ROBINSON, Steve. Stopy v krvi. Přeložila Kateřina NIKLOVÁ. Praha: Mystery Press, 2016, 318 s. ISBN 978-80-88096-11-5.

Pátrání po předcích zajímá stále větší množství lidí. Máme zřejmě již vrozenou touhu nalézt své vlastní kořeny, tedy poznat místa, odkud předkové pocházeli, ale také poznat životní osudy svých předků, jejich majetkové poměry a sociální postavení, jejich odkaz či profese, jimž se věnovali. A jsme u knihy. Hlavní hrdina, americký genealog Jefferson Tayte, je pověřen, aby vypátral, co se stalo jedné z větví vlivné americké rodiny, která se v roce 1783 vrátila do Anglie. Tayte se celý život potýká s ironií toho, že navzdory profesi genealoga nedokázal nikdy odhalit vlastní původ, a proto si nemůže nevšimnout podobností mezi svou minulostí a detaily případu, na němž pracuje. Někdo si dal velmi záležet na tom, aby kompletně vymazal celou jednu pokrevní linii z historie, a Tayte se nevzdá, dokud nezjistí proč. Stopy v krvi jsou dílem detektivkou, dílem historickou fikcí se všemi rysy thrilleru. Nádherně barvitý příběh plný akce, napětí a s příchutí staré zašlé krve a slávy.
Steve Robinson je vynikající vypravěč, který svého čtenáře vodí od první do poslední stránky přesně tak, jak si přeje. Dlouho jsem nečetla v tomto stylu a žánru něco tak dobrého!

Marcela Slížková

GLUCHOVSKIJ, Dmitrij Aleksejevič. Metro 2034: volné pokračování kultovního apokalyptického bestselleru. Přeložil Rudolf ŘEŽÁBEK. Praha: Knižní klub, 2011, 298 s. ISBN 978-80-242-3055-9.

Píše se rok 2034. Po zásahu jaderných bomb někteří lidé přežili v rozlehlé síti moskevského metra. Celá síť moskevského metra měří necelých 350 km. Na odlehlé stanici Sevastopolskaja se odehrává něco tajemného. Její obyvatelé jsou zneklidněni, protože ze severního tunelu – jejich jediného spojení s vnějším metrem – k nim přestaly pronikat jakékoliv zprávy. Všechny průzkumné skupiny, které tam vyslali, beze stopy zmizely. V porovnání s prvním dílem Metro 2033 je tato kniha méně akční a příliš filozofující. Tunely metra žijící vlastním životem nechybí, co však chybí je více dobrodružství a napětí. Jako by autor lapal po dechu. Ale snad se nadechne, ještě mu jeden díl zbývá.

Michal Hurta

BAUME, Sara. Jasno lepo podstín zhyna. Praha: Odeon, 2016, 254 s. ISBN 978-80-207-1736-8.

Prvotina irské autorky Jasno lepo podstín zhyna-čtyři roční období v životě podivína Raye a týraného psa.  Hlavní postavou románu je sedmapadesátiletý Ray, žijící na irském pobřeží v domku, zděděném po otci. Byl vychováván svým otcem, nikdy nechodil do školy a z nedostatku otcovy lásky a sociálního kontaktu si vytvořil vlastní svět a také představu o tom, že do okolního světa nepatří a každý se mu raději vyhýbá. Jednoho dne si v místním útulku pořídí zohaveného jednookého psa. Ray si postupně buduje první úzký vztah v životě s týraným a podobně citově deprivovaným psem. Ray k Jednooku velmi přilne, pociťuje, jak moc jsou si jejich osudy podobné. Když Jednooko napadne cizího psa, rozhodne se Ray utéct spolu s Jednookem a vydat se na cestu autem křížem krážem po Irsku. V druhé polovině se tak z románu stává spíše román na cestě, jejíž cíl je nejasný a nakonec překvapivý. Zajímavým způsobem zpracované téma samoty a následného soužití opuštěného muže a psa.

Ivana Barošová

FREJ, David. Tučné superpotraviny a oleje: skutečný význam cholesterolu, prospěšné máslo, maso, kakao a kokosový olej, magie tuků omega 3 - 6 - 9, nebezpečí nízkotučné stravy. Praha: Eminent, 2016, 303 s. ISBN 978-80-7281-512-8.

