Renata Dorňáková

Monotoní blues
Přátel spousty měl jsem kdysi
rozprchli se jako krysy,
milenky mé verše dávno roztrhaly
z rozmarné nálady,
ze společnosti mě bičem hnaly ty jejich pohledy...

Bratr od války pod drnem,
rodičům je léta lehká zem,
sestra nezná bratra svého,
odsouzen jsem pro každého.

Loď mé slávy klesá ke dnu,
sotva těžký pohled zvednu,
dřív jsem býval všude znám
potom přišel nový král
a že do karet jim lépe hrál,
je tenhle den posledním, co ještě mám.

Jsem opuštěný vyděděnec,
bývalý básník a herec.
Dnes na ulici předvádím poslední kus:
svý bolavý, monotoní blues....

Slova
Situace od základů mění,
bývají pramenem nerozumění
a ačkoli znají různé pády,
už zbořily mnohé barikády.
Možná ti snesou sladký med,
nebo ostře bodnou hned,
bez nich prázdný je den
a přece jsou to slova jen...

Prohra
Že láska výnosný je cit,
To dávno pravda není už,
Když v srdci krvavý nosíš nůž, Bílý král padá pěšce tahem
A růže vadne v bodláčí
Neb jedno srdce nestačí
Milovat i žít v nepoznaném.

Stesk
Poslední hvězda se z nebe ztrácí,
mrazivý chlad k srdci se vrací,
kde je ten, koho máš rád?
Hřeje ho štěstí, má kde spát?
Myslí na Tebe ještě
nebo tě smyly kapky včerejšího deště
Pak "sbohem" říká se těžce,
Tvář se usmívá, ale srdci se nechce.

Pryč
Odejít, rychle - dokud je to v tobě,
už nikdy se nevrátit,
jít, pryč odsud, zastavit až v hrobě,
snad život si naruby obrátit,
vyrazit, udělat první krok a už nebrzdit,
kotvy provždy zvednout,
kráčet pevně, svůj cíl neprozradit,
jen bílé plachty napnout.
Poháněni skrytou silou,
od břehu odrazit,
rozloučit se s duší milou,
poslední mosty zapálit,
utéct minulosti, lepší vyhlídky mít...
Už otáčí se kostky na stole,
přests uhýbat, začífžít,
jako lidé, ne přístroje.

Mord
Do srdce nůž, všude samá krev,
Tvář staženou bolestí
Bílý kříž položit na rakev
Uzavřených cest a možností