|
TROSEČNÍK
S likérem zbarveným do žluta krčím se v temném koutku. Vypadám téměř jak filuta, co připomíná loutku.
Loutkaři jsou moji doktoři, tak dělám vše, co chtějí. Říkám si, že se svět nezboří, ač jsem jat beznadějí.
S likérem zbarveným do žluta sveřepě lžu sám sobě. Jen jedna noha je obuta, tou druhou jsem už v hrobě.
Publikováno prosinec 2017
|
|
ODBĚRY
Vždycky když jdu na odběry krve doufám, že vše vyjde na poprvé. Jenže přání bývá mrška skrytá odvane ho drsná realita.
A tak sedím v nemocniční sesli kolem stojí zdravotníci skleslí atmosféra houstne, pot mě smáčí, rukáv tlakoměru paži tlačí.
Ve tváři jsem jako papír bílý třesu se a skoro nemám žíly. Sestra pláče nevolnost ji mámí neví, kam by jehlu vrazila mi.
Je to boj leč vše se k zdaru chýlí v duchu chválím sester um a píli. Bezbolestně mi ty dívky bodré vypumpují litr krve modré.
Doma načnu soudek s vínkem rudým abych nebyl hochem krevně chudým. Než se skončí novoroční bály budu zase na odběry zralý!
Publikováno prosinec 2017
|
|
EUROKRÁLÍCI
Jsou-li králíci hodně velicí, patří k rase co má jméno Eurokrálíci.
Dupou velice, žijí u strýce Doležala, statkáře ve vsi Kunovice.
Mají váhu jak super dlouhý vlak, svalnatí jsou jako koně, rychlí taky tak.
Než se najedí, řvou jak medvědi co si nohy zlámali na zrádném náledí.
Každý v kraji ví, že jsou hákliví na nemoci, ale přesto nejsou škodliví.
Právě naopak, mají skvělý šmak, podporují trávení a léčí chorý zrak.
Statné řeznice stojí u strýce Doležala ve frontě na vzrostlé samice.
Když je vykostí, v rámci hojnosti rozprodají euromaso do domácností.
A strýc Doležal? Až ho přejde žal, za stržené peníze žít bude jako král!
Publikováno prosinec 2017
|
|
ZLATÉ PRASÁTKO
Za oknem na sněhu vyryté kočičí tlapky, na gramofonu deska s písní od pana Hapky a v krbu polena, co oheň stravuje hlady. Tak jsme se dočkali, zima je konečně tady!
Už brzy Ježíšek nadělí každému dárky, někdo sní kapra a jiný si ohřeje párky a já si bez jídla schovaný v předsíni počkám. Letos se určitě zlatého prasátka dočkám!
Publikováno prosinec 2017
|
|
VETERÁN
I když neprší a slunce svítí, důchodce má těžké živobytí.
Mrzák jsem, už nesmím do fabriky, v matraci mám jenom desetníky. Kocour se mi do postele dere, myši neloví, jen Whiskas žere, všude chlad a binec jako v tanku.
Neví někdo, jak vyloupit banku?
Publikováno listopad 2017
|
|
PODZIMNÍ ŠPACÍR
Slunce za mrak ukrylo své zlaté vlásky, hned se cítím daleko líp zdravotně. Zase můžu chodit městem na procházky, nepotím se jako sele na plotně.
Obinadlem stáhnu pochroumanou nohu a už beru nedočkavě za kliku. Na svých toulkách čas od času potkat mohu kamarádku Evu z rodu Chvatíků.
Postojíme spolu u vrat hezkou chvíli, dáme řeč a ona si mě vyfotí. Pak se kolem Kelče projdu další míli, je to žůžo, když se člověk nepotí.
Po špacíru činžákem se vzhůru šinu, musím zvolna, abych neslít ze schodů. Doma si dám čaj a hupsnu pod peřinu jako ušlý stařešina v důchodu.
