Petra Zbranková

Chycená
S úsměvem smočeným ve víně,
Lapil's mne do své pavučiny.
Vypadal's sladce a nevinně,
Z tvé lásky zbyly jen stíny.

Tak jako po dešti uhasne oheň,
Uhasla najednou láska tvá,
Nedal's mi ani poslední sbohem.
Tebou jsem zůstala zakletá.

V tvých očích se stále víc a víc ztrácím,
Chci cítit trpkou chuť vína.
Ty krásné vzpomínky v mysli své vracím,
Těžce se na tebe zapomíná.

Tvůj pohled
Tvůj pohled pálil mi otisky do těla,
Aniž bych o tom, má lásko, věděla.

Nejdřív mne jenom tak lehounce hřál,
Dá se říct, že se nevinným zdál.

Teď už mě provází na každém místě,
Neumím bez něj žít - tak to vím jistě.

Víly
Na paloučku tančí víly,
Víly, co se provinily.
Víly, co si své sny snily,
Víly, co se znelíbily.

Pro lásku se hříšné staly,
Krví svou se podepsaly.
Světlou krví, krví vílí,
Co by daly za tu chvíli...

Útěk do pohádky
Každou noc, když za okny lije,
Myslím jen a jen na tebe.
Utíkám do světa fantazie
S pohledem vnořeným do nebe.

V tom světě jsi ještě se mnou,
Tiskneš mě ve svém obětí.
Nechci dál vnímat skutečnost temnou
Že ty jsi moje prokletí.

S každou kapičkou teplého deště
Tvou přítomnost cítím víc.
Ráda bych křičela ať pršíš ještě.
Vím však, že dál už nebude nic.

Stále tu vídám spoustu věcí,
Co mi tě vždycky připomenou.
Cítím se jako zavřená v kleci,
Nemohu na tebe zapomenout.

Ležím pod noční oblohou,
Chtěla bych všechno vrátit zpátky
Hvězdy mi stěží pomohou
A tak se vracím do pohádky.

Chci létat
Chci létat - odprostit se od všech starostí,
Cítit jen vítr ve vlasech, slunuce a koruny stromů.
Chci létat - duši mít spoutanou volností,
A nebát se čtyř stěn zdejších domů.
Chci létat - odlepit se od země
A vyletět vysoko nad útrapy běžného života.
Chci létat - necítit se mizerně
A neznát věci jako žárlivost, zlo či lakota.
Chci létat - nevidět lidi umírat,
Lesy hořet a květiny vadnout.
Chci létat - kousíčky štěstí posbírat,
Vznést se a letět - ne spadnout!

Tvoje srdce
Tvoje srdce spadlo mi do klína,
Ani nevím, jak se to stalo.
Svírám jej ve dlaních, prosit mě začíná,
Abych mu dopřála lásky málo.

Škoda jen, že uvnitř sžírá jej samota,
Kéž se mi podaří rozbušit je znova.
Do žil mu vlít trochu štěstí a života,
Ať znovu ke světu lásku chová.

To srdce je teď součást mě samé,
Tak ho chci odpoutat od smutku, od ledu.
A i když mě občas tvé srdce klame,
Starám se o něj, jak nejlíp dovedu.

Tvůj polibek
Tvůj polibek s chutí medu
je, má lásko, plný jedu.
Jeden letmý dotek stačí
a mé rty se v jedu máčí.

Máš mne potom ve dne, v noci
ve svých rukou, ve své moci.
Jsem jen tebou omámena,
cizí dívka beze jména.

Vím, že jsou to chvíle zrádné,
každá hvězda jednou spadne.
Já však věříc ve tvá slova
chci být otrávena znova.

Umíráček
Zvoní umÍráček zvoní,
Jeden chlapec slzy roní.
Roní je pro lásku,
Roní je pro ni.

Proč jen to sudička dopustila,
Že ho tak náhle opustila?
Proč tu teď stojí, v rukou svírá růži,
Se slzami pozoruje její bledou kůži?

Ve světle svíček zdá se být jasné,
že plamen života vždy jednou zhasne.
Proč ale ona? Čistá jak víla...
Odešla, sotva chvíli žila.

Svatou vodou ji polili,
Pak její srdce pohřbili
Hluboko do temnot prachu,
Střípků hrůzy, spárů strachu.

