ODHODLÁNÍ

Až porazím rakovinu,
měsíc dva si odpočinu
a bez skuhrání či breku
vyrazím na dlouhou štreku.

Už mě vážně svrbí zadek,
těším se jak malý Radek !!!

Publikováno prosinec 2016

ANDĚLSKÁ PEŘINA

Když z nebe padá hebounké peří,
maminka s tátou i děti věří,
že v nebi andělům trhá se peřina.

Šťastný a štědrý čas vánoční začíná …

Publikováno prosinec 2016

JELENÍ HODY

Chybí-li peníze na chutné jídlo,
nastrouhám do plytkých talířů mýdlo
co zbylo v koupelně mé drahé paní.

Kupuje s jelenem kostky na praní.

Žvýkám tu dobrotu s rodinou celou,
bubliny lítají, panty nám melou
a kvanta mydlinek tulí se v břiše.

Snad žena nezmění mýdlové skrýše!

Publikováno prosinec 2016

BOCA PF 2017

Když v očích malého děvčete
kytička jiskérek vykvete,
najde si veselý ohníček
cestu do vnímavých srdíček.

Třeba i zlobivý klučina
oči a uši své napíná,
když mezi hořením na place
propukne nějaká legrace.

A když jsou třeba i dospělí
rádi, že v plamenech viděli
půvabné tanečky žhnoucích víl,
BOCA si splnila hlavní cíl.

Chce, aby Nový rok šťastný byl !!!

Publikováno prosinec 2016

VČERA, DNES
A ZÍTRA

Včera jsem zdolával skalnaté štíty,
z vrcholů sledoval okolí.
Každý můj krok míval punc stability
a dneska šourám se o holi.

Včera se úspěchy kupily samy,
všude jsem potkával přátele.
Bujaré večírky střídaly flámy
a dneska nevstanu z postele.

Včera mě konejšila dívčí péče,
štěstí mi přálo i bez práce.
Dnes se cpu léky, mám svalové křeče
a zítra čeká mě kremace.

Publikováno prosinec 2016

PŘÍBUZNÍ

Příbuzným má nemoc asi
dala návod, jak se chovat.
Bez ohledu na počasí
začli můj svět likvidovat.

Plotek u chaty mi strhli,
keře malin vyplenili.
Na ohniště též se vrhli
novátoři pošetilí.

Zdá se, že mám vystaráno,
vše jsem pozbyl v marném boji.
Příbuzní mě zmákli. Ano,
čekají jen na smrt moji …

Publikováno prosinec 2016

NA PODLAZE

I když bylo včera na zábavě draze,
do hodiny válel jsem se po podlaze.

Nabušený svalovec a jůra k světu
poražený přímou palbou od fernetu.

Pravda, sice jsem si při tom zlomil ruku,
ale foťák zůstal viset kolem krku
a tak dneska do vývojky papír dávám,
fotky svůdných dívčích nohou vyvolávám
slintajíc si vilně na svá prsa mužná.

Škoda že mám okno, vždyť ta dívka družná
mohla vdechnout pevný rozměr mému snění.

Leč vše marno. Já jsem tu a ona není …

Publikováno prosinec 2016

PACIENT

Rakovina nepřipouští žádné změny,
pacient se cítí stále unavený,
smrti hledí do kuchyně hezky zblízka,
nenalézá ze své bídy východiska.

Vratká chůze dá se zvládnout pouze s holí,
celý den ho choré tělo tuze bolí,
opřený o parapet se stále znova
oknem dívá na pěšinu od krchova.

I když ztrácí sílu, velmi dobře cítí
trochu zvadlou vůni hřbitovního kvítí,
co se nese vzduchem kolem jeho domu.
Touží předat svoje sny – a neví komu …

Publikováno listopad 2016

TRAPÁCI

Odhodlaní lidé mají
vysunuté brady,
všelijaké fígle znají,
vždy si vědí rady.