Publikováno listopad 2017
|
|
OPUŠTĚNÁ BŘÍZA
Na lukách si o prázdninách děti hrály, honily se, skákaly a kočkovaly. Poslouchaly, jak se nese v letním vání z nedaleké tůňky žabí skřehotání.
Na to všechno hemžení se s nimi zblízka dívala i něžně sněhobílá břízka. Nabízela sešlým trochu toho stínku, aby měli kam ulehnout k odpočinku.
Když pak ale vítr foukl ze strniště, děti opustily břízu i svá hřiště. Schoulily se do bezpečí školních škamen, nových tříd a domovů u teplých kamen.
Jako socha vedle žlutých kupek sena stojí v trávě bílá břízka opuštěná, kolébáním hnízd si dlouhou chvíli krátí. Doufá, že se o prázdninách děti vrátí …
Publikováno říjen 2017
|
|
HUGO
To že slunečnice rozkvétají mého Huga vůbec nezajímá. Na půdě se cítí jako v ráji tam je pro něj ideální klima.
Proplétá se vším tím harampádím co se tu za léta nakupilo. Marně ho na misku mléka svádím dohromady nic z ní neubylo.
Slunečnice kvetou, Hugo ale v půdním šeru spřádá vášně skryté. Špacíru po venku dává vale on je Hugo totiž kocour, víte?
Tiše děti, ať ho nevzbudíte!
Publikováno říjen 2017
|
|
VOLEBNÍ BEZNADĚJ
Kolem ruin, kde dřív stála TESLA, vleču se s nedělním nákupem. Ve výlohách mě děsí hesla, volby prý blíží se kalupem.
Což o to, já bych klidně volil systém, co tuší jak lépe žít a co by jednou provždy skolil všechna ta prasata u koryt.
Ale vše marno, korytáři už asi přežijí na věky. K urnám zvou lidi s vlídnou tváří, od uren ženou je pendreky.
Tak jako hlemýžď do ulity skrýt se chci, ač je to banální. Vždyť systém blbé totality vystřídala blbost totální!
Publikováno říjen 2017
|
|
POSLEDNÍ RANDE
U paty náměstí tam co je školka svedla mě na scestí pobledlá holka.
V plášti snad z Paříže tiskla mě k hrudi a já se divil že jako led studí.
Chtěl jsem s ní chviličku brouzdat se rosou ona mi dušičku propíchla kosou.
Publikováno září 2017
|
|
ODEČÍTÁNÍ
Dnes už nejsem lepý šohaj k světu, volné chvíle trávím v lazaretu se vzpomínkou na ty kamarády, co se ke mně obrátili zády.
Z vinné láhve čistou vodu piju a prý mám být rád, že ještě žiju. V srdci nosím stesk a připadá mi, že mě zvolna opouštějí známí.
Ještě včera měl jsem všeho dosti, byl jsem grand a bavič společnosti. Na to vše se špatně zapomíná, když vám tělo žere rakovina.
Místo snů o plné dívčí blůze zaměstnává moji mysl chůze, při které mě nohy tolik bolí, že si musím vypomoci holí.
V myšlenkách si roztěkaně lítám, ze života ztráty odečítám a tak trochu obávám se jitra. Jen Bůh ví, co se mnou bude zítra …
Publikováno září 2017
|
|
OMLUVA
Omlouvám se čtenářům za to, že píšu poezii plnou vlastních prožitků. Už jsem naštval Denise, Karla i Míšu, spílají mi sveřepě: „Ty dobytku!“
Možná, že mi odpustí, až jejich cestu zkříží přízrak nádorové nemoci. No, a pokud ne, pak tvrdím v marném gestu, že jim není rady ani pomoci.
Omlouvám se všem, ale to neznamená, že bych psaní přesunul do jiných sfér. Myslím, že by přátelé a moje žena nepochopili, proč ztrácím charakter.
To by vůči mě i jim nebylo fér!
