HOUELLEBECQ, Michel. Podvolení. Přeložil Alan BEGUIVIN. Praha: Odeon, c2015. Světová knihovna, svazek 173, 242 s. ISBN 978-80-207-1653-8.

Mé první seznámení s Michelem Houellebecquem vede přes knihu Podvolení. Nejednoduchý, esejizující román, který zachycuje v čiré nahotě past, ve které vězí řada západních intelektuálů. Hlavní hrdina, vysokoškolský profesor, se dostává do životní krize, kdy uvažuje o sebevraždě, když tu nachází recept, jak vybřednout ze slepé uličky. Recept v podobě celospolečenské konverze k islámu. A to v zemi, jako je Francie. Může to na první pohled vypadat jako vize pořádně přitažená za vlasy, nicméně z řady alternativních scénářů se často ten nejméně pravděpodobný stává realitou a můžeme nad tím sebevíc kroutit hlavou. Co dělat v době, kdy valná většina lidí ztrácí víru? Čtěte a nechte se unášet představami Michela Houellebecqa.

Pavel Zajíc

FRENCH, Dawn. Rosiina metoda. Přeložil Jiří PILUCHA. Praha: Argo, 2017, 269 s. ISBN 978-80-257-2097-4.

Do bohaté newyorské rodiny přijíždí 38letá anglická učitelka Rosie, která se zde má starat o 8leté bratry - dvojčata. Volnomyšlenkářka Rosie však od počátku naráží na přísný řád domácnosti. Podaří se jí ho rozbít? Nejen to, i když její metoda je opravdu svérázná. Nakonec Rosie pronikne i do ledového srdce matky rodu Glenn. Kniha je humorná, odvázaná až ztřeštěná, ale předkládá i hluboké lidství a víru v lepší časy za zdánlivě beznadějných okolností.

Eva Lhoťanová

KOLAŘÍKOVÁ, Hana. Na konci světa. ISBN 978-80-7549-981-3.

Autorka již velmi dobře uspěla třemi romány. I tento nabízí nevšední příběhy tří hlavních postav koncem léta, posazených do pohraničních hor. Mladá hospodská Linda i osamělý lesák Martin se šrámy na duši se setkají se zvláštní ženou  Aurorou z města, která zčeří hladinu jejich životů i jejich vesnice, hladinu skrývající neodstraněné bloky.

                                                                                    Jarmila Mikulášková

JOHNSON, Tyrell. Vlci zimy. Přeložil Martina ŠÍMOVÁ. Praha: Dobrovský, 2018. Fobos, 1. svazek, 363 s. ISBN 978-80-7585-073-7.

Zapomeňte na staré dobré časy. Zapomeňte na léto. Zapomeňte na teplo. Zapomeňte na všechno, co není nutné k přežití. Ačkoliv je příběh postapokalyptický, rozhodně nejde o žádnou sci-fi, vlastně si troufáme říci, že scénář tohoto románu se snadno může stát skutečností. Ocitáme se v době po nukleární válce mezi velmocemi a svět zachvacuje epidemie. Ti, kteří přežili, po katastrofě nemají stále vyhráno – musí se vyhnout nákaze chřipky a naučit se fungovat za těchto podmínek, a to není snadno dosažitelný cíl. Přežijí jen ti nejsilnější. Mezi ně patří mladá žena Lynn se svou rodinou. Společně dobře vědí, že jediná šance na život se jim nabízí daleko od civilizace. Prostředí Yukonu je sice izolované od epidemie, avšak jedinou možností, jak zde žít, je stát se lovcem. V knize je nádherně popisována příroda, vztahy mezi rodinou i nečekanými vetřelci. Typ knihy „na přečtení na jeden zátah“.

Ilona Kroupová

VÁŇOVÁ, Magda. Já hlupák. Praha: Šulc-Švarc, 2017, 333 s. ISBN 978-80-7244-415-1.

Kniha retrospektivně mapuje proměnu vztahu ve 20-letého soužití dvou lidí.  Evy a Vincenta. Oba mají kreativní povolání. Kostýmní výtvarnice a sochař. Oboustranná zamilovanost se časem mění, zejména u Vincenta. U důvěřivé Evy mu velmi často projdou drobné, ne zrovna férové prohřešky. Ve své samolibosti si neváží si Eviny podpory, nevidí zeď, o kterou je možno se vždy opřít. A Eva ve své slepé důvěře nevědomky Vincentovi naservíruje životní zkoušku. Vincent v ní neobstojí. Vztah, manželství se rozpadne a on pochopí po nových vztahových a pracovních peripetiích, že je HLUPÁK, který si nevážil dobrého bydla.

Ivana Zemanová

TOMÁNEK, Jan. Motýlí křik. Praha: XYZ, 2018, 333 s. ISBN 978-80-7597-153-1.

Příběh s kriminální zápletkou je věrně zasazen do současnosti. Autor používá odkazy na nedávné události, které se skutečně staly, navozuje atmosféru aktuálnosti a vtahuje čtenáře do napínavého děje s rychlým spádem událostí. Formou beletrie se zabývá současnou společností, ve které je stále méně zřejmé, kdo jsou globální hráči a jaké cíle sledují. Nehoda v noční Praze má být zneužita pro osobní cíle jednoho takového hráče, a to bez ohledu na lidské oběti a vynaložené prostředky. Elegantní využití moderních informačních technologií s jejich schopností manipulovat veřejností, dostatek financí a do značné míry i důvěřivost a nedostatečná sebekritičnost některých novinářů poukazují na fakt, že soudobé demokracie jsou snadno zranitelné a obezřetnosti je třeba. Role konspirativních teorií, které se v běžném životě jeví nepříliš pravděpodobně, je v příběhu sice značná, nicméně téma je aktuální a je zpracováno poutavým způsobem.