Chtějí metál na své hrudi,
hodí se jim všecko
a když ne, tak řvou a prudí
jako malé děcko.

Vysoko své sítě pletou
nad veřejným blahem,
nikdy si však nezametou
sami před svým prahem.

Publikováno listopad 2016

 STARÉ DOBRÉ ČASY

Připadám si jako černobílé filmy,
ještě o mně vědí, ale už jsem pryč.
Kolem mojí cesty vadnou seschlé jilmy
a v zámku mých dveří zvolna rezne klíč.

Těžko mi tu někdo svoji ruku podá,
čas oponou trhnul, proměnil se svět.
V očích se mi sráží trochu slaná voda,
kane tam, kde leží mého mládí květ.

Ve snech se mi vrací staré dobré časy,
černobílé filmy ještě měly lesk.
Dnes mi zbyl jen žal a sněhobílé vlasy,
místo lásky v srdci usadil se stesk.

V biografech dneška syté barvy vládnou,
bokem leží němý černobílý film.
Starý dobrý svět tu nemá šanci žádnou,
usychá jak léty nalomený jilm.

Publikováno listopad 2016

 VINÁRNIČKA

V Kelči směrem na Hranice
mám chatičku dřevěnou.
Trousí se tam krasavice
když si na mě vzpomenou.

Nalévám jim z demižónu
šťávu přímo od lisu.
Svíčka v rudém lampiónu
dotváří tu kulisu.

Přítel Slavík přes ulici
hlídá moji chatičku.
Zná tak každou návštěvnici
mnohem víc než trošičku.

Když se šikne chvilka klidu
vypijem si spolu též.
Utopíme světa bídu
ve víně, co nezná lež.

Publikováno listopad 2016

SVĚTICE

Moje milá koupila si černé šaty,
odložila náramek i prsten zlatý.
V ruce nosí po babičce růženec,
z platu pilně bokem střádá na věnec.

Dala přes něj zlatem vyšít stuhu černou,
že mi byla vždy a ve všem duší věrnou.
Přebírala vzorky jako Popelka,
pomáhal jí hrobník Venca Pavelka.

Dostanu ho pod stromeček nebo k svátku,
prý si za něj nechá můj byt na památku
a v něm bude moji rentu nevelkou
utrácet za šmuky s mladým Pavelkou.

Publikováno říjen 2016

NÁSTRAHY ZUBATÉ

No tak nic, sbalím si župan, šálu,
kartáček i pastu načatou
a zítra pofrčím do špitálu
s tou svojí prokletou prostatou.

Nevrátím-li se zpět, snad si lidi
řeknou: „On nebyl tak bídnej kluk,
snažil se nezklamat, to se vidí,
špatného neřekl ani muk!“

Nicméně v duši své hýčkám přání
překonat nástrahy Zubaté,
vychutnat touhy i milování,
prošlapat pěšiny zaváté.

Až půjdu na špacír za svítání,
budu moc rád, když mě potkáte …

Publikováno říjen 2016

SÍLA ŽVANCE

Snad abych nerušil zaběhlé tradice
po smrti hodím řeč u soudné stolice.
Stoupnu si bokem, jen aby se neřeklo
vyslechnu verdikt a poptám se na peklo.

O nebi nebudu dělat si iluze
nerad jsem chodil do kostela na schůze. Vždycky mě lákaly knížky od Havlíčka
svobodné myšlenky a dívčí srdíčka.

Myslím, že nahoře stejně mě nechtějí
v pekelné kuchyni stavím se raději.
Nehodlám naříkat, že jsem tak brzo chcíp
s nacpaným žaludkem všechno se snáší líp.

Publikováno říjen 2016

ŽIVOT ŠEL KOLEM

Sedím sám v noci za politým stolem,
vzpomínám na to, jak život šel kolem.
Na modrou trojkolku, na mámu, tátu,
 na první hlavolam z tvrdého drátu
i na tři lekníny, co jsem pro Klárku
ukradl po škole v zámeckém parku.