Publikováno září 2017
|
|
MOŘSKÉ VÍLY
Do srdcí lodních vlků vniká hoře, když krásné víly vystupují z moře.
Kormidelníkům zachvěje se ruka, škunerů příď pak na skalisku puká a mužstvo ke dnu klesá, ztrácí síly.
Nad jejich hrobem pláčou mořské víly …
Publikováno září 2017
|
|
HARABURDÍ
Moje žena velice se durdí, že nám kocour lozí v haraburdí, co se během roků na zahradu nakupilo bez ladu a skladu.
U chatařů to tak zkrátka chodí, že se věci na hromadu hodí a tak může třeba z kamen roura stát se prolézačkou pro kocoura.
Ať si klidně tělem krámy leští, dám mu na ně plachtu proti dešti. Než aby nám někde lítal v lese, to ať radši doma kočkuje se!
Publikováno srpen 2017
|
|
BIVOJ
Po třech flaškách Prazdroje vypitých na Malé Lhotě uviděl jsem Bivoje, co po celodenní slotě nesl kance od lesa v rukách silných jako kleště.
Srdce v hrudi zaplesá, vidí-li, že máme ještě mezi sebou siláka, co je zocelený vzdorem a který se nefláká ve válce s prasečím morem!
Publikováno srpen 2017
|
|
OJETINA
Chceš-li poznat co je morda, místo auta kup si Forda. Posilovat měl bys začít, každou chvíli budeš tlačit.
Horší snad nebude ani dětské auto na šlapání. Pro šoféra není mukou, nemusí se strkat rukou.
Proto hochu dej si majzla, nenaleť na sliby hajzla. Strčí ti za čtyři gáže torzo Forda do garáže
Máš-li v těle něco síly, střel ho na náhradní díly. Jinak někde v auta stínu zcepeníš na skrčeninu.
To máš za tu ojetinu !!!
Publikováno srpen 2017
|
|
ZMRZLINOVÝ SNÍH
Když se vedrem potí vrátka byl by myslím hřích nenacpat si do volátka zmrzlinový sníh.
Lžičku vnořím do kelímku vážně umím žít z telefonu vyndám simku ať mám na to klid.
Televize tiše přede a já mlsám dál zrůžoví mi tváře bledé hraje každý sval.
Sotva ke dnu prokousám se abych pravdu řek otevřu si klidně zase další kelímek.
Mám už na to věk !!!
Publikováno srpen 2017
|
ZNÁMKA PRO MAMINKU
Slunce si paprsky opírá o věže honosných zámků a já jdu s krabicí od sýra na poštu pro jednu známku.
V krabici nesu si lahvičku, ať mám čím zapíjet splíny. Nebojte, dám si jen trošičku, už nejsem na klukoviny.
Až budu doma, tak napíši své milé mamince psaní. Snad si s ním pošťačka pospíší ať ví, že těším se na ni.
Publikováno srpen 2017
|
|
ČAS NA VZPOMÍNKY
Dívenky krásné, ženy milé, daly jste mému žití řád. Prožil jsem s vámi krásné chvíle, nezapomenu nikdy snad.
Chtěl jsem být cílem vašich svodů a prožít vlny závratí. Místo nich kráčím do důchodu, tam, odkud chlap se nevrátí.
Bude čas lovit ze vzpomínek mozaiky našich setkání. Omámen pachem ze svých plínek přejdu od chůze k tápání.
Dívenky krásné, ženy milé, do duše mé jste patřily. I když jsme měli stejné cíle, priority se změnily.
Trápí mě tep – a bacily …
Publikováno srpen 2017
|
|
DRUHÁ MÁMA
Mnohem víc než muži jiní mám rád svoji milou tchýni.
Byla pro mě vždycky zkrátka skoro jako druhá matka a je tedy zcela jisto, že mám pro ni v srdci místo.
Za ženu mi dceru dala, ani příliš neváhala, což mi navždy připomíná, že má ve mně svého syna.
