Štěpán Bártek

Obrození
(19. 11. 2008)

Moje
neskutečně
povrchní
účelově
zaměřená
poezie
zbytečně
odřádkovaná

tak
že se to ani
nikomu
...
ani mně
ani po sobě
nechce číst,

vždycky budu až.........

d r u h ý

dokud si nevymyslím vlastní jazyk
---- jako "bhehahe dueee achchac chc" to mi někdy jde ----
tak jako páni obrozenci
a oni blbci si to
mezi náma fakt dobrej nápad---

nedali
patentovat
...

Už nikdy nebudu moci milovat
(19. 11. 2008)

co je to za krutý svět
když člověk zjistí
že i to
jeho oblíbené porno je

umělé
že ta herečka co tak dobře
sténala
je dabovaná
a já ji měl tak rád a trpím cítím
jako by mě podvedla
a vůbec
říkala že mě
že mě mi..
*vzlyk*
miluje...

Blue-collar experience (I lv Scotland)
(3. 12. 2008)

neslo jim rozumet, byli sme bez prace,
prselo a porad sme se vztekali, jak ty deti,
zurili sme klidne i dve hodiny denne,
az konecne nam dovezli tri litry rumu
--- z cech
a den na to kdyz sme zrovna neskuhrali sme si rikali
...kde je tem flaskam asi konec
a ten krecek chudak umrel smutkem
potom
co sme ho umlatili kryglem
nevedel co dal tak spachal sebevrazdu
tak sme se smali ze je to emar
a rano sem se probudil cely mokry
sem se v noci pomocil ---
tu zechcanou matraci sme
vymenili za jinou co lezela na chodniku o dva bloky dal

Končí svět a já jdu dál svou existenciální krizí
(22. 12. 2008)

stovky let a stovky dnů
svou hlavu obracím k nebi
hledám dopravní značení
ale
bolí mě krk tak se zas
zas dívám pod zem
stejně au! zakopávám a haluz mě
šlehla přes hlavu...
zapsal jsem si na kus papíru
VŠECHNO
úplně všechno ---

kus papíru
co jsem ho stejně spálil a snědl
na útesu nad mořem krve
plném umírajících verlyb
nabodaných na ostruhy skal

a
vřískot těch krvavejch racků
je to
poslední
co mě doopravdy potěšilo
...

haiku ##
(28. 12. 2008)

ráno beruščin
stín rozfouk' větřík;
zatřásla se zimou.

Lahoda
(9. 1. 2008)
lahoda chcát na hajzlu když
jedna dvě dlaždice tvoří
slitinu myšlenek pyje
plodícího rychleji než
amfetaminové doupě
lyriků okamžiku co
si myslej víc než sami ví

a tomu vedle to prostě
nejde a nejde kymácí
se tam jak strašák na poli
praštil se do čela a je
na tom líp než ten co ved le
zmírá ve čty:řech slabikách
--prostě
básník okamžiku...

cvrnk

Ach lásko ach lásko ty má krásko už zmlkni vždyť já chci spát
(15. 1. 2008)

dřív než padnu do tmy
zatluču tě do země jak stanovej kolík...
naladím to svoje srdcové rádio
pocukrujem ten dávno přeslazenej život
potom
podpálím tu tvoji melodii suchejch růží
cos dostala nevhod
rázně utnu les tvejch dlouhejch něh
a pošlu ti haibun přímo
z pekla
s pozdravem ****
roztavím tvůj pohled jak mlíko
v kafi ráno a vypiju i poslední popel
až zbičuju ten soucit tak zbytečně evokující ambrosii!
skoncuju s vesmírem! zlomím jednou provždy prostor
zavětřím znova a
!!!
vůbec...
...
--- ticho - spáleniště - kopí zapouští kořeny -
krkavci pláčou - sténaj ranění nevidíš kde jsou protože mrtvých je
tolik... tolik šťastných ---
na tvůj prázdný obličej padne stín stromu
měsíce co svítí tak jasně
a láska zanoří své nekonečné prsty
do strun poslední harfy

Haiku ###$
(20. 1. 2008)

Žabka u tůňky -
hodnotí svůj make-up
jako v zrcadle.

Klec
(20. 1. 2008)

ještě sem neslyšel o žádném které by prostě
dali do klece to si tam sedlo a bylo
zticha
"chudák Teddy Bear v rohu vzhůru nohama"
--zticha
teče krev do kanálu zasněně
lomcujou klecí
pankáči proti systému skejťáci proti policii
děti proti rodičům
ženy muži sníh proti teplu
teplo proti sněhu muži ženy
kněz a Slovo boží hipísáci a pořádek
střízliví proti sjetejm až to mrazí
lyrici v boji proti slovům
na život a na smrt
jak červenočepičáři proti těm
s modrýma - do posledního
muže!