Pak přišla dospělost, starosti, dítě
a osud rozhodil zlovolné sítě.
Dříve než stáří mi podalo ruku,
smrtelná nemoc mě drapla po krku
a já teď nad sklenkou zlomený bolem
sedím sám v noci za politým stolem.

Publikováno říjen 2016

NÁVRAT  

Když strom umírá
víc než smutno je mi.
Květ se zavírá
schne a padá k zemi.

Míza jako krev
zasychá na kmeni.
V propletence střev
kořeny se mění.

Jak ten strom já též
k žití sílu ztrácím.
Ne, to není lež,
do země se vracím.

Publikováno říjen 2016

ZBOŽŇOVÁNÍ

Z polštářů vdechuji tvoji krásu,
svá ústa kladu na tvou líc.
Netuším, kolik mám ještě času,
snad proto chci tě čím dál víc.

V očích máš perlivé kapky deště,
mnohé ti tančí na řasách.
Netuším, kolik mám času ještě,
z odloučení mě jímá strach.

Klidně bych upsal duši Ďasu,
abych se zbavil všech svých vad.
Netuším, kolik mám ještě času,
dokud jsem s tebou, žiju rád.

Publikováno září 2016

PODLOMENÉ ZDRAVÍ

Mráčků houf se pásl na obloze,
když jsem fičel v záchranářském voze
do špitálu ve Valašském Mezu.
Doktor myslel, že snad nevylezu,
tak mi poslal křeslo kolečkové
a já odjel rovnou na příjmové.
Chvíli jsem se dohadoval s pakem,
co měl problém s mým vysokým tlakem,
ale pak mě včelka od bolesti
ukolébala do stavu štěstí.
Už jsem doma, žeru hrsti prášků,
abych nepadl do tenat nářků.
Zdá se, že má bolest sílu ztrácí,
snad se zítra můžu zjevit v práci
a tam trhat normy bez obavy,
že mě zradí podlomené zdraví.

Publikováno září 2016

NĚKDY

Někdy si na mě vzpomeň miláčku,
až budu brouzdat v bílém obláčku
tak jako vážka nízko letící
nad naším bytem v tiché ulici.

Někdy si na mě vzpomeň ženo má,
slzičky smutku nech si na doma
a na svět kolem nekaboň se už.
Vždycky jsem byl a budu dál tvůj muž.

Někdy si na mě vzpomeň Žabičko,
až bude ráno žluté sluníčko
paprsky svými píchat nesměle
do naší poloprázdné postele.

Někdy si na mě vzpomeň andílku,
pod starým stromem sedni na chvilku
a hlavu slož si za růžový keř.
V té chvíli budu s tebou, to mi věř.

Publikováno září 2016

OSUDOVÝ VZTAH

Promiň lásko, ale dneska dívka jiná
byla se mnou v naší ložnici.
Říkala, že jmenuje se Rakovina
a má parfém hlínou vonící.

Pořád slyším, jak jí černé šaty šustí,
je ten typ, co umí pouze brát.
Slíbila, že do smrti mě neopustí
a já cítím, jak se mi chce spát …

Publikováno září 2016

LETNÍ LÁSKA

Loňské léto u garáží
v naší ulici
stála dívka s něžnou tváří
oči klopící.

Čekala jak socha z ledu
s křídly bělásků
na maminku, tátu, dědu
nebo na lásku.

Pozdravil jsem což se sluší
i když nesměle
a už rok jsme na mou duši
víc než přátelé.

Publikováno srpen 2016

MALINA ZE ZLÍNA

Na cestě vlakem do Zlína
řekl mi přítel Malina:
„Pro dnešní shon je škoda slov,
víc se mi líbil Gottwaldov.