Publikováno srpen 2017
|
|
SOUZENÍ
Věř mi má milá, nejsem z těch, co svoje jistoty zradí. Dokážu dýchat v čtyřech zdech s lidmi, co mají mě rádi.
Pořád se bojíš, že chci víc, než kolik dáváš mi sama. Já chci svůj klid a jinak nic, ty děláš ze všeho drama.
Soudíš mě lásko a tvůj zrak mou duši bolavou zebe. Odlož svůj talár na věšák, budem žít s důvěrou v sebe.
Vždyť máš jen mně a já tebe …
Publikováno červenec 2017
|
|
VŮNĚ ŽIVOTA
Někdy mi srdce sevře smutek a závan strachu z nemoci. Nejraději bych před tím utek tam, kde mi mohou pomoci.
Pak ale ráno na budíku prozradí, že je nový den. Zasadím kytku do truhlíku co něžně voní pro mě jen.
Ke štěstí někdy stačí málo, abychom byli na koni. Žít tak, aby to za to stálo a květ, co nám den provoní.
Publikováno červenec 2017
|
|
VYHLÍŽENÍ
Vyhlížím tě z okna milá, vyhlížím tě ze dveří. Toužím, abys tady byla se mnou, psem a večeří.
Bez tebe v mém bytě není nic než zmaru vánice. Zbývá mi jen vyhlížení a na srdci petlice.
Lásko, chci tě velice …
Publikováno červenec 2017
|
|
INDIÁNI
Když se včera snoubil noční soumrak s ránem, přišli ke mně Indiánka s Indiánem. Poseděli na sedačce, vodu pili a říkali, že se zdrží jenom chvíli.
Byli trochu jiní, než jsem z knížek zvyklý, místo mustangů sedlali motocykly. Už jak stáli na mém prahu v rámu dveří, všiml jsem si, že nemají orlí peří.
Spolu jsme si povídali o životě, kde nás tlačí pomyslný kámen v botě a kde máme uzamčená tajná přání. U srdce mě hřálo tohle povídání.
Dřív než jsem se nadál Indiáni milí po kratičké návštěvě mě opustili. Doufám ale, že se zase brzy vrátí, než se jejich tváře ze vzpomínek ztratí.
Publikováno červen 2017
|
|
BRÁNA DO PROZŘENÍ
V bezbolestném probouzení tepe pocit štěstí, zdravý člověk vděčný není, bývá na rozcestí.
Netuší, čím svěží ráno srdce naplňuje, zbytečně se trápí. Ano, špatným směrem pluje.
Teprve až blízkost smrti otevírá mysl, poraněnou duši nutí chápat, co má smysl.
V chorém těle touhy klíčí, ví, kdy je mu blaze. Tuhle víru neponičí ani metastáze.
Sama nemoc problém není, dokud bolest dřímá. Je to brána do prozření, že je život príma.
Publikováno červen 2017
|
|
SVÁTEK MATEK
U nás doma vládne zmatek, když se slaví svátek matek. Inu, každý pro matičku shání nějakou krabičku, do které by pro ni schoval drahého kamene ovál. Maminka ty drahokamy zahrabe do stohu slámy a nás vezme bez legrace na oběd do restaurace. Až se řádně nabaštíme a na těle posílíme, propijeme něco zlatek na oslavu svátku matek.
Publikováno červen 2017
|
|
EUROBASA
Unie si prosadila spoustu nařízení, utečence rozdělila i tam, kde nic není a všem členským státům dala ultimáta tvrdá. Naše republika malá má být na to hrdá.
Prý se bude kontrolovat kdo pije a kouří, zda se národ umí chovat či se pánům bouří a kde žijí lidé milí, ideově čistí. Takhle s námi netočili ani komunisti!
