Básník VOVO.MERCI pochází z obce Heřmanov, která leží v kraji Vysočina. Dále mu předávám slovo. Jsem ročník 1971. Pokud je někdo Štír jako já a je narozen na Halloween, bude mi potěšením. Jsem básník-pošták. Každý ráno běhám s novinama spolu se svým starým psem Básníkem. Tu práci miluju, stejně jako svýho psa i psaní básniček. Narodil jsem se na zámku ve Velkém Meziříčí. Čili ve Velmezu. Zdravím Valmez, Rožnov i Vsetín z naší Vysočiny magické. Výlet na Radhošt k Radegastovi, byl můj nejlepší školní výlet na světě, coby školák ZŠ Křižanov. Mám rád francouzské šansony, ruštinu, italštinu, francouzštinu, polštinu, španělštinu i slovenštinu, kapelu HELIGONICA ze Slovenska, sever a východ Evropy. Mám ruskou duši a francouzský srdce posledního starýho Švéda na Moravě. Zbožňuju hrad Pernštejn. Miluju Latinskou Ameriku a jejich spisovatele. Píšu i rusky a anglicky, ale česky a rusky mne to baví víc. Ani angličtina a němčina mi nevadí. Považuju se za Středoevropana, ani za Čecha, ani za Moraváka. Prostě jsem z Vysočiny, tak jako sněhulák je jen ze sněhu. Srdcem v Čechách i na Moravě. Miluju i Slezsko, Opavsko i to Dolní Slezsko v Polsku. Pokud jde o poesii, miluju Nezvala, Seiferta a Karla Kryla. Z písničkářů mám rád Jarka Nohavicu a Karla Plíhala. Vážím si Karla Gotta a jeho noblesní styl je mi blízký. Mám rád lidi z hor, neb sám jsem z hor malých, ale našich. Mám bratra jednovaječný dvojče. Umí perfektně německy, polsky a rusky a je taky pošták. Jen básničky zatím ještě nepíše. Rád čtu váš Valašský deník na netu, ale i Slovácký deník. Jsou nadprůměrně dobrý. Zlínský kraj mám rád, byť je daleko. Lidi jsou tam básníci, jen jim to ještě nikdo neřek. Tak třeba budu úplně první. Měl bych radost jako Cristoforo Colombo čili Cristóbal Colón, když spatřil poprvé Ameriku. Hodně se mi líbí i věci, který dělá Michal Hrůza. Ty songy jsou hodně dobrý a mají i něco navíc. Je to hitmaker Made in England. Kdyby zpíval anglicky a bydlel třeba v Londýně nad Temží, asi by byl hodně bohatej. Ale i tady se prosadí, neb jeho texty jsou pravdivý a ty melodie mají duši i srdce. Nejsou laciný, ani kolovrátkově naivní. No a mám rád i vaši kapelu Mňága a Žďorp. Takže zdravim a děkuju. GRANDE GRANDE MERCI a fajn šarmantní den všem čtenářům a všem čtenářkám, nejen těm, co mě zrovna čtou. Bylo mi potěšením i radostí poslat Pár krůpějek poesie a rád pošlu i další, bude-li zájem. MERCI. Díky moc, že dáváte šanci básníkům, co nás po světě jest. A že je nás hafo, jen vo sobě zatím ještě moc nevíme. Ale báječný časy poesie, určitě přijdou.

PÁR KRŮPĚJEK POESIE

Kopce a kopečky
pod vlivem Radegasta
jak Bečva tečou si
až to čvachtá.
Jak verše básníků
míří do Rožnova
na sešlost ve verších
stále znova znova.
Potěšit dcérečky aj ogary znova
jak krásné počasí
co jako Radegast
se usmívá.
Na všechny Valachy
aj holky Valašky
dolů do knihovny
jak vaše sluníčko
zvesela do Rožnova.

(publikováno říjen 2017)

ŽIVOT JE POESIE

Život je poesie
když nic nemusíš.
Otevřeš stránku knížky
nic nemusíš.
Písmenka mazlí oči
a ty už víš.
Že zas šarm poesie
srdce ti pomazlí
pohladí oči tvoje
můj čtenáři.
Pohladí srdce sličné,
mé čtenářky.

(publikováno říjen 2017)

NEBE

Nebe je starej fousatej kapucín
co tě pozve na čaj v největším nečase
a v zahradě trhá fíky jak sen.
Nebe je starej pes, co tě miluje
a nikdy tě neopustí.
Nebe je zmrzlinář, co má oči malého chlapce
a vždy dá dětem jeden kopeček navíc
jako magistr a čaroděj poesie.
Nebe je vláček, co jede na Pernštejn
svou Jízdu králů.
Nebe je poslední eso pro tebe, co stále máš nad hlavou
jako svoje hvězdy a slunce.
Nebe je básník, co nemá nic a celej svět je jeho,
všude kam vejde jako šarm slunce.
Nebe je srdce, co nám píše ty nejsladší verše.
Nebe je anděl, co miluje a nikdy nezapomíná.
Nebe je tady a teď pro každýho z nás,
kdo se nebojíme jít za svým nebem.
přes bláto a kaluže.
Přes trny a bodláčí
přes hory a lesy.
Jen s nebem nad hlavou.
Se srdcem starýho psa jako básníci naděje.

(publikováno říjen 2017)

STARÉ KALENDÁŘE

Tvůj čas, jak kalendář, co máš.
Má šarm lásek tvých, když vzpomínáš.
Má sny srdcí všech, co znáš.
Zná verše tvý, co jsi kdysi psal.
Srdcem do dlaní jako bůh a král
čas, vzpomínek, co má tvůj šarm
bohatství, co nelze ti vzít.
Veršů pár, co ti psal život tvůj sám.
Jak kalendář, co otáčís vždy dál a dál.
Srdcem básníka, co miloval
život svůj i lásek pár
co kalendář jen znal.
Stejně jak ty sám. A srdce tvý.