Už jako větší puberťák
chodil jsem plavat na Baťák
a všechny svoje galánky
vodil na drink do Zlíňanky.

Teď je tam všude plno změn,
noc hlučnější než bílý den
a moje lásky stylově
leží na lesním hřbitově.“

Bylo mi líto staříka,
co se svým žalem zalyká,
tak jsem ho z vlaku beze slov
odvedl rovnou na Čepkov.

Tam přítel celý blažený
poulil svá očka na ženy
a všemu zlu byl rázem šlus.
Dokonce zmeškal trolejbus !!!

Publikováno srpen 2016

ROZMÍŠKA

Za lesíkem na trati
prali se dva pazdráti.

Nedaleko stanice
škubali se velice.

Házeli i kamení
jako smyslů zbavení.

Tvářili se nevlídně
chtěli vlakem do Vídně.

Proč se prali holenku?
Měli jednu jízdenku!

Publikováno srpen 2016

VZRUŠENÍ

Vzrušuješ mě svojí chůzí,
kráčíš jako živý anděl z nebe.
Tohle nedokážou druzí,
sexy chůze zdobí pouze tebe.

Vzrušují mě tvoje křivky,
ale to víš jistě nejlíp sama.
Když se noříš do vířivky,
ztrácím pevnou půdu pod nohama.

Vzrušuješ mě svojí pletí
bílou jako pravá slonovina.
Za tebou mé srdce letí,
tohle v sobě nemá žádná jiná.

Vzrušují mě tvoje oči,
rozpustilé hvězdičky v nich svítí.
Lásko, hlava se mi točí,
bez tebe by můj svět nebyl k žití.

Publikováno srpen 2016

REKONVALESCENT

Pustili mě ze cvokhauzu,
abych si dal v léčbě pauzu,
tak jsem popad nové brýle,
klobouček i botky bílé
a vyrazil k rodné díře
spěšným vlakem z Kroměříže.
Doma vítala mě máma
podmáslím a škubánkama,
až mi lezlo milí zlatí
napapané bříško z gatí.
Žil jsem si jak každý jiný,
co vyrazí na prázdniny
a nechá se jako dítě
vykrmit až k obezitě.
Těžko se mi půjde vrátky
na bus, co mě sveze zpátky,
leč vše marno. Čas nám letí
jako bába na koštěti,
nepomůžou kletby, vzlyky,
čekají mě skotské střiky !!!

Publikováno červenec 2016

STAROŽITNOST

Vypadám na dědka
tak jaképak fraky.
Vlastu mám za svědka,
říkala to taky.

Už nikdy nebudu
lákat mladé krásky,
měl bych jen ostudu
a na čele vrásky.

Koupím si mastičku
na bolavé kosti,
než skončím v nebíčku
pro starožitnosti.

Publikováno červenec 2016

SRDEČNÍ SAMOTA

Máš oči vlčice.
Ty se mi nejvíce
líbí mezi všemi
a teď smutno je mi.

Smutno až k umření.
Co se však nezmění
je to, že jsi sama
někde za horama.

Dalas mi kopačky.
Jen žádné vytáčky,
naše láska byla
trochu pošetilá.

Začalo to krásně.
Já ti skládal básně
a ty krokem líným
chodila jsi s jiným.

Pak se vrátil k ženě.
Lásko, zpropadeně,
štěstí není s námi,
jsme a budem sami.

Publikováno červenec 2016

NEVŠÍMAVÁ

Potkávám tě moje milá
téměř každý den.
Jsi jak pohádková víla,
naplněný sen.

Pro tvůj úsměv šel bych bosý
světem křížem kráž,
slze tvé jak kapka rosy
držel čestnou stráž.

