem to pochopila, sen mi však ukázal, že je vše jinak. Pochopit moc Vašeho času na Zemi, není jen o ní přemýšlet a bádat nad tím, jak čas využít k vašemu prospěchu, ale nemyslet nepřemýšlet, ale jít ke světlu prostřednictvím ducha, který k vám promlouvá každou vteřinou vašeho života.! Důležité je ho poslouchat a dělat to co říká, aniž byste věděli, co děláte. Není totiž čas nad tím přemýšlet. Konec pozemského života je rychlejší než si myslíte.
(publikováno říjen 2017)
ŽIVOT JAKO TAKOVÝ
Vždy není všechno růžové, a vždy není vše černé.
Někdy stačí, aby to bylo tak akorát, a jindy stačí nemít nic…
Zítra i dnes… nebo včera co bylo ,
může být zas, joo to by se snilo.
Není důvod ale žít v idejích, také není důvod žít bez nich.
Paradoxně vše čím žijeme., žijeme sen - svůj? Něčí?
Ale je to opravdu sen?, a má tu hodnost být vyplněn?
Nebo pouhá touha a životní směr?
Nevím…
Každý to máme jinak, a přesto žijeme stejně
(publikováno říjen 2017)
ŠIROKOÚHLÉ VZPOMÍNKY
Dým,… kouř,… dým…
Splín?…
Možná spím a to jest sen a co když vzhůru mám být a nejsem?
Dým,… kouř,… dým…
znova cítím.
Má tvář je bledá jestli-pak ještě zbledne nebo zmodrá?
Okna otevřít bych měla, a však dým se stále zvedá…
Dým,… kouř,… dým…
Už necítím, už nejsem ani bledá a nezmodrá má tvář…
Mé tělo padá do popela a nademnou svítí svatozář…
(publikováno říjen 2017)
ODPOUŠTĚT
Odpouštět,… slovo tak známé,… a zároveň cizí, řekl bys.
Význam slova odpouštět je přímo tak prosté,… jasně dané!
Proč tomu nechceš porozumět nebo přijmout ho za své vlastní kořenové heslo?
Je to jednoduché a přesto v něm někteří vidí složitost.
Já sama, přiznám se, nepůsobí na mě tak ošemetně, ale heslo jako takové jsem si ho zcela dokonale neosvojila.
Je to kvůli ješitnosti, tvrdohlavosti vést nesmysl až do té nejhlubší propasti jaké si jen člověk může představit…
Proč tedy nepotlačit ego… a nevstoupat vzhůru ke hvězdám?:
Dobro totiž nikdy nevyhraje, pokud slovo ODPOUŠTĚT, nevzlétne z propasti.
Začněme tedy promlouvat s naší duší.
Je to jediná možná cesta, jak z hrůzy udělat krásu!
(publikováno říjen 2017)