J. Ježek

DOČKALOVÁ, Bára. Tajemství Oblázkové hory. Ilustroval Petra Josefína STIBITZOVÁ. V Praze: Labyrint / Raketa, 2018, 242 s. ISBN 978-80-86803-48-7.

Dobrodružný pohádkový příběh s pohledem do fantazijního světa, který ale možná ve skutečnosti přeci jen existuje. Martin je nejmladším členem party a při iniciačním obřadu neobstojí ve zkoušce bolesti, kterou zvládne jen o něco málo starší holka! Ve světě oblázkové hory je ale všechno jinak. Lidé, které oba dobře znají, se zde chovají úplně jinak - největší poseroutka a šprt je najednou skvělý kamarád, protivná babka se mění v hodnou bylinkářku a motorkářský idol z plakátu velí loupežnické bandě. Jako by měl každý dvě části a tady potkávají ty skryté. Anebo je prostě jenom dokážou lépe vidět?

Jitka Slezáková

CANTINI, Barbara. Mortina. Přeložil Tereza SIEGLOVÁ. V Praze: Egmont, 2018, 43 s. ISBN 978-80-252-4334-3.

Příběh, při kterém se pěkně zasměješ. Mortina je děvčátko, ale poněkud jiné než ostatní – je to strašidlo. S tetou Neboženkou bydlí ve staré vile, která se jmenuje Rozvalinka. Se svým psem Truchlíkem tvoří nerozlučnou dvojici. Nemá žádné kamarádky a kamarády – tak moc by se chtěla přátelit s dětmi z vesnice. Jenže má zákaz se ukazovat, protože by všechny polekala. A je tu svátek Halloween! Konečně bude s dětmi z okolí. Mortina si nemusí vymýšlet žádný strašidelný kostým. No a co se stane, až děti zjistí, že žádný kostým nemá, to už nechám na čtenářích. Je to příběh přátelství, který překoná i nepřekonatelné rozdíly.

Ilona Kroupová

CeDírna

DANKO JONES. Fire music. Švédsko: Bad Taste Records, 2014.

DANKO JONES. We sweat blood. Švédsko: Bad Taste Records, 2003.

Danko Jones? To je pro mne synonymum pro dobře promazaný a fungující rock´n´rollový stroj, který upouští hromadu temné bluesové páry. A přestože stroj je z Kanady, vyroben je z kvalitní švédské oceli (jejich desky vydává Bad Taste records z Lundu). Co se dá vytvořit v triu (kytara-zpěv, basa, bicí) s jednoduchými riffy? Obě desky We Sweat Blood (2003) a Fire Music (2014), které jsou v knihovně k poslechu, neubírají nohu z plynu, We Sweat... je syrovější Fire... má zase blízko k Misfits a Danko zpívá podobně jako Glenn Danzig, ale pořád to má svůj svébytný zvuk a rukopis, kdy z jednoduchého repetitvního kytarového riffu vyjede velmi výrazný a podmanivý zpěv, který navíjí na špulku pasti, ve které se potom chycený posluchač svíjí v rytmu písně. Je v tom hodně "černého" kafe, není to ukolébavka, je to ....DANKO JONES. (poznačte si do notesu)

VILE, Kurt. Smoke ring for my halo. London: Matador Records, 2011.

Zůstaneme u kytar, akorát zvolníme a bude to trochu blíže k písničkářství. Vlastně by se chtělo říct, že to bude jemnější. CD Smoke Ring For My Halo, které v roce 2010 nahrál s kámošema americký multiinstrumentalista Kurt Vile někde v NYC, je takový ten typ nahrávky, který se k vám dostává dlouho, ale s každým dalším poslechem se propracovává víc a do podvědomí až nakonec zjistíte (teda pisatel zjistil), že si při venčení psů neustále pobrukujete song Puppet to the Man, a to v rozmezí minimálně jednoho měsíce. Ty písně jsou schopny přicházet v podobě flashbacků i několik let, přestože deska neoplývá producentskou opulentností a náročnými aranžemi. V jednoduchosti je síla a  Smoke Ring For My Halo je toho přímým důkazem. Skvělých písní je tam rovných deset.

THE XX. Xx. Velká Británie: Young turks, 2009.

A čím tuhle únorovou cedírnu psanou v lednu uzavřít? The XX a jejich eponymní debut byl pro mne jedním z loňských největších překvapení. Kapelu jsem neznal, takže asi pro mnohé objevuji Ameriku, ale co už. Písně, které The XX produkují stojí na velmi jednoduchém základě, kdy kytara brnká jednotlivé tóny podbarvována basou a hlavně zpěvem (mužsko-ženské dvojhlasy) a o rytmiku a beaty se stará Jamie Smith. Jako bych poslouchal nějakou kapelu z půli osmdesátých let, ale chyba lávky, todlecto bylo nahráno cca před deseti lety a má to skvělý šmrnc. Uvařte si čaj, sedněte si do ušáku a udělejte si 40 minut pro sebe a hudbu. S The XX nebudete litovat. A já budu radši mlčet a nebudu nic podsouvat. Je to na Vás.

                                                                                                                                                  Pavel Zajíc