Publikováno červen 2017
|
|
VALAŠSKÁ RALLY
Ještě když mě mladé holky chtěly, vodil jsem je na „VALAŠSKOU RALLY“. Sedli jsme si mezi ořešáky, koukali se spolu na auťáky a s nohama v nedaleké tůni nasávali benzínovou vůni.
Dneska už mám na hřbetě pět křížků, pro dívenky dávno ztrácím výšku, ale na Valašsku závoďáky stále lítají přes pole s máky.
Každým rokem moje oči vidí kolem tratí stále více lidí a mě těší jak motorů řvaní, tak i na děvčata vzpomínání.
Že mám slzy v očích? Ani zdání!
Publikováno červen 2017
|
|
PRVNÍ MÁJ
Na prvního máje pod rozkvetlým stromem řekl Pepa Máje, že je vlastně bohém.
Máchu nikdy nečet, nepodléhal snění, nad životem brečet pro něho prý není.
Marně kolem vlajou jarních lásek svody, nechal Máju Májou a šel do hospody!
Publikováno květen 2017
|
|
MÍ LIDÉ
Říkal mi táta, že lidi jsou různí. Vysocí, prťaví, milí a hrůzní, zbabělí, stateční, divní i skvělí. Nejeden rozdíl je od sebe dělí.
Jak jde čas, naivním iluzím mávám, nad hrobem tátovi za pravdu dávám. Straním se davu, kde lžou týpci jistí, že láska vítězí nad nenávistí.
Jistě i proto si vážím svých lidí. Nezištně pomůžou, když na mně vidí, že něco trápí mou zraněnou duši a já jim oplácím tak, jak se sluší.
Netuším, kolik mám na světě času, ale jen s nimi chci sdílet tu krásu co vnímám stejně tak jako mí lidé. Když si je odmyslím, sotva co zbyde …
Publikováno květen 2017
|
|
STUDENÉ JARO
Po Valašsku letí zpráva, že je zima prevít. Nerada se vlády vzdává, jaru nechce slevit.
A tak místo něžných květů či zelených strání zase plno sněhu je tu leda k sáňkování.
Na procházky po okolí nejdu ani za nic. Tvrdím, že mě nohy bolí letmým láskám z Hranic.
U kamen si hřeju záda, cucám nápoj sladký a pro svého kamaráda píšu tyhle řádky, že je zima zpátky!
Publikováno květen 2017
|
|
IDEALISTA
V nemocnici užívám si nadstandartní péči, sestra u mě při odběrech na kolenou klečí a napíná všechnu svoji dovednost i síly, aby příliš nezničila moje staré žíly.
Už jsem tady jako doma, tak mi dobře dělá, když mi jehly bezbolestně vnikají do těla. Chemošky a ozáření zvlád jsem křečí zmítán, teď mě čeká zázračná a nová léčba TITAN.
Sanitkou se vozím jako rozmazlené dítě, dělají mi pomyšlení vzhledem k obezitě. Užívám si toho všeho jako paša zrovna, požitky mi platí má zdravotní pojišťovna!
Publikováno duben 2017
|
|
JARNÍ VZPRUHA
Jaro směle do vrat buší každý nový den. Nemrznou mi nos a uši, vzduch je jako fén.
Tráva roste, květy raší v počtu velikém. Slunce chladné hvězdy zháší zlatým prstíkem.
Příroda jak do obrázku kreslí potají. Prostovlasý na procházku chodím po kraji.
Chmury se mi z těla ztrácí, v žilách proudí krev. Cítím, jak se život vrací do mých starých cév.
Život, to je počítání nálezů i ztrát. Ještě se mi nechce ani trochu umírat …
Publikováno duben 2017
|
|
MEMENTO
Často nás vzpomínka omámí na ty, co žili tu před námi. Měli své touhy i starosti, dřeli se pro chvíle radosti, nosili květiny na hroby, hnětly je války a choroby, brali i dávali každý den, každý z nich hýčkal si v srdci sen. Mnozí dík tehdejší tradici zhasli na hořící hranici, jiní šli s dobou, jen žádný střet, ctili moc těch, kterým patřil svět. Dnes jsme tu my, jejich potomci, šizuňci, světci i lakomci a s větrem v zádech co léty vál táhnem tu přetěžkou káru dál. Snad budem dostatek štěstí mít, abychom též svůj sen mohli žít. Jen tak nás vzpomínka omámí na ty, co žili tu před námi.
