Petr Kroupa

Z Rožnova a z Frenštátu
Ta naše z Rožnova písnička,
po níž se rozzáří tvé líčka.
Ta naše písnička z Frenštátu,
ta má dvacet čtyři karátů.

Zpívá se dobře,
dobře se žije,
dobře se při ní s kamarády pije.
Dobře se vzpomíná
na okamžiky v kroji,
té všudypřítomné valašské zbroji.

R:
Hlídajú z Radhoště valašští páni,
jestli je ten život nám ještě k mání?
Odešly dávno už válečné doby,
raději mít svoje bohulibé hobby.
Vážit si sebe, milovat kroj,
tu všude přítomnou valašskou zbroj.

Pečou se frgály, točí se pivo,
každý si vezme, kolik je mu libo.
Blýská se palášek, točí se kroje,
modré, jak policejní stejnokroje.

Chlapci a děvčata rozumí sobě,
zpívají, tancují ve stejné době,
děvčatům se roztáčí sukně,
palášek blýská se, blýská se pěkně.

Vzpomínka na Rožnov
Rožnovský skansene.
rožnovské městečko,
rožnovská hospodo,
roztočte se všecko.

Rozneste frgály, rozneste pivečko,
vy, pane hospodský,
doneste vínečko.

Rozlijte do sklínek
slivovici jiskřící,
úroda ze švestek,
pod čepici opici.

Zde jsem já chodíval,
ty moje prostoto,
s vámi si zazpíval,
hospodská dobroto.

Mládí to letělo,
s vámi jsem vyrůstal,
chyby to nemělo,
proč jsem jen nezůstal.

Musel jsem studovat,
musel jsem do Prahy,
Prahu jsem vyměnil
za rožnovské ogary.

Stýskat se stýskalo,
usel jsem studovat,
než budu v Tesličce
znovu debutovat.

Pak přijde ženitba,
kočárek, ogaři,
snad se nám v hospůdce
zazpívat podaří.