Potkávám tě moje milá
téměř každý den.
Touha má je pošetilá,
ty mě míjíš jen …

Publikováno červen 2016

OČISTA

Čas od času špatné není
pročistit si hlavu,
dát se cestou přes osení,
šlapat hebkou trávu
a s dobrými kamarády
prodírat se mlázím,
otočit se k městu zády
čelem k bobřím hrázím.
Po valašských kopcích kráčet,
na věk nebrat zřetel,
dát se ranní rosou zmáčet
tam, co roste jetel.
Čas od času špatné není
pročistit si hlavu,
od ranního kuropění
šťastný být a v právu.

Publikováno červen 2016

STUDENÁ KLOBÁSA

Na „fesťáčku“ ve Zlíně měl jsem holku na klíně
s černou stužkou do vlasů a na tácku klobásu.

Před pódiem tančili mladí lidé spanilí
a mé děvče vážení bylo u vytržení.

Boca Fuego jí prej připomíná ohňů rej
co se v sopce rozpálí, než je láva vyvalí.

Musím říct že i já sám ač holduji klobásám
sledoval to vířidlo, až mi jídlo vystydlo.

Po skončení programu šli jsme s dívkou do krámu
pro kabelku z papíru mé klobáse na míru.

Dřív než s láskou budem spát musím zbytky na led dát
nežli si je později v mikrovlnce ohřeji.

Publikováno červen 2016

KUBÁNSKÁ NOC

Při jarní procházce setmělou Havanou
potkal jsem kočičku smutnou a zklamanou.
Cenila zoubky, snad vzteky či od hladu
a měla velice pochmurnou náladu.

Chtěl jsem ji pohladit, ale to zvířátko
ve svitu neonů zmátlo mě drobátko.
Nebylo živé, jen zásluhou tatéra
bloudilo špinavou ulicí za šera.

Na šíji měla ho dívka jak ze snáře.
Kouř z mého doutníku stoupal jí do tváře
a byla nádherná, tak jsem si trošičku
přece jen pohladil tu smutnou kočičku.

Publikováno červen 2016

NEZAPOMENUTELNÁ LÁSKA

Těžko se mi zapomíná
lásko na tvé nohy.

Já byl vždycky kůže líná,
ty jsi měla vlohy
a tak není divu, že tě
vzali k modelingu.
Mám tvůj obraz na tapetě,
s jiným stojíš v ringu.
Sedím sám u láhve vína,
marně vzývám bohy.

Těžko se mi zapomíná
lásko na tvé nohy …

Publikováno květen 2016

OPTIČKY

Žádná žena není skeptická,
vyrábí-li vlákna optická.
Do fabriky ráno přikvačí,
dá si kafe, housku posvačí
a pak ještě s drobky na klíně
lítá od mašiny k mašině.

Když jí vstoupí jiskra do očí,
strojní normu hravě překročí
a i doma kmitá docela,
aby zvládla choutky manžela.

Jak jde večer unavena spát,
připadá si na sto padesát,
ale ona už je taková,
že to ráno zvládne odznova.

Běhá jako robot bez drátů,
aby měla slušnou výplatu !!!

Publikováno květen 2016

 CIKÁNKA

Pod hradem Lukov na paloučku
bloumal jsem v apartním kloboučku
a neměl zrovna co na práci.
Znáte to, když člověk poztrácí
všechno, co v žití ho těšilo,
nemá nic natřeno na bílo.
U domku starého Štěpánka
cestu mi zkřížila Cikánka
něžná jak pučící jarní list
a hned že bude mi z ruky číst.
Budoucnost mě ale děsila,
tak si ta dívenka rozmilá
vymohla docela po právu,
abych ji vzal aspoň na kávu.
Protože mi vůbec nevadí
kochat se půvaby v podhradí,
řek jsem jí: „Pohledná dívčino,
zajdeme raději na víno!“
Dala si říct, a co bylo pak
zahalil opojné mdloby mrak.
Ráno mi hostinský u dveří
účtoval pití a večeři,
ale ta Cikánka spanilá
z života mého se ztratila.
Čas od času vídám ve spánku
dráždivě půvabnou Cikánku
a pak si popláču potají.
Škoda, že sny se žít nedají …

Publikováno květen 2016

KVĚTINÁŘKA


Čas od času chodím opájet se dívčí krásou
do krámku za naší květinářkou rusovlasou.
Sotva totiž moje noha za práh dveří vkročí,
uhranou mě její jako hvězdy velké oči.