Publikováno duben 2017
|
|
VERŠŮ PÁR
Načmárám veršů pár pro štěstí na tvoje růžové zápěstí, prostřu jej v lůžku jak čistý list a těch pár veršů ti budu číst.
Ještě než opustím tento svět, na skráň ti připíšu i pár vět a tobě sotva co zabrání spatřit je ráno při česání.
Až budeš lehat do postele sama, jen s veršíky na těle, možná si vzpomeneš na můj dar. Oddanou lásku a veršů pár …
Publikováno březen 2017
|
|
MÁM RÁD
Mám rád tvůj pohled bohorovný, když večer stojíš u knihovny, posloucháš moje třesky plesky a při tom v očích krotíš blesky.
Mám rád tvůj úsměv neznatelný, shlížíš jak farář z kazatelny a já ti nedokážu ani nesplnit sebemenší přání.
Mám rád vše, co je s tebou spjato, pro mě vždy budeš víc než zlato, co neztrácí svou ryzí cenu. Sotva kdy na to zapomenu …
Publikováno březen 2017
|
|
HLADOVÝ PES
Včera stejně jako dnes je mi v patách švagrův pes. Majitel ho drží zkrátka, prachy strká do prasátka a nebohé zvířátko hlady pajdá drobátko.
Za mnou a též za ženou chodí s kostrou shrbenou. Ví, že pejsky rádi máme, tak ho trpět nenecháme. Ač nás trápí malý plat, dáváme mu tajně žrát.
Tak švagrovi navzdory plundrujem své úspory. Psík si spokojeně žije, maso žvýká, vývar pije. Jednou v rámci soužití kousne švagra do řiti!
Publikováno březen 2017
|
|
DUŠIČKA
Na hřbitově hoří svíčka maličká, její plamen ozařuje kámen z žuly. Pod ní leží umučená dušička co na světě žila ve znamení smůly.
I když chtěla vzhůru letět jako šíp, přišla nemoc, řeka krve v žilách řídla. S každým novým ránem sice bylo líp, ale v noci měla polámaná křídla.
Na hřbitově hoří svíčka maličká, duše pod ní marně žebrá o vzpomínku. Vlahým deštěm orosená kytička zdobí místo posledního odpočinku.
Publikováno březen 2017
|
|
OPOUŠTĚNÍ
Mám na hrudi ránu co krvácí stále když budíš mě k ránu já chci ještě spát. S tebou nezůstanu vím, že mi dáš vale jen mám ještě v plánu ti polibek dát.
Mám na hrudi kámen u srdce mě tlačí jsem životem zmámen a neumím žít. Pod kamenem plamen mi tvé slzy smáčí kéž tíhu z mých ramen bys uměla skrýt.
Mám na hrudi svíci pod zeminou ležím a nestihnu říci že chtěl jsem tě mít. Jak chmýří letící vstříc kostelním věžím o tvé něžné líci už mohu jen snít.
Publikováno únor 2017
|
|
KOMPLIKACE
Po dvaatřiceti letech práce zkřížila mi cestu komplikace. Řekla: „Lepší jsem než každá jiná, když chceš, tak mi říkej Rakovina. Jak ve větru staré hadry šustím a tvé tělo nikdy neopustím.“
Jsem s ní doma, denně trpím tiky, nepustí mě ani do fabriky a když je mi někdy trochu lépe, vzteky prská jako kotě slepé. Duši mou tak jímá podezření, že se na tom sotva už co změní.
Publikováno únor 2017
|
|
HLEDÁNÍ NADĚJE
S duší rozevlátou píšu poezii.