MUDr. David Frej uvádí v knize na základě podložených faktů a klinických studií dostatek důkazů, že spoustu civilizačních nemocí nám způsobila nízkotučná strava s převahou nezdravých průmyslově zpracovaných tuků a margarínů provázená nadbytkem sacharidů a rafinovaných tuků. Výživa by měla být postavena na stravě, pro kterou byl náš organismus uzpůsoben. Do stravy bychom měli proto zařadit více zdravých tuků např. kvalitní maso, zvěřinu, ryby, máslo, vejce, ale také ořechy, kakao, nerafinované rostlinné oleje. Zdravé tuky podle něj působí na organismus velice příznivě: chrání před nemocemi srdce, mozkovou mrtvicí a cukrovkou, mají protizánětlivé účinky. V knize se dozvíme, že snižování cholesterolu je byznys a statiny jsou dnes výdělečným lékem farmaceutického průmyslu. Vyšší cholesterol nezvyšuje riziko nemocí srdce a cév, ale naopak nižší je zdrojem zdravotních potíží a rizikem předčasného úmrtí. Kniha je doplněna seznamem superpotravin s tukem a recepty na zdravou tučnou stravu s nižším množstvím sacharidů.  Cílem bylo napsat knihu, která nám pomůže na cestě k optimálnímu zdraví.

Ivana Barošová

UNDSET, Sigrid. Kristina Vavřincová [CD]. Přeložil Dagmar CHVOJKOVÁ. Praha: Radioservis, 2016.

Kdy jindy si udělat čas na velký román než o prázdninách? Nabízím vám tip na poslech audoknížky, která trvá téměř devět hodin. Kristina Vavřincová je příběh lásky ze středověkého Norska, který Sigrid Undsetová napsala před sto lety. To mu však neupírá nic na pozoruhodnosti a aktuálnosti. Byla jsem až zaskočena nakolik je hlavní hrdinka ztvárněna sebevědomě a „emancipovaně“. Přes protesty rodičů se Kristina provdá za Erlenda – rytíře s pošramocenou pověstí. Stará se mu o rodinný statek a porodí mu sedm synů, ale jejich vztah je od počátku velmi bouřlivý a zaslepený, tak jak jen láska umí být. Není divu, že končí tragicky. Především Kristina přinesla Sigrid Undsetové v roce 1928 Nobelovu cenu za literaturu. Audioknížku skvěle načetla Hana Kofránková a pokud neholdujete poslechu, tak sáhněte po tištěném vydání – román vyšel jako trilogie v roce 1977 a v knihovně nechybí.

Alena Srovnalová

MICHELL, Tom. Co mě naučil tučňák [CD]. Přeložil Irena STEINEROVÁ. Praha: OneHotBook, 2016.

Autor pochází z Jižní Anglie,  žil nějaký čas v Argentině, se silným vztahem k přírodě a její ochraně, což je evidentní z jeho prožitého příběhu s tučňákem, kterého zachránil  z ropné skvrny a který k němu přilnul. Tom Michel  působí jako nadšený propagátor trvale udržitelného životního stylu, což vůbec neubírá na příjemném poslechu audioknihy. Krásně se usíná s hlasem Kryštrofa Hádka, který příběh načetl.

Jarmila Mikulášková

ČEP, Jan. Polní tráva: prózy. Brno: Lidová tiskárna, 1960- . 1 sv.

Tohle je špek z regálu, který se nachází u vstupu/výstupu do knihovny. Ano, zde jsou knihovníky umisťovány knihy, které knihovna z nějakého důvodu nechce, či nepotřebuje. Jedná se o knihy starší, popřípadě takové, které by si v knihovně již sotvakdo půjčil. Anebo jsou to knihy, které vyřazuje sama knihovna a o kterých jsme přesvědčeni, že by si je mohl ještě někdo přečíst. A tak jsem si jednoho dne při odchodu z práce z tohoto regálu vzal knihu mého oblíbeného autora Jana Čepa. Jmenuje se Polní tráva v podtitulu má napsáno, že se jedná o sbírku psychologických novel a povídek o pomíjivosti a věčnosti lidského života a obsahuje 3 novely, dvě povídky a cyklus Lístky z alba. Nicméně, kniha mne přikovala k židli. Čtouc, říkám si, že neznám žádného ze současných česky píšících autorů, kteří by psali podobně jako Čep. Je v tom taková hloubka a plnost jazyka a prožitku, přitom vlastně napsáno tak nějak obyčejně, všedně. S naprostým pochopením a procítěním. Nemá smysl to rozepisovat dále, jen chci připomenout tohoto velkého českého básníka prózy. V knihovně je většina jeho knih v depozitáři, což je škoda. Zkuste o některou z nich požádat knihovníky. Zvláště příslušníci starší generace by je mohli ocenit.