Sedí mezi květinami jako pravá dáma,
usměje se a já ztrácím půdu pod nohama.
Kdyby řekla: „Za muže chci ze všech pouze tebe“
snesl bych jí k štíhlým nohám třeba modré z nebe.

Fantazie zkrátka mnohé cesty k cíli skýtá,
jenže život není snění, ale realita.
Srdce moje opuštěné oddává se nářku,
jiný muž má v náruči tu něžnou květinářku.

Publikováno květen 2016

PAMÁTEČNÍ FOTO

Fotily se dvě kámošky
v šatně domu módy „RŮŽE“.
Zašly si tam ze sámošky
na nějaké svršky z kůže.

Každý ví, že prodavačky
potravin jsou holky chudé,
ale tyhle měly kačky
z pojišťovny „DOBŘE BUDE“.

A tak směle utrácely
za botky i za sukýnky.
Nechaly tam obnos celý
jak to dělaj manekýnky.

Byly zkrátka vyšňořené
obě téměř jako k svátku
a v mobilech uložené
měly fotky na památku.

Publikováno duben 2016

HANUŠOVICKÁ PADESÁTKA

Co se to děje v Hanušovicích?
Prý budou slavit dva báječní lidi,
že spolu stáli v kostelních svících
před půlkou století a Bůh to vidí.

Maruška s Frantou padesát roků
jdou spolu životem, mají se rádi.
Franta, ten dá si pivního moku,
Majku zas v zahrádce kytičky svádí.

Pro své dvě děti život by dali,
vždyť mají díky nim pravnučku svěží
a též pět vnoučat. Zblízka i z dáli
všichni za Maruškou s Františkem běží.

Až sláva skončí, odvážou psíka,
vezmou si košík a vyrazí spolu
na velký výlov hub do lesíka
se sváčou a čajem bez alkoholu.

Doma tu fůru baňatých hříbků
snědí a skleničku Holby si dají.
Ať už s polibky či bez polibků
budou dál spolu žít tak jako v Ráji.

Publikováno duben 2016

 POMLÁZKA

Pantatínku, paňmaminko,
věru dobré máte vínko.
Koštuju ho jednou v roce
vždycky na Velikonoce.

Letos taky dám si sklenku,
zastavím se na chvilenku.
Až k vám přijdu na pomlázku,
nestačíte schovat Stázku.
 
Ve sklípku za řadou beček
okusí můj jaloveček.
Zapiští jak každá jiná
a pak dá mi doušek vína.

Do roka a do dne spolu
sednem k svatebnímu stolu.
Pantatínku, paňmaminko,
moje bude vaše vínko !!!

Publikováno duben 2016

POŽEHNÁNÍ

Až přijde ta pravá chvíle
na smoking a šaty bílé
krásná dívka s hochem spolu
sednou k svatebnímu stolu.

On pak skryje bez vyzvání
její ruku ve své dlani
a tou něžnou klukovinou
mladí lidé v jedno splynou.

Snad jen maminka se leká
toho co je všechno čeká
ale nad koláči v míse
roztaje a rozzáří se.

Táta ve svátečním svetře
slzičku jí z tváře setře
a pak oba s klidem v duši
zjihnou, jak to mladým sluší.

Pozvaní i samozvanci
zatočí se spolu v tanci
a ti dva co dnes se vzali
vytratí se do předsálí.

Budou tiše při líbání
vnímat sílu požehnání
které právě teď a tady
spojilo je dohromady.

