Jan Šturala

Společná řeč
Může jen jedinkrát opsat kružnice kruh?
S tatínkem hádám se po tisíckrát
Plíce se svírají, necítím vzduch
Asi je nemožné spojit světy životů
Každého, ten pravdivý svět začíná u plotů.

K pochopení
Chtěl bych se omluvit, lituju!
Buď se mnou, ožiju!
nesnesitelný vítr prohání mé vzpomínky
Už blízko je mírumilovný duch
Padám daleko od domova
Tíživá je svoboda

Nerozhodnutí
Stejnokroj si obul můj výhled z okna
Žaluzie se cítí provinile
Stále to vidím, je to ten odrazový můstek?
Nemůžu to snést, klid svého pokoje
už se vidím na chodníku
tak cítím vůni dálek, ukrajuji konečně kus bochníku.

Běh
Nad domy, nad byty, nad lidskými pocity
pokyvuje v čase z hodin kyvadlo,
když změní život v divadlo
jedním zhybem nicoty.

Proti!
Smích se od země neodráží
a já si připadám
jak neprodejné zboží
bouřím se tak dějinám.