Pavel Zajíc

NEPIL, František. Pohádky z pekelce. 2. uprav. vyd. Praha: Sedistra, 1996. ISBN 80-85998-06-8.

Knížka vynikajícího vypravěče Františka Nepila je plná moderních pohádek pro malé čtenáře. Děti i rodiče se začtou do krásné češtiny i veselých příběhů ze života dětí, zvířat i rostlin. Toto vydání ilustroval vynikající Miloslav Jágr. A „PEKELEC“ není žádná díra v podzemí plná čertů, ale vyhřáté místo za pecí na chalupě, kde kdysi dávno sedávaly děti a poslouchaly strašlivé i veselé příběhy. V knížce najdete například moudrou pohádku o kaštanu, který záviděl smrčkům, že budou o vánocích nazdobené, ale nakonec přišlo jaro a radoval se nejvíc právě malý kaštan. Nebo se dovíte, proč kočky neznají žádnou pohádku, proč had brejlovec je vzdělaný had nebo pohádku naruby, O hodné sani a zlé princezně.

Markéta Baďurová

LIPUS, Radovan. O smutné továrně. 1. vyd. Praha: Meander, 2013, 45 s. Modrý slon; sv. 56.

Občas se člověku stane, že ho do nosu cvrnkne něco, z čeho zůstane jen tiše zírat. Vybrat si v záplavě přeplněných regálů zajímavou knihu je občas dost těžké, a tak když jsem narazila na pohádku O smutné továrně, měla jsem jednoduše radost. Tohle je ten pravý špek z regálu. Má pestrobarevnou obálku, ale velice smutný obsah. Příběh o vzniku, prosperitě a postupném úpadku jedné textilní továrny se vine od předminulého století do současnosti a ukazuje, jak dramatické dějinné zvraty hýbaly s osudy lidí i jejich díla. Pokud hledáte knihu, která potěší rodiče a poučí děti, je tato ta pravá. Dávám pět hvězdiček z pěti.

Renata Vinklerová

CeDírna

V dnešní Ce-Dírně k sobě postavím dvě hudební ikony. Každá bude z jiného světa a soudku. Obě mají posluchačům co říci, či zazpívat, chcete-li. A pokud jste je ještě neslyšeli (o čemž dost pochybuji), tak je nejvyšší čas si je pustit. A k tomu může napomoci třebas toto psaní.

Začnu "služebně" starším Neilem Youngem. Ve fondu zvukové knihovny najdete dvě desky. Starší nahrávka zastihuje tohohle kanadského barda v roce 1990, kdy se svou kapelou Crazy Horse natočil desku Ragged Glory. V té době mu bylo 45 let a za sebou již velmi plodnou a divokou hudební kariéru. Nicméně tahle deska jej zastihuje v nejlepší formě (ne, že by ji kdy ztratil), ale kdo chce poznat sílu Youngových písní, kdy zazní v plné síle, je Ragged Glory tou nejlepší volbou.

Avšak Neil Young je nejenom skvělý muzikant, ale také experimentátor a zvukový mág. V roce 2010 vydal desku Le Noise, na které Young hraje sám pouze na elektrickou kytaru a zpívá. Když se k desce proposloucháte, naleznete to pravé a ryzí z Youngovy tvorby zahalené do noisového, sonického (odtud název desky) hávu. Nad vším vládne jeho hlas, který je v rockové a hudební branži naprosto nezaměnitelný.

Jděte do kterékoliv z těchto dvou desek, myslím, že není co ztratit.

Druhým hudebníkem je Kylie Minogue. Říkáte si asi, proč zde vytahuji někoho, jehož hlas zní normálně z rádií, o jeho každém uprdnutí se dočtete v buváru atd.. Nedá mi to, neboť Kylie jsem pro sebe objevil zhruba před deseti lety a jelikož mám rád silné melodie, úplně mne uhranulo to, co jsem doposud odmítal. Takže tu máme silně r´n´b desku Body Language, kde dominují písně jako pomalá a úlisná Slow, romantická Loving Days nebo klasická letní popina Promises. Na druhém CD s názvem Impossible Princess však můžete poslouchat trochu jinou Kylie. Deska je trochu staršího data, vyšla v roce 1997, a zde se noříme spíše do alternativních, místy na hranici experimentu, vod. Přiznám, že moje cesta ke Kylie vedla přes tuto desku. Zde je důležité poznamenat, že na této desce je Kylie autorkou většiny písní. Čili není pouhou loutkou, interpretkou. Písně na doporučení? Too Far, Breathe, Drunk. 2 CD verze v knihovně obsahuje navíc remixy. Tančit lze až do rána....

Pavel Zajíc