Publikováno únor 2016

STAROCH

Čelo mi hyzdí kolmé vrásky,
staroba leze do kostí.
V mém životě je málo lásky
a ještě méně radostí.

To co se dříve snadným zdálo
zhaslo jak svíčka z krchova.
Posledních sil mám míň než málo
a nohy jako z olova.

Potkávám dívky na ulici,
žádná z nich se mi nedvoří.
I ony ve mně vidí svíci,
co každou chvíli dohoří.

Čelo mi hyzdí kolmé vrásky,
vážně jsem trop, to není lest.
Staroch, co prohrál všechny sázky
a za své hříchy čeká trest.

Publikováno únor 2016

VEČEŘE

Dnešního dne odevzdaně
vyplnil jsem roční daně,
utřel z čela potu skvrny
a šel domů bez koruny.

Obracejíc prázdné kapsy
padl náhle můj zrak na psy.
Jeden velký a dva malí
o morkovou kost se rvali.

Ze skrýše za starým skútrem
zahnal jsem tři čokly šutrem
a tu kost si ve svém chlívku
dal do hrnce na polívku.

Tak laciný polotovar
lepší je než drahý ovar
a pak – s břichem jako bečka
člověk všechno lépe přečká.

To nemáte lidi zdání,
jaké jsem měl sladké spaní.
Na postýlce poblíž dveří
zdálo se mi o večeři.

Publikováno únor 2016

ROZCHOD

Dlaně horké od lásky
odlétly jak noční pták.
Hlavou víří otázky,
kde jsou a co bude pak.

Dívka, které patřily
měla rty jak malina.
Ty se ale ztratily
stejně jako dívčina.

Sám teď v šeru pokoje
tiším bolest zbytky vín.
Za záclonou ve stoje
ještě vidím její stín.

Přelud zmizel – zůstal splín …

Publikováno únor 2016

MÁŠA

Každý ví, že půvab mojí Máši
světlo hvězd i bledý měsíc zháší.
A já navíc vymyslel jak na to,
aby zmátla i sluneční zlato.

Možná, že to zní až nelogicky,
ale rád ji trápím skoro vždycky.
Všechny moje hravé taškařice
probouzí v ní smysly bojovnice.

Když se zlobí, její velké oči
sotva že se vejdou pod obočí
a z výrazu odhodlané tváře
přímo sálá podmanivá záře.

To pak vyskočí a když mám štěstí
častuje mě svojí drobnou pěstí.
Na celičkém světě není žena
krásnější než Máša rozezlená !!!

Publikováno leden 2016

NEZNÁMÝ VOJÍN

Ještě včera držel jsem tě kolem pasu,
voněla jsi jako louka po kosení.
Za pár hodin na to páni do rozhlasu
dali rozkaz a já držel postavení.

Ještě včera šli jsme lesem ruku v ruce,
naše rty se hledaly a nacházely.
Dnes mám vlasy šedivé jak na paruce,
v zákopech jsme s kamarády půlden celý.

Ještě včera cloumaly mnou něžné city,
lákalo mě tvoje vyzývavé tělo.
Dnešní večer přeťal sny i priority,
lesklá kulka roztříštila moje čelo …

Publikováno leden 2016

VETCHÉ OTĚŽE

Brouzdáš se po parku ve zlatém listí,
půvab tvůj podzimní krajině vévodí.
Nevnímáš, jak se ti mládenci jistí
do cesty pletou jak delfíni za lodí.

Dlouhýma nohama procházíš mlázím,
vůbec tě netrápí bláto či kamení.
Zbytečně po tobě očima házím,
stáří mě zdobí jak smrtelné znamení.

Žádný strach maličká, to není výtka,
dobře vím, že tohle k životu náleží.
Jen je mi líto, že tvá pevná lýtka
ode mne rychle a stále dál poběží.

Mládí se vyvleklo z mých vetchých otěží …

Publikováno leden 2016

Starší tvorba