Mám za sebou pátou chemoterapii a navzdory stavu co se blíží slotě mívám plnou hlavu touhy po životě. Nepátrám, proč piju a čí je to vina.
Pro naději žiju s plnou sklenkou vína …
Publikováno únor 2017
|
|
POKLADNIČKA
V kostele pod soškou andělíčka ukrývá se malá pokladnička. Děti pro ni drobné mince shání věříc, že jim splní tajná přání.
Bůh ví, kolik růžolících líček viděl otlučený andělíček. Ve výklenku pod baňatou věží pokladničku po staletí střeží.
Nejsem dítě, přesto na chviličku navštívím tu starou pokladničku. Za korunu ve zpocené pěsti přát si budu zdraví, mír a štěstí.
Publikováno únor 2017
|
|
PF SOLUTUS 2017
Dýky ocelově zvoní, krásné panny slzy roní a já mezi nimi taky zrakem hltám Soluťáky.
I když nejsou jejich meče krvavé od líté seče, jdou do sebe jako vždycky poctivě a opravdicky.
Těším se, že v Novém roce utkají se předivoce s tím, co letos víc než málo čisté duše zraňovalo.
Publikováno leden 2017
|
|
NOVOROČNÍ DEPKA
Kominík pro štěstí křepčí u komína, což mi ale vážně není příliš platné. Pod krkem mě drží tetka Rakovina a chce, abych vyhlídky měl víc než špatné.
Prasátko jde kolem, asi pro čtyřlístek a mně je to jedno, ať si trhne nohou. Sedím doma, vyzáblý jsem jako chvístek, ukryt všem, co na zítřek se těšit mohou.
Novoroční pohlednice v kamnech pálím, kominíčka, prasátko i šťastnou husu. V bolestech se na zmačkaném gauči válím s prázdnou lahví, co tu zbyla od šampusu.
Za okny mi doutná zbytek ohňostroje, temné stíny dvojic mizí do daleka. Zrádná tetka bere vše, co bylo moje a já nevím, co mě v Novém roce čeká …
Publikováno leden 2017
|
|
CHEMOMAN
Do špitálu bývám zván častěji než dámy k bálu. Říkají mi Chemoman a jsem bavič personálu.
Do žil rvou mi chemii, jenže tak to zkrátka bývá. Jak v kostele hostii žvýkám antidepresiva.
Olysal jsem po těle, ale stejný zůstal v duši. Sestrám špitám vesele, že jim uniforma sluší.
Přece bulet nebudu jako holka, co se stydí. Než si trhnout ostudu, raději chci bavit lidi.
Až se naplní můj čas, zůstanou tu kamarádi. Úsměv totiž v každém z nás žije, i když tělo zradí.
Publikováno leden 2017
|
|
JAKO MÁCHA
Po modrém nebi bělavé mráčky plynou a já si hledám už zase dívku jinou. Tak nějak toužím po nové dívce zase, byť soused tvrdí, že jsem jen chlípné prase.
Určitě žárlí, protože stále mohu, on má jen dluhy, falešný chrup i nohu. Mně je to jedno, klidně ať slinou třísní, já půjdu randit vesel a na rtu s písní.
Než svoje děvče zavleču do garsonky, zatlačím v našem domě na všechny zvonky. Probudím spáče z dřímoty, mně to nedá, a obzvlášť hlučně zazvoním na souseda.
Určitě brekem přivolá svého bráchu, aby mě sejmul jak plicní zápal Máchu. Sobě sám činí zbytečná muka štvance, má nová dívka pracuje na záchrance.
Najde mě v krvi ležet za prvním rohem, nebude prudit, dobře ví, že jsem bohém. Dýcháním do úst probudí moje plíce a dá mě odvézt do zdejší nemocnice.
Soused má smůlu, mě střeží zdravotnice!
Publikováno leden 2017
|
|
Starší tvorba
|