Tam její krása s červy zaniká,
Zlo lidská srdce tajně odmyká.
Cinkot zvonku bodá v duši,
Umíráček bolest tuší...

Jiná
Polibky bloudí v lehkém vánku,
Který ovívá tvá ústa,
Mám chuť vykřičet do červánků,
Že mé srdce s tím tvým srůstá.

Už nejsem jen ta princezna,
Které jsi vloni srdce zlomil.
Ještě však umím být líbezná,
Kéž by to tehdy byl jenom omyl.

Z poupěte se už stala růže,
Která má trny, ale voní.
Z pohledů tvých mě pálí kůže,
Kéž by to bylo jako vloni.

Chci tě mít zpátky,
proto ti tajně polibky do vánku posílám,
snad strkám hlavu do oprátky,
když srdce tvé zas vyzývám.

Pro tebe žij i, pro tebe dýchám,
Pro tebe ztrácím svou marnivost.
Avšak tvůj hlas jen ve snech slýchám.
Tak už mě vezmi na milost.

Kytka

Dal jsi mi květinu
Uprostřed mrazů,
Posečkej vteřinu,
Přinesu vázu.

Uchvátiľs mne její krásou,
Že má trny nevadí,
Ta kytka je mojí spásou,
Tisíce slov prozradí.

Ach, má lásko, jak jen můžeš,
Kytkou toho tolik dát?
Vždyť i tahle krásná růže
Vrací sílu bojovat.

Je v ní totiž tolik lásky,
Která patří jenom mně,
Že teď vážně, bez nadsázky,
S kytkou tančím po domě.


Na krajinu už tma sedá,
Lesem běží dívka bledá.
V očích hrůzu, běží bosa,
Nepostřehla, že je rosa.
Nevnímá ani proklaté kameny,
Bílé nohy má do krve dodřeny.
Ví, že smrt skrývá se mezi stromy
Stále však nevěří na démony.
Krev tiše stéká po květu moruše,
Vražedná slova vrývá jí do duše.
Dívka už je celá zmožená bolestí,
Každá z těch krutých vět zvěstuje neštěstí.
Už chce jít pryč, vždyť srdce jí puká,
Musí však dál snášet ukrutná muka.
Měsíc je v úplňku, hvězdičky žádné,
Do trávy studené zmožená padne.
Dále se bránit nemá v silách,
Hrůzou i krev jí tuhne v žilách.
S prosebným pohledem k nebi se obrací,
Když se z ní život pomalu vytrácí.
A vy teď truchííte,u hrobu pláčete,
Rudé růže jí na rakev hážete,
Tak toho nechte, drazí a rozmilí,
Vy za to můžete, vy jste ji zabili!


Když už se slunce blížilo k úsvitu,
Nechal's mne proniknout na dno svých pocitů.
Jenže já husa se v pocitech ztratila,
Netuše, že jsou to pocity debila.


Zamilovaná...
Do větru posílám polibek něžný,
Snad za něj dostanu pousmání.
Dávám své srdce, srdce kněžny,
Jen do tvých rukou, do tvých dlaní.

Neztrať mi jej, už tak je dost zbloudilé,
Sama jej kolikrát hledám.
Naše jména jsou vyrytá v mohyle,
Na které po nocích sedám.

Jsi moje všechno, už žádné ohledy,
Klidně to zařvu z plných plic.
Chci jenom tebe, tvůj úsměv, pohledy,
Tvé rty a slova, nic víc.

Rozpusť si vlasy lásko...
Rozpusť si vlasy, lásko,
Vždyť ti to s rozevlátými vlasy tak sluší...
Podej mi ruku, lásko,
Vždyť v tvém doteku štěstí tuším...
Nezavírej oči, lásko...
Nedovedu si představit lepší smrt, než utopit se v nich...
Usměj se na mě, lásko,
Vždyť to nejcennější, co v životě máš, je smích...
A teď mi vysvětli, lásko,
Proč ti po tvářích slzy kanou...
Vždyť každé tvé trápení bych pohřbil jednou ranou...
Tak už mi prosím odpusť, lásko,
Vždyť chybovat je lidské a ty jsi to nejdražší, co na světě mám.
Tak proč chceme životem jít spolu a přece jdeme každý sám?