HAKL, Emil. Hovězí kostky: (jedenáct povídek). Praha: Argo, 2014, 205 s. ISBN 978-80-257-1106-4.

Popsat knihu povídek není zrovna snadné. Haklův ústřední hrdina mluví k sobě i ke čtenářům, jazykem úsečným, vtipně zkratkovitým, i drsným, slengovým, způsobem humorným i zasmušilým až nihilistickým. Ani sebe, ani nás nešetří. Povídkou  Miliónové časy jsme v minulém režimu, dalšími už v přítomnosti. Držitelem cen Magnezia Litera a Josefa Škvoreckého je Emil Hakl zjevně právem.

Jarmila Mikulášková

Praha noir: čtrnáct povídek předních českých spisovatelů. V Praze: Nakladatelství Paseka, 2016, 296 s. ISBN 978-80-7432-765-0.

Kolik tváří můžou mít pražské zločiny, jaké záhady a tajemství ukrývají? S tímto Pavel Mandys oslovil čtrnáct předních českých autorů. Ti jeho výzvu přijali a  vznikla dle mého povedené kniha. A to nejen co do textu, ale i  velmi zdařilého grafického zpracování. Jak jsem již kdysi předeslala, nejsem příznivcem povídek ( tedy pokud zrovna nejedu vlakem ), ale jména jako: Chaim Cigan, Martin Goffa, Irena Hejdová, Michaela Klevisová, Štěpán Kopřiva, Ondřej Neff, Jiří W. Procházka, Markéta Pilátová, Petra Soukupová, Michal Sýkora, Petr Stančík, Petr Šabach, Kateřina Tučková, Miloš Urban jednoduše řečeno – rozhodla. Autoři nás v příbězích, jež jsou okořeněny kriminální či tajuplnou zápletkou provedou po méně známých pražských lokalitách, abychom nahlédli nejenom do míst, ale i temných zákoutí duše, jež ukrývají jednotliví hrdinové. Objevný svazek, uspořádaný literárním kritikem Pavlem Mandysem, vychází souběžně v české a americké verzi, kterou newyorské nakladatelství Akashic Books zařadilo do své prestižní řady Noir, jež je úspěšně vydávána od roku 2003. První pražské noir vydání rozhodně ostudu neudělá a každý čtenář si v ní najde to svoje. Noir? V Praze?

Pavel Mandys v úvodu knihy říká: „ Subžánr označovaný jako noir se v českém detektivním žánru objevuje jen sporadicky. Hlavním důvodem je čtyřicet let policejního státu, který pečlivě sledoval, zda propagandistický obraz jeho represivních složek není zpochybňován či očerňován. Noirové příběhy se často obejdou bez policie, případně asistuje ve vedlejší roli a ne vždy kladné. Podstatou noiru bývá osamělý hrdina, který se musí na vlastní pěst postavit zločinu, případně svým vnitřním běsům. To je situace, která se pro vzorového socialistického člověka nehodila.“

Erika Halamíčková

CHLEVNJUK, Oleg Vital'jevič. Stalin: nový životopis. Přeložil Zlata KUFNEROVÁ. V Praze: Paseka, 2016, 431 s.ISBN 978-80-7432-684-4.

Po několika letech bedlivé práce v ruských archivech vychází nový životopis Stalina Olega Chlevňuka. Celá kniha je rozdělena do dvou dějových linií. Ta první zachycuje většinu života Stalina, jeho dětství, studium, VŘSR a převzetí moci, občanskou válku, boj o moc, industrializaci a kolektivizaci země, období velkých čistek, kdy i vrcholní představitelé státu nevěděli dne či hodiny odvržení Stalinem do věčné záhuby. Dozvídáme se mnohdy zcela nové pohledy na události sovětských dějin. Důležitou etapou ve Stalinově životopise byla Velká vlastenecká válka, ve které prakticky rozhodoval o všech hlavních pohybech front. Druhá linie zachycuje pár březnových dní roku 1953, ve kterých bojuje o svůj život pomalu opuštěn od svých spolupracovníků a bez doktorů, kteří již nemohli zastavit neodvratný konec.

Michal Hurta

VÁŇOVÁ, Magda. Herečka. Praha: Šulc-Švarc, 2015, 361 s. ISBN 978-80-7244-387-1.

V osobě Žofie Beladové se promítá životní příběh herečky, jejíž hvězda strmě povstala v polovině 60-tých let a stejně tak rychle pohasla hned po roce 1989. Osud jí přinesl dceru a připletl do života hned tři osudové muže. Kniha je velmi čtivá, ale dle mého názoru napsala autorka i lepší knihy.

Ivana Zemanová

MANKELL, Henning. Neklidný muž. Přeložil Helena STIESSOVÁ. Brno: Host, 2012, 479 s. ISBN 978-80-7294-715-7.

Komisař Wallander je objevem mé loňské detektivkové sezóny a horkým kandidátem na sympaťáka roku. Avšak jak jsem zjistil, zase objevuji Ameriku (pokolikáté už!), neboť jsem netušil, že Wallander bývá i v televizi. Co už. Že neznalost zákona (policie je zákon, nejenom v Americe :-) ) neomlouvá, je hláška stará jak Metuzalém. No nic. Neklidný muž, má být posledním případem komisaře Wallandera a ten se zde vydává pátrat po zmizelém tchánovi své dcery. Záhy zmizí i tchyně. A tak se již starý a nemocný Wallander vydává po stopě. Instinkty jej vedou dobře, občas selhává tělo, občas mysl, avšak nakonec vše zůstává vyřešeno. Nicméně se člověk při čtení neubrání přemýšlení a otázkám typu: Jak to bude v mém případě? Neboť stáří je zkušenost nepřenosná a unikátní… a tím pádem i strach nahánějící.