(publikováno říjen 2017)

STARÝ MUŽ

Možná, že jsem už starý muž,
mám svoje brejle a hlavu děravou, mám svoje sny, co nestárnou.
Možná jsem starý muž
co nikdy nebude bohatý.
Možná jsem starý muž
co rád jezdí vlakem a kouká se do kraje.
Možná jsem starý muž
co verše píše a furt volačo studuje.
Možná jsem starý muž
co hrobníkovi skáče z lopaty.
Možná jsem starý muž
co jak moc stárne svý lásky ještě víc miluje jak starý muž, co už nic nemusí.
Honit se za penězy, za slávou bez hranic.
Jsem starý muž a poesie moje
ta nikdy nezestárne, jak čínský znaky.
Jestli mi něco chceš, tak napiš verše taky
a já napíšu odpověd jak starý muž, co rád se směje sám sobě jako blázen.
Jsem starý muž
a už nic nemusím jen vyměním si boty.
Jsem starý muž
Anglie, co se nepotápí.
Jsem starý muž
se starým psem, co básní.
Jsem starý muž
a jednou určitě se vrátím jak malej kluk
vymetat kaluže a na všechno mít nejlepší vodpověd jak starý muž,co pořád bude básník,
jak malej kluk,co nikdy nezestárne jak květy poesie i když je po sezoně.
Jsem starý muž a usmívám se,
jak hvězdy za voknem.
Jsem starý muž
básník a gentleman v čepici, bez klobouku, co nerad lyžuje,
neb láme to lidem kosti.
Jsem starý muž
čaroděj poesie co vykládá lidem karty a nic si za to neveme jen verše svoje.
Jsem starý muž
snílek, miláček poesie co třeba na noc mě na srdce svoje vezme
sladce a něžně a já budu psát verše když koukám na hvězdy na květy poesie
jak zlatý saxofony když deštík zabubnuje dobrý den, zdraví vás poesie.
Ať vstáváte, či ještě sladce spíte, jak květy poesie netušené,
co v každém nás dříme jak starej pes, co štěká na měsíc
a pak se sám sobě směje.
Jak starý muž, čaroděj poesie, snílek a romantik na konci okresu a kraje
v údolí poesie jako vy v Rožnově pod Radhoštěm v srdci knihovny,
útulně šarmantní oáze pro básníky poustevně poesie pro všechny
co azyl potřebují pro své sny a verše nečesané
jak starej pes, když padá sníh a lítá bez čepice jako fík
s vločkama na čenichu bez berly svatýho Mikuláše
bez bruslí, bez lyží naboso jak pes básník,
bez šály, bez kapuce jako mnich asketa nenechavý, co já vím.
Jsem starý muž bez masky Santa Clause,
jsem básník, tak nic moc nečekejte zázraky na počkání a modrý z nebe,
přivezu na saních oříšky pro Popelku ty narvu do rolniček jako sníh, co směje se
jako blázen, když zabásním jak starý muž, filosof poesie, jako vy,
však jednou uvidíte, co já vím.
Jsem starý muž se srdcem na dlani a s květy poesie co vozím na saních
vánoce nevánoce, vždyt je to moje práce a taky moje radost,
první a poslední, co nikdy nekončí.
Jsem starý muž, starší než sám dábel, to jen já vím a taky můj anděl strážnej,
co ho zdravím a rád mu děkuji.
Jsem starý muž a mám své způsoby i čoromoro poesie
na konci tunelu, na konci svojí cesty, jen co přijede mi taxi
a můj pes přifrčí jak ředitel na saních,
vysmátej jak boty moje prastarý, v oblaku poesie šarmu,co nezestárne jako my básníci,
celýho světa vysmátí na slunci až hromy divo bijú a psi jsou nervozní,
kdo komu zas verše píše jako my, c´est la vie, život je poesie vod jara do zimy,
ať prší nebo jen chčije a chčije na konci dědiny poesie, co nekončí jak parte na hřbitově,
jako my, v azylu čerstvý hlíny smějem se sami sobě a další kraviny už máme v hlavě
jak básníci, co smějí se jako prdlí, když místo na hřbitově vzbudí se v posteli se snídaní,
co nevypadá špatně a má šarm poesie a oči šarmantní, co srdce pohladí
jak starý muž co pořád je básník jako vy,
Valaši s Valaškami tam dole pod Radhoštěm šarmantním.

(publikováno říjen 2017)

NA KONCI OKRESU A KRAJE

Daleko, daleko, na konci okresu a taky kraje,
vesnička malebná v údolí schovaná je.
Jak čapí hnízdo vysoko na komíně,
kde miliony patří jen čapí poctivé rodině,
kde stále něco se děje a celá obec vždy jak Mattoni žije.
Celý rok vždy pod palcem svatýho Mikuláše,
lepšího šéfa do našich opičích hor vybrat už nikdy nejde,
proto buď mu chvála, když s tlupou čertů
jak svatej Václav a andělé dva bez koně zas přicválá,
aby do pytlů pochytal všecko to zlé a dětem nosil dárečky pohádkové.
Škoda, že ten náš Mikuláš už angažmá má
neb nenajdeš nikde v zemi české
lepšího kandidáta na prezidenta.
Co ani zimy, mrazu a sněhu se nebojí, ani u nás,
ani když přiletí až do Prahy.
Proto buď chvála svatýmu Mikuláši,
co pořád je básník už strašně dlouho v našem kraji,
miláček náš i patron na věčný časy.

(publikováno říjen 2017)