Pavel Zajíc

MIZIELIŃSKA, Aleksandra a Daniel MIZIELIŃSKI. Mapy. Přeložil Anna HALFAROVÁ. Brno: Host, 2016, 105 s. ISBN 978-80-7491-708-0.

Možná jste našli pod stromečkem Mapy. Knížku od polských ilustrátorů Aleksandra a Daniela Mizielińských. Pokud ne, tak si pro ni aspoň na chvíli přijďte do knihovny. Ručím za to, že se do ní vydrží dlouho koukat děti i rodiče. Vybraným zemím z celého světa je věnovaná dvoustrana, která čtenáře seznámí s nejdůležitějšími památkami, kulturou a zajímavostmi. Česko zde třeba reprezentuje smažák, knedlíky, jízda králů nebo pozorování ptáků. A víte kde u nás najdete nejstarší strom? V Klokočově. Klokočovská lípa má asi tisíc let.

Alena Srovnalová

KONČINSKÝ, Tomáš S. a Barbora KLÁROVÁ. Překlep a Škraloup. Ilustroval Daniel ŠPAČEK. V Praze: Albatros, 2016. ISBN 978-80-00-04502-3.

Vybíráte si knihy podle obalu? Pokud ano, tak se vám může stát, že knihu Překlep a Škraloup přehlídnete, protože obal není barevný, ani nevypadá jako obal dětské knihy, je černobílý a prostě divný. Ovšem samotná kniha je úžasná a při čtení jsem se nesmírně pobavila a zasmála. Věděli jste, že za stárnutím věcí stojí skřítci entropíci, kteří pilně pracují na tom, aby věci vypadaly opotřebovaně a staře? Například Překlep má na starosti chyby v knihách. Jednou ale zjistí, že lidé vlastně vůbec nejsou rádi, že jim věci stárnou a tak se vydá za Zubem času, aby tomu zabránil.

Renata Vinklerová

POSPÍŠILOVÁ, Zuzana. Knihovnické pohádky. Ilustroval Michal SUŠINA. Praha: Bambook, 2016, 104 s. ISBN 978-80-271-0050-7.

Co jiného by si měla přečíst knihovnice z novinek jako první? No přece pohádky o knihovně a o všem, co se tam děje. V knížce najdete dvacet pohádkových příběhů, jako třeba: „Vykrmená kniha, Kuchařská kniha, Knížka pro vodníka, Kniha na útěku“, atd. Děti se prostřednictvím knihy dozví, co se děje v knihovně, jak probíhá půjčování knih a taky se seznámí s Knižníky. Jsou to knižní skřítkové, bydlící v knihovně, kteří v noci tajně opravují poničené knihy. Knižní víly zase svými kouzly napraví to, co skřítkové nedokáží. V „Knihovnických pohádkách“ některé knihy dokonce ožívají - vysvobodíte zakletou knihovnici, budete svědky toho, jak se z čarodějnice stane vášnivá čtenářka, a možná se i dozvíte, jak vznikla první kniha. Jistojistě se však utvrdíte v tom, že knížky jsou výborní kamarádi, se kterými nikdy nehrozí nuda. Pěknou zábavu s „Knihovnickými pohádkami“ vám přeje Zuzana Pospíšilová a vaše knihovnice Ilona Kroupová. 

Ilona Kroupová

CeDírna

Když Bob Dylan dostal Nobelovu cenu za literaturu, chtělo se mi na to nějak reagovat. Ale nevěděl jsem jak, jeho písně a styl (ač nejsem úplný znalec) se mi nelíbí (vyjma All along the watchtower), literární tvorba, aspoň ta, která vyšla v češtině, mne míjí, takže jsem tak nějak rozpačitě stál a přešlapoval na místě. A najednou mne trklo poznání, že mezi tituly hudebních CD je deska Bryana Ferryho, kterou vydal v roce 2007, Dylanesque. Ferry (pamětníci si samozřejmě vybaví jeho kapelu Roxy music) zde po svém hraje právě skladby Boba Dylana a pro mne je taví do stravitelného amalgámu, který mne baví. Máte to taky tak? Že vás autorské ztvárnění písní nebere, ale když to vezme do rukou někdo jiný, nemůžete se toho nabažit? Tak to je v mém případě s Dylanem a Ferrym. Možná je to tím, že Ferry dává Dylanovkám stravitelnější osmdesátkový kabát, nevím. Ale takhle to na mne funguje. Co vy?

No a pak jsem natrefil na Trickyho. Trihopový depresor z Bristolu, chtělo by se říct. Tricky je rapper, producent, klávesák a asi by se slušelo do výčtu jeho aktivit napsat, že se jedná o herce. Avšak v cedírně mluvíme o hudbě a Tricky má k tomuto dni za sebou hezkou řádku alb. Nicméně v knihovně se můžete pustit do jeho debutové desky Maxinquaye, která vyšla v roce 1995. Je natolik různorodá a pohrávající si s experimentem, že ten, kdo má rád písně sloka-refrén, bude zklamán. Ale Tricky je rafinovaný a dokáže se zavrtat pod kůži znamenitě. U mne se mu to povedlo minimálně v písních Black Steel, Overcome a Hell is around the corner. Pusťte si to a zhodnoťte na vlastní kůži, jak to funguje.

                                                                                              Pavel Zajíc